Zrození legendy

Vydarený comeback Yuen Woo Pinga ako režiséra. Kung fu postavené na klasickej zápletke s moderným kabátikom, rozpráva príbeh o zrodení Beggara So - opitého majstra, ktorého dobre poznáme z režisérovho najslávnejšieho filmu Drunken Master. Viac v recenzii na blogu Heroes of the East. (8/10) (02.05.2010)

Tuctová lítačka snažící se o jakýsi dramatický rozměr, který ovšem vyšuměl do ztracena. Souboje slušné, ale všechny na jedno brdo a časem začaly unavovat tak, že jsem to pomaloučku polehoučku začal přetáčet. Závěr jsem si docela užil a čest památce Davida Carradina, ale stejně zůstala na jazyku těžkoprůměrná nahořklá pachuť. 30% (17.07.2012)

Další akčně-historická freska bez hlubší hloubky a jakéhokoliv příběhu. Už jsme to viděli stokrát. Cesta za pomstou, silný padouch, neúnavný trénink a drsné souboje. Problémem True Legend je, že skončí asi tak po hodině a dvaceti minutách a pak už jen mele z prázdna.. Střih, kamera i hudba je dobrá, tak jako vždy, ale to ostatní je už jen pustý standard bez špetky přidané hodnoty. (16.02.2012)

Abslutna zbytocnost natacit niektore sekvencie v 3D (umelost prostredia bila o to viac do oci, hold nie kazdy je Cameron - nema tolko financii a neobmedzeny cas na pilovanie efektov) a koncepcia rozdelenia filmu na dve polovice boli veci, ktore mi bud vadili, pripadne som nad nimi krutil nepochopiac hlavou. Ak Bodyguards and Assassins kombinovali suboje v intenciach "realnost" versus "fantazijnost" v pomere, ktory dost rusil, tak True Legend v tom ide oste ovela dalej. Ten predelovy skok je sity tak hrubou nitou, ze vdaka tomu som sa na druhu polovicu filmu nedokazal az do konca naladit a stale som mal pocit, ze sledujem kotuc z uplne neho filmu. Choreografia je miestami vynikajuca a da spomenut na Yuenove najlepsie rezijne kusky, miestami ak sa do toho zacne motat prilis vela pixelov schadzame do priestoru priemieru (ovsem je to stale ten lepsi priemer nez napr. to, co predviedol Daniel Lee v 14Blades). Pribeh liciaci zivotne osudy popredneho majstra tzv. "Drunken fist" stylu je rozpravany tradicne (teda az na spominany necitlivy predel na dve kapitoly), ako sme si zvykli u cinskych historickych filmov hlavne z dekady 80' s[EFM 2010] (15.02.2010)

Obžérsky opulentní spektákl jakoby představoval tři filmy scuknuté do jednoho. Pomyslně lze takto film přirovnat k amerického sestřihu "Shogun Assassin", kde z původních dvou filmů byly vynechány dějové pasáže a naopak zachovány veškeré souboje, což ve výsledku dávalo vágně propojenou koláž atrakcí. Stejně tak zde v každé třetině filmu diváci dostanou stejnou porci soubojů jako v jiných hongkongských/čínských celovečerních bojových filmech posledních let. Co do příběhu je "True Legend" na první pohled hloupoučká fantasy oslavující patriarchální hodnoty, ale z hlediska bojových scén představuje vrchol soudobých wire-fu filmů. Yuen má ohromný cit pro tempo a to, co bude fungovat na kameru, takže díky tomu spektakulární bitky nepůsobí uměle a nezáživně jako v jiných dráty prošpikovaných eskapádách typu tristního "Fatal Move". Snímek sice v kontextu dnešních trendů vyznívá jako absurdita, ale na druhou stranu se ani nesnaží jít stejnou cestou. Naopak se obrací k tradici efektně akrobatických fantaskních báchorek jako "Evil Cult" či "A Warriors Tragedy". Právě v tom spočívá jeho osobitost a přitažlivost. Navíc lze zdejší míru schematičnosti, která dosahuje až karikaturní rozměry, chápat jako nadsazenou reflexi zákonitostí bojových filmů. Ostatně ne náhodou je film pojatý jako kapitola z fiktivní knihy Letopisy o mistrech bojových umění a pojednává o údajném zakladateli stylu opilá pěst. V tomto ohledu pak i vyprávění dává smysl jako skrumáž všech nabízejících se klišé z životopisů velkých bojovníků - od historického rámce, přes tréninkové montáže až po boj proti monstrózně gigantickým cizincům. (11.11.2010)