Cukrárna

Tak jedna hvězda je za Ivu Janžurovou, proto že sehrála přesnou kopii mé milé babičky... Jinak... příšerné. Kladu si otázku, zda je to proto, že by se to divákům opravdu líbilo, nebo jen proto, že si neschopní tvůrci drží svůj flek, proto že vědí, že čím více budou ničit vkus diváka, tím méně práce budou mít. Nevím. Vím akorát, že bych napsala seriál alespoň o 80% lepší a klidně i zadarmo (za rozcvičky si nic neberu). Co se týče pana režiséra, mám ho upřímně ráda a vím, že takovéhe rychlokvašky se špatně točí a kde je špatný "recept" jak nazvali scénář ve filmu o seriálu, žádný kuchař nic nesvede. (08.02.2011)

Zkusil jsem první dva díly a musím konstatovat, že škoda peněz, které do toho ČT vrazila a ztráta divákova času. Pomalé, nijaké, ztracené, utopené v sobě samém, nezáživné, nevtipné, debilní. Vše ilustruje kauza "cukrárna". To, že ani po prvních dvou dílech se to v ní nerozběhlo a teprve na konci druhého dílu je jakýsi náznak, že majitelka se dá na změnu, vypovídá o úžasném spádu a dynamice celého příběhu... ~~~~~~ Ne ne ne - shlédnul jsem další dva díly a i tu jednu * se shovívavosti musím rychle stáhnout. Co to jako je?? Naprosto dementní a nerealistický scénář (o dialozích ani nemluvě) a herci hrají jakoby nedostali zaplaceno. Tedy fakt nevím, co jako chtějí tady řešit 13 dílů. (16.11.2010)

Je zaujímavé že za komančov sa točili väčšinou skvelé seriály,filmy, a to napriek tomu aká bola tá doba strašne zlá,cenzúrovaná?(ako nám neustále podsúvajú média...). Teraz v dobe "demokracie" sa točí jedno hovno za druhým,herci v súčasnosti a všetci "umelci" mi pripomínajú prostitútky,pôjdu z každým kto zaplatí,hrdosť sa v dnešnej dobe nenosí (24.09.2013)

Když se poprvé ve Čtyřlístku objevila teta Bobina z Ameriky v příběhu Zaostřeno na šelmy, psal se rok 1976. Po té se objevovala až do roku 1990 a společně s otevřením hranic ztratila její postava základní smysl. Dál nebylo o čem psát a veškerá exotika vzala za své. Případné návraty by působily jen jako odér interview s Waldou Matuškou... A stejný problém má i základní dějová linka Cukrárny. Společně se solitérní postavou pozorovatelky Plecité se sice jakoby nalézáme v současnosti předchozí trilogie Jana Míky Náměstíčko - Náves - Příkopy, nikoli jakoby náhodou potkáváme také Šípkovou Růženku v očekávání Života na zámku, ale stále netušíme, kam směřuje tento nový tvar? Vizuál zůstal hluboko v minulosti, herečtí představitelé zamrzli také kdesi v normalizaci, ale co je neuvěřitelnější, i přes to všechno Janžurová a Remundová dokázaly tyto balvany v prvním díle překročit a ponechat všechny ty Vlachy a Medvecké daleko za sebou. Bohužel díl druhý přivedl na scénu namísto očekávané příjemné praxe z cukrářského prostředí jen faleš a množinu amatérských scén rozvrstvených mezi seladona Přeučila a učitelu Holubovou, která doslova a do písmene vypadla z Občanského průkazu. Stydět se musím i za výkon Konvalinkové, samozřejmě Dolanského, nezáživná byla bohužel i Pazderková. Malé světélko naděje zůstává jen u Jana Hrušínského. Takže naivně doufám, že se během pár dílů stane zázrak a bude to minimálně o řád lepší než-li primácké Cesty domů, ale to by se musel Klein rozpomenout na minimální zákonitosti práce s herci a mizanscénou. (12.11.2010)

Míkovy scénáře jsou opravdu vyčpělé a evokují předpotopní čas. Posun proti Šípkové Růžence je dozadu než dopředu. Pilotní díl nezaujal - pokud se jako klíčový problém řeší, že na rodinnou služební cestu do USA nemůže jet babička... Ve druhém díle mě uzemnila "realisticky" vykreslená scéna zhrzené milenky, která s pomocí dvou bodygardů vezme postel svého bývaleho milence s jeho novým objevem (zbytečná nahota, která není snad ani podbízivá). V konkurenci takovýchto novinek zůstane Ordinace v růžové zahradě dál trvalkou... (16.11.2010)