Zrodila se hvězda

Upřímně jsem nepochopila, co na něm viděla. Vždyť byl furt v lihu a ona od prvního dne věděla, do čeho jde. Díky tomu jsem se nedokázala s romantickou linkou sžít, pochybuju, že se lze tak snadno zamilovat do někoho, kdo je každým coulem troska a nemá nejmenší snahu s tím něco dělat. Gaga každopádně neměla chybu, ač nevím, co ona viděla na něm, chápu, co viděl on na ní. (01.02.2019)

V nepříjemném slova smyslu mě překvapilo, jak moc to tíhlo spíše k (až festivalovému!) dramatu než směrem ku svižnější hudební romanci. Subjektivně a dle očekávání tedy o fous jinde, než bych si býval přál, všechno ostatní ale šlape na výbornou. "Oscarově" paf z Coopera sice nejsem, ale nenudil jsem se a konec splnil účel... (18.10.2018)

Věděl jsem, že vstoupím na víceméně nepřátelskou diváckou půdu, ale převážně nadšené ohlasy a oscarová šeptanda mě nakonec přemohly - jen abych je teď musel vyvracet. Hezky natočený a nadstandardně zahraný slaďáček s velkým příběhovým potenciálem, který se ale jaksi utopil v chlastu společně s Bradleyho postavou. Rozjezd a seznámení aktérů funguje, první společná pódiová scéna i díky krásné písni pocitově zahřeje, zbytek nastavuje motivačně rozháraný vypravěčský mód, v němž dostává prostor hafo naťuknutých témat, ale žádné v takové míře, v jaké by si bývalo zasloužilo. Nikdo si jaksi nestihl rozmyslet, o čem má tenhle příběh hlavně být - jestli o vzestupu "ošklivého káčátka" mezi hudební elitu nebo o prohlubování komplikovaného vztahu dvou nadaných lidí s důrazem na alkoholické a zdravotní problémy jednoho z nich - a ve finále to scénář střelí někam mezi a závěr vytouženou katarzi ani zdaleka nenabídne. Škoda, už jen hudební stránka a netuctové postavy si o zásadní biják roku hlasitě říkaly... (21.01.2019)

Líbilo se mi, že děj nesklouznul do klišé kolejí, líbilo se mi fatální vyznění příběhu, líbil se mi projev baby Gagy, líbila se mi muzika, samozřejmě. Ale co může za to, že jsem do kina mazal znova, to je absolutní odevzdanost Bradleyho Coopera celému tomuhle projektu, která tu byla hmatatelnější než lidi na sedačkách vedle mě. Měl jsem z něj pocit, že fyzicky musel být po poslední klapce stokrát odrovnanější, než naši obránci po včerejším kolotoči Američanů v útočném pásmu. Chvála filmovým bohům, že ještě někdo dneska dělá filmy tak, že pro ně dýchá. (Vancouver, Kanada) (04.01.2019)

Začátek je kulervoucí. To jakou hitparádu rozjede Bradley Cooper "the rockstar" před nabitými tribunami, je filmový opening, který si nic nezadá s tím nejlepším co se vůbec ve filmové tvorbě nechází. Je to živelné, osobité, opravdové a s neskutečnou šťávou. Ostatně podobně by se dala charakterizovat celá první polovina filmu, protože ani v komorních pasážích to neztrácí jiskru a fantastickou atmosféru, natož herecké výkony hlavní dvojice. Film s velkou dávkou muziky, ve kterém se paradoxně často jede pocitově acapella, protože při interakci dvou hlavní hrdinů máte pocit, že vnímate jen jejich hlasy a jinak je ticho, nic dalšího kolem neexistuje. U Coopera se to dá čekat, protože se obecně ví že má talent a když mu režisér řekně, že se bude muset naučit huhňavý rockový bariton, tak to taky tak bude. Ale Lady Gaga - neherečka - předvádí herecký a emocionální nátřesk první kategorie. Kdyby dostala plešouna, nikdo by se asi moc nedivil. Bohužel laťka nastavená první polovinou nevydrží do té druhé. Ta závěrečná proměna nemá dostatečný zátah a zkrátka nejde to moc zbaštit. Spíše mi přijde, ze Cooper s Libatiquem se díky dojákovskému závěru nenápadně snaží pokukovat po cenách, ale na diváka to působí spíše degresivně. Pořád ale setsakramentsky dobrá filmařina, spontánní, plná energie a fantastických songů i hereckých výkonů, ale na plný počet to o kousek není. (04.11.2018)