A Series of Unfortunate Events
VOD (1)
Série(3) / Epizody(25)
Obsahy(2)
Sirotci Baudelairovic bojují s osudem, který jim do cesty přivedl zlého hraběte Olafa, a snaží se odhalit dávné rodinné tajemství. (Netflix)
Videa (7)
Recenze (66)
Když už trpí hlavní hrdinové, tak ať trpí i diváci. A to jak znalci filmové adaptace, tak milovníci předlohy a logicky i úplní začátečníci. Všichni dostávají od začátku jednu pesimistickou vyhlídku za druhou, Patrick Warburton jako Lemony nemilosrdně ujišťuje, že bude hůř a jednomu by se ani nechtělo hlavním postavám fandit, protože podle všech předpokladů to ani nemá cenu. Jenže byla by škoda tuhle řadu příhod neprožít. Zápal všech zúčastněných je extrémně nakažlivý, galerie grimas Neila Patricka Harrise je nekonečná a těch nečekaných hereckých nástupů na scénu, kdy jsem v nejednom případě nadšeně vyskočil z křesla, to vše dává trablům sourozenců Baudelairových punc události, která překvapivě prolétla docela nízko pod diváckým radarem. Jediné, co mi zabránilo vyšplhat po ledové stěně až k nejvyššímu hodnocení, je už samotná pointa knižní série. Tedy vykutálený přístup k odpovědím, na které se nejvíce čeká a které nejednou zůstanou až průzračně jednoduché nebo dokonce zmíněné jednou větou ve druhém plánu. Komu je tahle potenciální frustrace sympatická, ten si ji užije dosyta, pro všechny ostatní je tu výše zmíněné, vše zabalené do nikdy neodpočívajícího černého humoru a jedinečného výtvarného řešení. ()
6/10. První série mě fakt hodně bavila. A to i přes svou okatou sebeparodii, nepěkné digi triky a šílenou naivitu. Druhá ve všem přidala, což v mých očích spadlo do lehkého podprůměru a závěrečná řada se sice snažila, ale přesto jsem neměl pocit uspokojivého završení. Hrozně zvláštní projekt, u kterého jsem na jednu stranu rád, že dostal zelenou a zadaptovala se celá knižní série, z druhé strany bych se to bál komukoliv doporučit. Takže něco mezi. Ale nápaditý to je, o tom žádná! ()
Po druhém díle to vzdávám (na mou obranu má každý díl hodinu). Je to brutálně stylizované jako třeba seriál Pushing Daisies, což mi obvykle vyvhouje, ale zdejší roztomilost, temnější a s černým humorem, mě nenadchla. Sem tam vtípky dobré, sem tam vyjdou do ztracena. Nějak jsem se nedokázal přenést přes to, že kromě ústředních děcek jsou všechny postavy děsně hloupoučké. Chápu, že to tak u pohádek bývá, a tak by mi to asi nevadilo třeba o půlhodinového animáče, ale tady se děj vypráví poměrně rozvážně, takže jsem měl problém se do příběhu ponořit. Není to zlé, asi záleží hodně na vkusu, ale já budu věnovat svůj čas jiným seriálům. (6/10) ()
S01 - Jako není to úplně marný, ale je vidět, že potenciál byl někde jindy. A zamrzí to, o to více, když si sami tvůrci podrážejí nohy. Rozumím, že se snaží držet předloh, jít trochu jiným směrem, než šel film a taky pracovat s absurditou daného světa. A do jisté míry to funguje, jenže tempo epizod je kolísavé, Neil Patrick Harris není na sto procent využit a některé postavy jsou neskutečně otravné(zdravým pana Poea). Celkově je to mírné zklamání, ale u druhé řady budu, protože jsem zvědavý, jakým směrem se příběh bude stáčet. 6/10 ()
Galerie (185)
Photo © Netflix / Eike Schroter
Zajímavosti (4)
- Úvodní znělku nazpíval představitel hraběte Olafa Patrick Neil Harris. (Terez_Vv)
- Herečka Catherine O'Hara, která hraje doktorku Orwellovou, hrála i ve filmu Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod z roku 2004, tam ale představovala soudkyni Straussovou. (ČSFD)
- Zjev hraběte Olafa (Neil Patrick Harris) jakožto Günthera je inspirován Karlem Lagerfeldem, modním ředitelem světově proslulé značky Chanel. Esmé Squalor (Lucy Punch), nová opatrovnice sirotků Baudelairových, je módou posedlá. (Terez_Vv)
