Jmenuji se Oliver Tate

Vcelku osvěžující pohled na dospívání chlapce, který hned ze začátku nadchne komickým představování událostí „po smrti“ a slušné tempo si drží po celou dobu. Sice postupně zvážňuje, ale stále mu nechybí scény na odlehčení, což se potvrdilo i na konci, který díky tomu nebyl tak hloupě klišoidní, jak by jistě mohl být, proto hodnotím slabšími 4*. „Teď, když jsme se líbali ne kvůli vydírání, jsem myslel, že Jordanu gentlemantsky doprovodím domů. Když jsme dorazili, zeptal jsem se jí, jestli je teď mojí holkou. A ona řekla: Budu o tom přemýšlet.“ (27.06.2013)

Na začátku si pamatuju Alexandera Hemalu a pak už je to nějaké rozmazané... Ne, vážně nevážně - Submarine je dobrý film, jako debut bych řekl, že dokonce vynikající, pokud vezmeme v potaz, že ho natočil Richard Ayoade, který mimo britské ostrovy je známý jedině roličku v seriálu IT Crowd a pro pár nadšenců z Garth Marenghi's Darkplace. To je ovšem geniální počin, pokud vám sedne daný druh humoru. A to byl i důvod, proč jsem se na film poměrně těšil. Dočetl jsem se, že mám očekávat humor typu Michela Gondryho nebo Wese Andersona, podobnost s 500 dní se Summer, Harold a Maude nebo Rushmore. Ono těch podobností by se našla spousta, popravdě celý děj i styl vyprávění už tu byl tolikrát, že těžko počítat. Ale proč hanit neoriginálnost příběhu a stylu, když ten princip tak dobře funguje? A v tomhle případě opravdu velmi dobře. Přidejte k tomu poctivý britský humor, kvalitní hudební doprovod, pocit nostalgie... a máme tu slabší 4*. (08.06.2011)

Britská tragikomika valcuje. Veľmi sympatickí herci, prirodzené výkony, realisticky podaný príbeh a s režisérskou láskou naservírované momentky zo života mladých (i vekovo pokročilých). Jednému to dokonca môže pripomenúť zopár staro-nových spomienok - príjemných i menej príjemných.. a azda práve v tom spočíva ona krása. [MFF Cinematik 2011, PN] (12.09.2011)

Divný mládenec v beranici řeší vztah s divnou slečnou a pokouší se zachránit manželství svých divných rodičů, neboť se ho snaží rozložit divný soused? Ono to zkrátka celé bylo nějaké divné, ale věřím tomu, že šest z pěti dospívajících intelektuálních paniců se v tom najdou. Já jsem však již dávno minul bod, kdy se na dospívání budu dívat jinak a tak mne spíše bavil hudební doprovod, rafinované špehování rodičů či rozumové zdůvodnění vlastní zbabělosti. Asi v tom bylo víc, ale veřejně onanovat nad nezávislými filmy mne již nějaké to desetiletí nebaví. (14.05.2014)

netradiční snímek s absencí okoukaných hezounků a klišoidního scénáře amerických komedií... ponořte se spolu s oliverem do slastí i strastí jeho dospívání a nemálo zvláštní addamsovské rodinky a přítelkyně... pitva patologických situací není vlastně komedií v tom pravém slova smyslu, ale když člověk vyleze z kina, má na tváři takový lehce přitroublý úsměv... je možné, že mi vydrží při vzpomínce na ayoadovu režijní prvotinu až do osmatřiceti. 80% [Světozor, 8.6.2011] (09.06.2011)