Jmenuji se Oliver Tate

Film mi částečně připomněl 500 dní se Summer. Je zde zajímavá struktura vyprávění, spousta stylistických propriet (červené a modré zatmívačky, westernové detaily, zpomalovačky) a taky má skvělý hudební doprovod (tentokrát Alex Turner). Velmi nostalgický film se Super 8, knihami, filmy a vůbec je to celé takové ušpiněné indie s holkou v červeném kabátu. Pro mě jedno z největších překvapení Berlinale 2011. Film pro hipstery a tumblr generation. (18.04.2011)

Dokud budou na světě teenageři, tak tu budou příběhy, z kterých budou mít pocit jedinečnosti. A dokud tady budou lidé, jako je Richard Ayoade (kteří už svou cílovou skupinu dávno přerostli), tak vždy najdeme důvod, vážit si takových příběhů o madistvé trapnosti, ostrakizaci a úzkosti. Oliver sebe představuje ve svém životopisném filmu a Ayoade mu dopřává svůj styl, který je decentní, ale hravě si pohrává s námluvy z filmů francouzské nové vlny (spousta kol a pláží) a stylem (skokové střihy a ruční kamera). To v celku dává krásnou směs romantiky a rebelství. (08.06.2011)

Richard Ayoade se v "Submarine" spíše než na vyprávění soustředí na zachycení pocitů hlavní postavy, která celý film doprovází voiceoverem. Divácky vstřícná sonda do hlubin dospívající duše fantazií bohatě obdařeného mladíka se neobejde bez obligátních motivů typu posílání dopisů ve třídě, šikana, generační propast, první sexuální zkušenosti, apod. Činí tak ale formálně neotřelou cestou: Ayoade je hračička a jeho filmový debut hýří originálními nápady. Vyloženě mi sedla kamera s řadou krásných záběrů a tklivé písničky Alexe Turnera, které dokonale souzněly s obrazem na plátně. "Submarine" sice není žádný extra novátorský počin, ale jistá svěží energie začátečnického entuziasmu z toho na mě dýchla. Film na pomezí dvou žánrů uměřeně kombinuje vážné a komické polohy, hlavní hrdina je vyloženě sympaťák a závěrečná scéna na pláži mě osobně potěšila. Celkově jsem ale z kina odcházel filmem relativně nedotčen a nemohu se ubránit dojmu, že jsem to všechno už tak nějak stokrát v různých variacích viděl jinde. Starosti hlavního hrdiny mě, snad vinou věkové i kulturní bariéry, nechaly vcelku chladným, zasmál jsem se pár vtípkům a pokochal se několika záběry, ale celkově se film kolem mě prohnal, aniž by mě nějak emočně zasáhl. UPDATE 7.6.2018 - Po 7 letech od první projekce se mi do ruky dostala knižní předloha, kterou jsem si s chutí přečetl, a pak si film pustil podruhé, abych ho mohl porovnat s jeho literární předlohou. Nepřekvapí, že spousta věcí se v knize stala jinak (nepochopil jsem například, proč se Oliverova matka v knize se svým milencem bez skrupulí vyspí, zatímco ve filmu mu ho pouze vyhoní rukou - jaký to nevysvětlitelný odklon od předlohy!), celkově mi ale film přišel jako velmi dobrá adaptace a bavil mě nejspíše více než poprvé před lety. Minimálně kamera a soundtrack se zde fakt povedly na výbornou. (08.06.2011)

Pokud ten excelentní výkon, kteří podali dva hlavní představitelé, byla jen neopakovatelná dětská bezprostřednost, byl hřích vyplýtvat ji na tento film. Přitom snímek sám měl velmi dobře našlápnuto: deník, který vizuálně zaznamenal přesně ten moment, kdy se z dětí stanou dospělí (sexuální zážitek tuhle změnu nezpůsobil). Beru to, že všichni dospělí byli karikatury, protože tak to nutně musí vidět dospívající chlapec. Ale to opájení se obrazem - i při vědomí, že je to režisérova (skoro)prvotina - bylo přehnané. Film chvilkami nudil, víc používat nůžky a měli bychom dobrý snímek o tvarujícím období života. /9. 6. 11./ (09.06.2011)

Vcelku osvěžující pohled na dospívání chlapce, který hned ze začátku nadchne komickým představování událostí „po smrti“ a slušné tempo si drží po celou dobu. Sice postupně zvážňuje, ale stále mu nechybí scény na odlehčení, což se potvrdilo i na konci, který díky tomu nebyl tak hloupě klišoidní, jak by jistě mohl být, proto hodnotím slabšími 4*. „Teď, když jsme se líbali ne kvůli vydírání, jsem myslel, že Jordanu gentlemantsky doprovodím domů. Když jsme dorazili, zeptal jsem se jí, jestli je teď mojí holkou. A ona řekla: Budu o tom přemýšlet.“ (27.06.2013)