Esence originality a zábavnosti, které je sice v něčem horší, než-li první adaptace téže látky s Jimmem Carym (jmenovitě pár vedlejších postav), ale jinak je to neskutečně našlapaná záležitost plná černého humoru, smrti, ironie, záhad a s jednou z nejzábavnějších filmových knihovnic.* Co napsat víc? Bude to delší, tak asi udělám body. Začnu s tím, že neznám předlohu, ale po konci seriálu jsem strávil doce dost častu zjišťováním toho, co se změnilo a co je jinak a s potěšením jsem zjistil, že změny mi připadají lepší, a nové věci neskutečně zákeřné a vzhledem k tomu, že se jedná de facto o seriál pro starší děti, tak i abnormálně zlé, odporné a i ti nejotrlejší z nás obdivovali to, jaké koule měl autor přidat tuhle linku (ano, autor dělal na změnách v ději a mluvím o něčem z první série). Děj a vyprávění: To co se děje v tomhle seriálu nemá za mne moc obdoby, tolik zlého se málokde vidí a opravdu si myslím, že útlejší povahy to nevydýchají. Ano, pořád to je hravé, zábavné a neskutečně vtipné, ale pořád se tu ve velkém umírá a sirotkům se tu opravdu dějí nepěkné věci. Sirotci jsou tu totiž hlavní postavy, jejich rodiče zahořeli při podivuhodné nehodě a zanechali za sebou jen napůl zpopelněný dalekohled... Sirotci se přesouvají z místa na místo, všichni, co je dostanou na starosti jsou poněkud tupí a předhazují kouzelnému zlounu, Hraběti Olafovi a jeho bandě herců. Hrozně fajn je časté střídaní prostředí a když už to vypadá, že se vyčerpala šablona nový opratrovník - Olaf se vloudí a chce děti zabít - opatrovník zemře - nový opatrovník, tak přijde nový impuls, nová zábavnost a od druhé série se děj věnuje čím dál tím víc zabavnému špionážnímu podhoubí, co mi připomíná kombinaci Jamese Bonda a Karla Zemana. Třetí série se věnuje už jen téhle lince a je to dobře, přestože je to vlastně zcela jiné, než první série. Naprosto dokonalé je bourání čtvrté stěny pomocí imaginárního autora Lemony Snicketa, který do děje vstupuje, komentuje jej a naprosto suchým způsobem neustále konstatuje, že se dětem dějí opravdu nepěkné věci, nikdo by se na to neměl dívat a je to celé hrozně zlé. A perfektně to funguje, je to ironické, vtipné a ke konci jsem už začínal chápat, že to není vtip a že by opravdu bylo lepší neco nevidět (o= konec třetí série je možná trochu překombinovaný a poslední dvě episody působí jako kdyby to bylo prostě navíc a násilně naroubováno, jedna boží písnička to ale naprosto ospravedlní. Herci a postavy: v zájmu (neexistující )smysluplnosti tohohle písmenkového zvracení budu jmenovat jen jednu postavu a herce - Hraběte Olafa a NP Harrise, ten je skvělý, dává do postavy mnoho ze sebe, přidává hudební čísla a humory (i would do anything for you but i won't do that) a přestože není tak groteskní, jako verze z fillmové adaptace, má vše, co by měl mít a... Je dobrej, nic víc, nic míň. Hlavní holka-sirotek je výborná a hrozně mě bavila, stejně jako malá holka-sirotek, co má ostré zoubky (ahoj, Hromio), bohužel se jim moc nevyrovná kluk-sirotek, který má pár povedených momentů a dílů, ale většinou je trošku neslaný, nemastný, nemyslím si ale, že by chlapec neuměl hrát, spíš s jeho postavou nebylo moc snadné pracovat. Vedlejší postavy jsou tu dvou druhů, ty co mají hodně prostoru ve dvou dílech a pak odejdou (ty jsou většinou trošku nudnější a mohli by být lépe obsatené) a pak postavy, co se probíjí skrzeva více lokací a kliudě i sérií - ty jsou skvělé, ať už jako postavy (knihovnice!!), tak herci, tohle je to, co tenhle seriál vytahuje na vrchol. nálada a vizuál: Naprostá originalita. Celé se to odehrává v podivném bezčasí, co má v sobě prvky od třicátých, do sedmdesátých let a já mám pro tohle slabost, hrozně to pomáhá budovat svět, který je sice velmi podobný tomu reálnému, ale mnohem snadněji se zde divácky věří třebas tomu, že je tu tolik postav, co se zcela otevřeně chová jako banda stádních blbů, případně... Hele konec, vždyť se v tom nedá vyznat, takže... závěr: Je to skvělý, howgh. *poznámka pod čarou: Ano, to píšu kvůli tobě a doufám, že si to přečteš, protože když si to nepřečteš, tak to bude tebou nepřečtené! () (méně) (více)