Jmenuji se Oliver Tate

Príjemná, pohodová romantická komédia v retro kabátiku, ktorý sem náramne zapasoval. Všetko tu malo svoje čaro, vrátane jednotlivých postáv, ich oblečenia, ich jednania a tiež ma milo prekvapila väčšina situácií. Skrátka to ako bol snímok podaný divákovi malo svoje zvláštne, podmanivé kúzlo a to aj napriek tomu, že samotná dejová linka je vlastne hrozne jednoduchá a skratkovitá. Nadpriemer. 75/100 (08.06.2017)

Tak to mi sedlo. Sympaticky ušmudlaná romance zajímavá i samotnou méně konvenční formou. Pár režisérských nápadů je opravdu skvělých a příběh také funguje, takže u mě maximální spokojenost. Po všech těch naleštěných holywoodských teenage-filmech příjemná změna. Je to ale styl, který asi nebude nevyhovat každému.. (22.07.2011)

Mladé a blbé děti, dospělá a vymatlaná matka, dospělý vychcaný magor a to vše kdesi na špičce chlupu jedné z největších a nejzapomenutějších prdelí Anglie. A Oliver se zakouká do něčeho, co ho naprosto ovládne, tam, kdesi nikde. ~~~ Oliver Tate: "Ještě úplně nevím, co jsem..." - Jsi vůl, Olivere, vůl. Ale z toho vyrosteš. Tenhle festivalový film už ale ne. No tak prostě sorry, no. (25.07.2011)

Richard Ayoade se v "Submarine" spíše než na vyprávění soustředí na zachycení pocitů hlavní postavy, která celý film doprovází voiceoverem. Divácky vstřícná sonda do hlubin dospívající duše fantazií bohatě obdařeného mladíka se neobejde bez obligátních motivů typu posílání dopisů ve třídě, šikana, generační propast, první sexuální zkušenosti, apod. Činí tak ale formálně neotřelou cestou: Ayoade je hračička a jeho filmový debut hýří originálními nápady. Vyloženě mi sedla kamera s řadou krásných záběrů a tklivé písničky Alexe Turnera, které dokonale souzněly s obrazem na plátně. "Submarine" sice není žádný extra novátorský počin, ale jistá svěží energie začátečnického entuziasmu z toho na mě dýchla. Film na pomezí dvou žánrů uměřeně kombinuje vážné a komické polohy, hlavní hrdina je vyloženě sympaťák a závěrečná scéna na pláži mě osobně potěšila. Celkově jsem ale z kina odcházel filmem relativně nedotčen a nemohu se ubránit dojmu, že jsem to všechno už tak nějak stokrát v různých variacích viděl jinde. Starosti hlavního hrdiny mě, snad vinou věkové i kulturní bariéry, nechaly vcelku chladným, zasmál jsem se pár vtípkům a pokochal se několika záběry, ale celkově se film kolem mě prohnal, aniž by mě nějak emočně zasáhl. UPDATE 7.6.2018 - Po 7 letech od první projekce se mi do ruky dostala knižní předloha, kterou jsem si s chutí přečetl, a pak si film pustil podruhé, abych ho mohl porovnat s jeho literární předlohou. Nepřekvapí, že spousta věcí se v knize stala jinak (nepochopil jsem například, proč se Oliverova matka v knize se svým milencem bez skrupulí vyspí, zatímco ve filmu mu ho pouze vyhoní rukou - jaký to nevysvětlitelný odklon od předlohy!), celkově mi ale film přišel jako velmi dobrá adaptace a bavil mě nejspíše více než poprvé před lety. Minimálně kamera a soundtrack se zde fakt povedly na výbornou. (08.06.2011)

Divný mládenec v beranici řeší vztah s divnou slečnou a pokouší se zachránit manželství svých divných rodičů, neboť se ho snaží rozložit divný soused? Ono to zkrátka celé bylo nějaké divné, ale věřím tomu, že šest z pěti dospívajících intelektuálních paniců se v tom najdou. Já jsem však již dávno minul bod, kdy se na dospívání budu dívat jinak a tak mne spíše bavil hudební doprovod, rafinované špehování rodičů či rozumové zdůvodnění vlastní zbabělosti. Asi v tom bylo víc, ale veřejně onanovat nad nezávislými filmy mne již nějaké to desetiletí nebaví. (14.05.2014)