Suspiria

Tak skôr ako pocta originálu je nová Suspiria skôr poctou sedemdesiatkovej angažovanej tvorbe R. W. Fassbindera či Marie-Straubovej. Až by som tejto Suspirii dal názov Nemecko v zime, ako odkaz na poviedkový film Nemecko na jeseň. Vážne úplne odlišné, než barokový Argento a studené a chladné ako, no Nemecko v zime. Suspiria ale nejde vôbec divákovi vopred, áno, ukazuje mu nádherne komponované zábery, úžasné rapidmontáže, paralelný strih, ale zápletka je komplikovaná a počas tej dvaapolhodiny sa toho povie a ukáže skutočne veľa a záver veci ešte viac skomplikuje. Takže bacha, kto si to chce pozrieť, či fanúšik artu, alebo hororových lacných remakeov. No mne z toho vyplynulo najmä to, že Nemecko to počas minulého storočia nemalo vôbec jednoduché, a to dokonca ani v tých sedemdesiatkach. Všetky herečky ma presvedčili, po dvoch filmoch s Dakotou v jeden deň som ju začal mať vážne rád. (25.05.2020)

No do prdele. Nemáme tu originál a nějakou snahu o remake. Máme tu dva výborné, v podstatě samostatné variace na dané téma, kdy se jedno nepokouší připodobnit druhému. Naprosto skvělé herecké obsazení, v němž se stírá cokoliv, co by se dalo nazvat hlavní postava, protože v každém daném okamžiku filmu do popředí vystupuje jiná postava a chvíli ho táhne, aby štafetu předala dál. Parádní dobové usazení a propojení. Tohle jsem opravdu nečekal. Čarodějnice rules! (29.01.2021)

S původní Suspirií to nemá prakticky nic společného. Stačilo trošku překopat premisu se třemi matkami – která je zde stejně dost alternativní – a změnit zasazení do taneční školy a hned by z toho byl soběstačný film, který by se vůbec nemusel balit do hávu remaku hororové klasiky ze 70. let. Těšil jsem se na artovější pojetí, ale nikdy by mě nenapadlo, že se z toho stane srdceryvná holocaustová love story s čarodějnicemi. Z nové Suspirie cením jen některé dílčí momenty a místy znepokojující atmosféru – celé je to ale natolik nekonzistentní, že i když se objevilo něco, co mě zaujalo, tak to hned vzápětí bylo rozmeteno něčím úmorným či nezajímavým. Nerad haním filmy za jejich délku, ale tady je tolik zbytečných a nic neříkajících scén, že ta přestřelená stopáž je zcela neodpustitelná. Guadagnino bohužel moc nepracuje s nějakou postupnou gradací atmosféry a mysteriózna – škola přijde o roucho tajemna hodně rychle – a film nemá ani žádnou pořádnou příběhovou kostru. Ve výsledku to na mě působí jako taková experimentální feministická vyhoněnost, která pro své účely zneužila dobré jméno Suspirie. Pachuť v hubě po tomhle zážitku asi jen tak nezmizí a začínám litovat, že remake Suspirie nenatočil raději David Gordon Green, který se původně kolem projektu motal předtím, než ho dostali Guadagnino s Kajganichem a vytvořili tenhle paskvil. (05.10.2018)

Tak přece, Jessica Harper, která ztvárnila hlavní hrdinku Suzy v původním filmu z roku 1977, si zahrála i tady. Ačkoli docela jinou roli. Tento film je hvězdně obsazený a o hodinu delší. Také děj je mnohem obsáhlejší. Těžko říct, který se mi líbil víc, každý měl něco do sebe. Zájemcům doporučuji shlédnout oba, v pořadí nejdříve starší verzi. (12.05.2019)

Živě vidím ty úprky ze sálů kin po celým světě, když na konci konečně dojde na lámání chleba ve chvíli, kdy Dakota Johnson začne předvádět nádhernej hrudník, Tilda Swinton je najednou ďábelštější než kdy jindy, a z plátna se v kaskádách valí nejpůsobivější vizuální efekty za posledních několik let. Protože ruku na srdce, tenhle überhororovej kotel každej rozhodně nerozdejchá. Nechtěl bych po tom filmu dávat všechno do richtiku, a jestli kulisáci a uklízeči neměli jedny z nejvyšších platů na place, spravedlnost je slepá. Gott mit uns! (27.01.2019)