Velmistr

"Škoda zničiť takú krásnu miestnosť." "Kung-fu je o presnosti. Pokiaľ sa čokoľvek rozbije, vyhrali ste." Ázijský Hollywood nespí, a opäť sa vytasil s filmom, ktorý si zachováva miestny punc, no zároveň je, hlavne po formálnej, ako aj štylistickej stránke ovplyvnený západom. A to zväčša neznačí nič dobré. Veľmajster nemá tú typickú atmosféru a "vôňu" snímok, kvôli ktorým Japonsko, Južnú Kóreu či Hong Kong sledujem. Má dobrých hercov (i keď Ziyi Zhang ma práve neokúzlila - a to ju kvôli iným filmom mám rád), výborné súboje a zaoberá sa takmer nevyčerpateľnou témou. Ale scenár je oproti Ip Manovi slušne vykastrovaný, dobová atmosféra tvorcom nič nehovorí a všetko to vyznieva akosi do prázdna. Všetko do nasilu vmestiť do jediného filmu, ubrať súbojov a miesto toho dodať viac krvi, zlámaných kostí a efektných dažďových scén okopírovaných z Matrixu je smutný pokus osloviť západné publikum a zapredať sa Hollywoodu bez ohľadu na vlastnú históriu, štýl, poetiku a ducha - teda nie žeby sa Wong nepokúšal o nejaké duchovné posolstvo, ale miesto toho, aby mi jeho film niečo dal, sa skôr cítim, akoby mi niečo vzal a zanechal prázdne miesto. Je to veľká škoda, tak premárnený potenciál sa vidí málokedy. 65% (27.01.2014)

Nečakajte dobrodružný eye-candy výpravný epos, akým bolo Woo-ove Krvavé pobrežie. Postavy tu rozprávajú šifrovane a o politických súvislostiach, ktorým normálny divák nemôže rozumieť. Snímka skáče po historických obdobiach, vymieňa postavy okolo ústrednej dvojice, a precítenie drámy kohokoľvek či pochopenie zmyslu jeho cesty je iba pre pozvaných (medzi ktorými nie som). Zlatý Tiger a drak, kde sme mali tri postavy, ciltivú drobnokresbu ich vzťahov, pomalé, poetické rozprávanie a to neodolateľné, exotické kúzlo ďalekého východu. Veľmajster je úplne o inom. Hudba ale ako vždy u Kar-waia výborná (v závere potešila variáciou Morriconeho motívu z Vtedy v Amerike) a bojové scény slušné. (05.07.2013)

Fenomenalne nasnimane souboje a snaha o komplexnější a lyričtější pojetí příběhu, kde tentokrát Ip man hraje pouze druhé housle. Pokud chcete klasičtější formu, je vhodnější sáhnout po Ip manovi, který mě osobně sednul daleko více. Velmistrovi však nelze upřít fakt, že po stránce audiovizuální i po stránce choreografické se jedná o naprostou špičku. (04.07.2013)

Wong Kar-wai přistupuje k žánru kung-fu filmů obdobně jako před lety k žánru wuxia v Na východě ďábel, na západě jed (Dung che sai duk), tedy velmi volně a příběh o mistrech kung-fu balí do svého typického uměleckého, melodramatického hávu. Vytváří tak opět krásnou filmovou báseň, jejíž emocionální dopad na diváka se nedá popsat, musí se zažít. Lituji každého, koho to nechytlo. (01.07.2013)

Dost bylo Yip Mana! Jeho život nebyl natolik filmově atraktivní, aby si filmaři točili 5 filmů o tomto uměle populárním učiteli bojového umění. A tento film je pokusem být vážný, důstojný, umělecký v divadýlku čínských dějin tvořených uctívanými Mistry a klany. Co naplat, že bojové scény jsou jak kdyby Wachovští a Zhang Yimou společně chtěli vzdát hold kinematografii a martial arts, když celek je mixem omílaných čínských dějin a kung-fu frází namyšlených "velmistrů". Pokud by se více držel Kar Wai Wong bojových scén v té podobě jaká je v úvodu (kapky deště skrápějící Mistrův klobouk a zvířené šosy mokrých kabátců) a dal by příběh do nějakého stavu, kdy se divák může těšit na něco víc, co by nevypadalo jako umělecký výlev režiséra a kameramana zneužívající fenomén bojových umění, tak nebudu lámat nad nimi ztvrdlý koláč. Takto jsem sledoval artovou intervenci do žánru, kde by se mělo víc konat, než mlčet. Pokud se rádi vyžíváte v moudrech zen-buddhistických říkadel a Yip Man v podání Donnie Yena vám přišel příliš rváčský, usaďte se do meditačního posedu v místnosti zařízené podle feng šuej, zapalte tyčinky a spusťte The Grandmaster. (09.06.2013)