Velmistr

Wong Kar-wai přistupuje k žánru kung-fu filmů obdobně jako před lety k žánru wuxia v Na východě ďábel, na západě jed (Dung che sai duk), tedy velmi volně a příběh o mistrech kung-fu balí do svého typického uměleckého, melodramatického hávu. Vytváří tak opět krásnou filmovou báseň, jejíž emocionální dopad na diváka se nedá popsat, musí se zažít. Lituji každého, koho to nechytlo. (01.07.2013)

"Nejakčnější" Kar-wai a přitom tak stále poetický a nenapodobitelně stejný jako jeho předešlá díla. Yi dai zong shi nechybí ani filosofie a vizualita, která se mění v rozkož; Tony Leung Chiu Wai je nesmírně charismatický a výborný herec, který se do role Pana Yipa skutečně vžil. Snímku nechybí ani emoce, což mne u takového druhu filmu zarazilo, nikoliv zklamalo. Zkrátka, snímku jsem se maličko obával, naštěstí absolutně v ničem nezklamal. Wong je umělec a pro mne nejlepším asijským režisérem, který si libuje ve vzpomalených záberech na déšť. (13.05.2013)

Očekával bych, že režisér s pověstí Kar-wai Wonga pojme něco tak rutinního jako kung-fu souboje nějak objevně. To se nestalo a vůbec celá audiovizuální stránka je sice nádherná, ale svou standardností připomíná dvouhodinovou reklamu na adidas točenou někým velmi zručným, koho to ale velmi nezajímá. Takže na souboje se kouká velmi pěkně, na dialogy taktéž (ač jsou poměrně nezajímavé), ale nějaká hloubka nebo poetika? Ne nad rámec tradiční řemeslně zvládnuté bojovky. Nejsem nespokojený, jen jsem překvapený tím, jak obyčejný ten film je. Přirovnání sebe sama k Tenkrát v Americe je předem prohraný boj. 3 a 1/2 (14.12.2013)

Dobrý film. Pomalý, jeden by řekl skoro utahaný, plný přesahů a myšlenek, které asi Evropan nepobere. Není to typická asijská mlátička, i když i tady jsou neuvěřitelné scény. Je to spíš o zapadání do historických souvislostí, asi třikrát jsou ve filmu autentické záběry. Nebylo to zlé, ale dvě hodiny je docela dlouhá doba, na to že se tam skoro nic neděje. (21.08.2013)

Filmova basen zdaleka nielen o bojovych umeniach v nenapodobnitelnom Wongovom style zachytavania nezachytitelnych, prchavych okamihoch pritomnosti, ktore ako padajuce kvapky sa stavaju nasledne uz minulostou a tym aj objektom melancholickej nostalgie. Tuto odzbrojujuco krehku, omamnu a ocarujuco krasnu audiovizulanu poeziu si velmi rad niekedy precitam v jej nezostrihanej, 4hod. podobe. _____PS1: Bojova sekvencia na vlakovom nadrazi mi brala dych a vhanala slzy do tvare zaroven. ____PS2: Kapitola sama o sebe je hudba, ak sa Vam budu niektore hudobne motivy zdat povedome, bude to mozno aj preto, ze poznate hudbu z Leoneho Once Upon a Time in America (Deborah' s theme) a dokonca aj Hapkovu melodiu z Jakubiskovej Tisicrocnej vcely.____PS3: Na zaciatku zaverecnych titulkoch neodchadzajte, po par sekundach totiz nasleduje cca este minutova sekvencia (pozn. posledne PS plati iba pre international verziu, v cinskej verzii som tuto sekvenciu v zaverecnych titulkoch nevidel). (EFM 2013) (11.02.2013)