Suspiria

Jsem velkým fandou Argentovy trilogie a všechny tři díly o „Matkách“ považuji za velmi kvalitní tvorbu, na kterou nedám dopustit. I z tohoto důvodu jsem k tomuto „remaku“ – i když bych tento film moc tímto označením nenazýval, přistupoval s obrovskými obavami. Originální Suspiria totiž dle mého žádnou „renovaci“ nepotřebovala a nikdy potřebovat nebude – je to téměř dokonalost sama. Režisér Luca Guadagnino si toho ale byl vědom a svým způsobem se tímto filmem nechal jen inspirovat, použil hrubou kostru příběhu a natočil si to celé po svém. Nechtěl jen zbaběle kopírovat scénu po scéně – což mu přičítám sice k dobru, ale i tak si můj obdiv nezískal. Proč? Místy byl děj až moc zbytečně natahován v mých očích zbytečnými pasážemi – což bylo vzhledem k přepálené stopáži až ubíjející. To však nebyl jediný problém, který jsem tu zaregistroval. Dalším byla nevyvážená atmosféra a fakt, že obrovské množství odlišností mi přišlo spíš na škodu, než abych se z toho posadil na prdel. Argento si jel svoje, dokázal si bravurně pohrát s atmosférou, skvěle dokázal skombinovat snové pasáže s obdivuhodnou konstelací barev a vynikajícím hudebním doprovodem, při čemž samozřejmě nezapomněl ani na filmové násilí – což se do jisté míry povedlo i zde, ale ne tak jak bych si představoval. Jasně, násilí bylo i tady – takové lámání kostí nebohé baletky dokázalo jistě otřást nejedním divákem, ovšem vůbec nejpodivnější mi přišel samotný závěr. Čarodějnický rituál, nahatá děvčata a až šílené učitelky – to vše mělo něco do sebe, ale totálně mi to zprotivil červený filtr, vybuchující hlavy a gejzíry krve – to bylo co za pičovinu? Guadagnino to chtěl co nejakčnější, ale v mých očích se to míjelo kýženým účinkem. Spíš jsem jen nevěřícně zakroutil hlavou, jak to celé dokázal takříkajíc „posrat“. Co se hereckých výkonů týče, tak ty byli celkem slušné. Dakota Johnson si nevedla zas až tak špatně (přestože ji moc nemusím), Mia Goth se mi ale líbila o něco více. Jasný prim tu měla až odporná Tilda Swinton – na tuhle ženskou bych nevlezl ani v největším draku, ale zvládla to vcelku obstojně (na to že si zahrála těch postav víc). Moc ale nechápu, proč hrála i „hlavní“ mužskou roli – asi pro své „mužatství“. Potěšila i krátká přítomnost Jessicy Harper – která hrála v původní Suspirii Suzy Bannion. Byl bych však padlý na hlavu, kdybych tomuhle chtěl dát stejné ohodnocení, jako Argentově filmu. Vždyť to bylo o třídu horší – naštěstí tak odlišné…60% (26.11.2019)

Tak přece, Jessica Harper, která ztvárnila hlavní hrdinku Suzy v původním filmu z roku 1977, si zahrála i tady. Ačkoli docela jinou roli. Tento film je hvězdně obsazený a o hodinu delší. Také děj je mnohem obsáhlejší. Těžko říct, který se mi líbil víc, každý měl něco do sebe. Zájemcům doporučuji shlédnout oba, v pořadí nejdříve starší verzi. (12.05.2019)

Slušné bludiště myšlenek, nápadů a pocitů zasazené do zdí rozděleného Berlína, kde by se člověk měl pomalu bát víc tančících žen, než Baadera s Meinhofovou. Do sedmdesátkové deprese vysaturované záběry, taneční čísla, z kterých křupou kosti, nepříjemně snové výjevy podepřené hudbou Thoma Yorka a obskurní finále to jsou prvky, které se vypálí do mysli, jako už dlouho nic. Něco na těch artových režisérech je, když se rozhodnou si natočit horor. Tahle Suspiria má rozhodně nakročeno k tomu zařadit se po bok Osvícení a Rosemary má děťátko. (16.01.2019)

SUSPIRIA od Guadagniniho, je z celkom iného spektra. Jeden z najväčších hororov v histórii dostal remake, ktorý to berie z celkom iného konca a postavy sú viac tajomne a eroticky predstavené, ako v origináli. Aj keď vlastne...každé predstavenie má to svoje. Originál, je pestrofarebnou kompozíciou gialla a gore festu ( tak, ako to Dario rád ), no a prerábka sa dusí v politicky hustej atmosfére, plnej šedi a bolesti. Argento, ale vyhráva na body. (02.02.2019)

Naprostý opak současných trendů na poli hororů. Film, který formálně neodlišuje vědomí od podvědomí, hlasy znějí buď šeptem nebo z dálky, zdi mluví a zrcadla se dívají. Horor, který začíná umíráním a končí usmířením. Je třeba více projekcí, abych byl schopný trocha nadhledu a nějakého rozplétání. Takto na jednu stranu mě šepotavost a neměnné tempo Suspirie často ubíraly na pozornosti, což možná dost odvádělo zrak od toho, že film není kdovíjak dobře sestříhaný a Dakota Johnson je pořád herecký střevo. Nicméně nová Suspiria je film, který je výraznější a lepší den po projekci než během ní. A to je jedna ze zásadních a přesto vzácných vlastností hororu. EDIT 2023: Kecy prdy vomáčka, remake Suspirie je v každém aspektu ultimátním hororovým dílem, historickým komentářem i smířlivým příběhem o ztracené lásce. To vše v neuvěřitelným způsobem inscenovaných scénách. Celý ten film je tanec a Guadaghnino je Kubrick naší doby. Prove me wrong or so long. (06.05.2019)