Slečna Emma

Jane Austenová uměla být romantická i bez polibků, v jejím světě se páry nelíbaly na veřejnosti, ale tady mi to tolik nevadí. Budu se opakovat, ale způsob, jakým BBC zachází s britskou literární klasikou, je nedoslovný, stejně jako zpětná vazba mezi čtenářem a divákem a způsob, jakým se navzájem inspirují. A nejnovější "Emma" je osvěžující právě tím, jak se nesnaží otrocky přepisovat román, místy hravou kamerou i optikou a zajímavě zvolenými herci. Přestože mému srdci nejmilejším panem Knightleyem zůstane Jeremy Northam, Jonny Lee Miller se nijak zahanbit nenechal. Moc se mi líbíla Laura Pyper jako Jane Fairfaxová, ale co tuto adaptaci opravdu povyšuje, je Romola Garai, po Keiře Knightley v "Pýše a předsudku" další herečka, která do starosvětského prostředí vnesla živoucí emoce. Energie, kterou vyzařuje, má lví podíl na tom, že působí celé dílo svěže a moderně. Příjemné překvapení, kterému k dokonalosti jistě leccos chybí... třeba podmanivá hudba Rachel Portmanové. Ale tak krásný účes, jaký zdobil Garaiovou, se hned tak nevidí, nemohla jsem se na ni vynadívat. (03.05.2010)

Já rozhodně nebudu tak kritická, mě tato adaptace celkem nadchla. Musím dát sice za pravdu těm, kdo Romole Garai vyčítají příliš emotivní reakce, někdy mě to taky praštilo, ale rozhodně mi to nezkazí celkový dojem. A mezi námi, tolik vzpomínaná G. Paltrow byla sice velmi umírněná a jaksi se tak asi lépe hodila do obrazu té doby, ale nemyslím si, že by to byl až tolik její úmysl, ona je v každém filmu taková pro mě "nijaká". Pro mě vychází zajímavější a svěžejší Romola. Je zvláštní že stejná "přílišná rozjařenost" není vyčítána Keiře Knightley v Pýše a předsudku, tam bylo toho zubení také přespříliš. Co se týče ostatních postav, dle mého je naprosto úžasný M. Gambon v roli pana Woodhouse a i když J. Northam ve verzi 1996 nasadil vysokou laťku, myslím, že mu J. L. Miller v roli pana Knightleyho nezůstal nic dlužen. A Harriet se mi více líbila v podání Louise Dylan, než v již zmiňované verzi 1996, kde ji ztvárnila Toni Collette, kterou jakkoli mám ráda, její H. na mě působila až moc jako slípka. A určitě stojí za zmínku i výkon Jodhi May v roli paní Westonové. Jsem moc ráda, že i Emma se dočkala rozsáhlejšího ztvárnění v podobě miniserie, mě tyto 4 hodinky rozhodně nenudily, skvěle jsem se bavila. (31.03.2010)

Příjemná jednohubka na pozadí k ručním pracem, ale nedá mi to než srovnávat s filmovou adaptací, nad kterou jsem přemítala zrovna loni touto dobou. Slečna Emma (2009) bohužel nejvíc dosáhla toho, že jsem zpětně ocenila, jak Emma. (2020) kondenzuje události z knihy do srozumitelného filmového celku a vynechává ty aspekty, které nejsou úplně potřeba, a obecně tomu dává svůj vlastní rytmus a punc a smysl. Filmu jsem sice původně vyčítala, že vztahy mezi postavami nejsou dobře zobrazené, ale teď koukám na minisérii, která má dvojnásobnou stopáž, ale paradoxně mi přijde, že o postavách toho víme mnohem míň, a jejich chování je mnohem plošejší, respektive méně vrstevnaté než v kratší formě filmu. Romola a Jonny se mi sice ve svých rolích velmi líbili, ale spíš to bylo jejich osobním charismatem, než že by měli nějakou zvláštní podporu od scénáře a režie. Škoda. (22.03.2022)

Mnou nejméně oblíbená austenovská hrdinka Emma si mě nezískala ani tímhle seriálem. Protivná, namyšlená a hloupá káča, která se montuje lidem do životů, jen protože nemá co dělat, a myslí si, že jí to její nadřazené postavení povoluje. Kdepak, Emmo, my dvě kamarádky nikdy nebudeme. ____Jen jedinkrát napsala Austenová svou hrdinku ne jako Popelku, ale jako její privilegovanou nevlastní sestru - a ještě, že to zkusila jen jednou. Tahle poloha jí nesedla. /31. 3. 15./ (31.03.2015)

V nějakém životopisném filmu o Jane Austen si oblíbená autorka říká: "přijmou čtenáři Emmu? Je tak jiná, než Elizabeth nebo Eleanor či Marianne... Budou ji mít rádi? " Budou, právě proto, že je taková, jaká je, živá, pohotová, výřečná, citlivá. U tohoto filmu jsou mé pocity úplně stejné jako po natočení minisérie Rozum a cit- více prostoru, nové tváře, jiné prostředí, ale i tady hodnotím kladně nový přístup a snahu natočit něco jinak, přestože mnoho dialogů je daných = Jane Austen psala prakticky scénáře a tudíž se některé věty musí opakovat. Romola Garai uchopila postavu velice dobře, Jonny Lee Miller jako kritický pan Knightley mě nadchnul a za výběr herečky hrající slečnu Batesovou jsem plesala, protože jsem před zhlédnutím byla přesvědčená, že nikdo nemůže překonat tu z roku 1996. Ostatní postavy taky stojí za zmínku- Christina Cole hraje stále mrchy, paní Eltonovou si střihla dobře, přestože neříkala ono věčné "Mojí přátelé říkají, že mám dobrý vkus na..." Nebo samotný tatínek Emmy, Michael Gambon "Pan Knightley už odešel? Já jsem věděl, že to poslední kolečko už nemám chodit". A samozřejmě nesmím zapomenout domýšlivého faráře pana Eltona, kterého nejlépe charakterizuje George Knightley: "Ten muž je tak zaujatý sám sebou, až je s podivem, že se udrží na tom koni." Dodatek- tato jediná verze Emmy řeší její vztah k cestování a také krásně vykresluje, jak jí pan Knightley pomáhá a chápe, v jaké je Emma situaci- její místo je vedle otce a jeho přátel, chraň bůh aby někam jela nebo něco podnikla. (22.07.2010)