Lesní duch

Co jsem taky mohl čekat. Brutální přehlídka té nejbéčkovatější béčkovosti, tmavou akcí a zmateným střihem počínaje a mozkovou ochablostí hlavních hrdinů konče. Je to sice místy docela zábavné, masky jsou na úrovni a několik snaživých odkazů na Raimiho trilogii dokáže správně divácky nabudit, ale nevídaná smršť hororových klišé a hloupých zvratů a absolutní neschopnost tvůrců přijít s čímkoli novým mi ty jinak příjemné krvavé hody výrazně znechutily. Jestliže originálu jsem dal 3*, zde musím zůstat u 2*. (04.07.2013)

To se takhle jednou sebere banda pseudoempatických kreténů, aby si zajeli do hloubi lesnaté americké prdele na odvykací kurs pro emo feťačku. Inu, co za příšernou katastrofu tento směšně vážný remake původní komedie může vyplodit? Ve shnilém sklepě plném kočičích mrtvol se nalezne tajemná kniha plná špatně nakreslených strašidelných obrázků, aby se skrze ní začala okamžitě vyvolávat bájná "Kunda". Následuje největší noční můra, která s Kundou vůbec může nastat. Nezastavitelný příval krve, která je tak nepoddajná a neporazitelná, že ke konci začne tvořit i dešťové srážky. Emo feťačka přesto nechce rezignovat na slastné pocity z nedostupného fetu, a tak občas provede BDSM hrátky s křovím, případně si nařízne jazyk nožíkem na koberce, aby se mohla lépe vykousnout se svojí žhavou zdravotní sestřičkou. Nejvíce jsou z Kundy pochopitelně vykolejení kluci, protože jí jednak ještě nikdy neviděli, ale hlavně díky jejímu nenadálému zjevení se v plné své kráse, nedokážou myslet mozkem. Postavy se tedy točí v bludném kruhu extrémní demence takovým způsobem, že pokud by se na scéně objevil osmiletý kastrát, zachoval by si více racionálního rozhodování, než postavy, kterým nevíte jestli fandit, ignorovat je, nebo se jim jen mohutně smát do ksichtu a raději přát mocné Kundě. Fet Alvazer zkrátka natočil vážně se beroucí sračku, hrající si na děsný horor, přitom snad ani neviděl původní film, na který domýšlivě udělal remake s mizerným filmovým portfoliem na kontě. A vzhledem k tomu, že jsem se snad ani jednou nelekl a navíc loni viděl jeden podobně zkurvený film s totožným námětem, absolutně mě to nezasáhlo. A to jsem rozhodně nepodléhal nějaké předpojatosti, jelikož mě originál tak totálně nudil, že dostal ještě menší hodnocení než tento shit. 40% (07.07.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)

Je poznat, že tvůrci ctí originál. Citují ho všude, kde mohou, ať se jedná o bzukot mouchy v titulkové sekvenci nebo závěrečné přehrávání pásky z prvního dílu. Zároveň je hned zpočátku zřejmé, že jediné v čem se jim nejspíš může podařit originál překonat je v kvalitě gore efektů. Zatímco Raimimu se daří v první části snímku poměrně slušně budovat atmosféru pomocí originálních kamerových nájezdů, šmíráckých záběrů a naprosté nevědomosti co to v tom lese je, Alvarez hned od prvních záběrů ukazuje, s čím budeme mít tu čest. The Evil Dead byl ve své době snímkem, který výborně pracoval s dobovými filmařskými postupy a dokázal přicházet i se svými vlastními nápady, Evil Dead se jen inspiruje již vzniklými filmy a přestože vznikl o dobrých 30 let později než originál, nepřichází s ničím, pomineme-li feminizaci snímku, co bychom v Raimiho snímku neměli. Zároveň je s podivem, že se mu nedaří ani eliminovat nedostatky, které jsou kamenem úrazu staršího snímku. Zůstává tu tak ona podivná epizodnost, která má přednost před souvislým dějem, jež je tentokrát ještě komicky zdůrazněna zabuchujícími se dveřmi oddělující jednotlivé epizody. Přitom tu jistý náčrt zajímavých myšlenek byl (féťácké delirium), bohužel však všechny velmi rychle vyšuměly. Vrcholem všeho je pak několikrát nastavovaný závěr, který ještě prodlužuje subjektivní vnímání délky filmu. Sečteno podtrženo je nový Evil Dead jen sbírkou více méně povedených gore efektů, které však současnému hororovému publiku nemusí dostačovat k plnohodnotnému zážitku. (05.04.2013)

Cekal jsem pruser a nakonec spokojenost. Dejove samozrejme nic extra, ale to nebyl ani original. Zadny velky bububu se taky nekona, lekacek tu sice par je, ale nic nervydrasajiciho. Tady jde totiz o brutalitu a ta je skutecne na maximalni urovni. Tela se mrzaci, vsude hektolitry krve, spina, hnus. Herci jsou sice klasicka vymleta sestava, ale je to v podstate fuk. Proste hodinu a pul dlouha prehlidka nechutnosti, bez nejakejch vylozene hluchejch momentu. Navic triky na hodne dobry urovni. Takze za me jasny 4*. Jen skoda toho camea Bruce, to bylo naprosto trapny. (04.11.2013)