Jmenuji se Oliver Tate

Oliver Tate je divnej, stejně jako film o něm. Ale je fajn něco takového za čas vidět, protože to moc hezky ubíhá a je to konečně něco, co člověk nevidí každý den. Taková netypická romantika, kde emoce skáčou jak na provázku, ale díky hercům a prostředí se na to moc hezky kouká. Do toho Yasmin Paige je moc hezká a docela rád bych jí viděl zase v nějakém filmu. Dlouho se mně nestalo, abych ve filmu viděl herce, u kterých stačí pohled, a já přesně vím, co jím chtějí říct. To je na filmech tak krásné a je škoda, že se s tím nesetkávám častěji. Na druhou stranu si takových filmů budu alespoň daleko více vážit. A ten závěr...ten je prostě krásnej. (11.10.2012)

Submarine (moc teda tenhle nazev nechapu) se snazi bejt desne jina a originalni romanticka komedie, ale vysledek je spis divna tragikomedie. Kostra pribehu je pritom klasicka, kluk ma problemy s pritelkyni a jeho rodice uz spolu moc nevychazej, z cehoz je na nervy. Jenze na tohle je nabalena spousta wtf zaberu, ktery, jak kdyby vypadly z jinyho filmu, do toho naprosto mimozni dialogy a ani jedna postava tu neni vicemene normalni. Vevodi tomu hlavni hrdina, kterej by si mohl jit bez problemu zahrat do Omenu Satanovo synacka. Jasne, obcas je to zabavny, na to, ze Richard Ayoade vicemene timhle rezijne debutuje to je i solidne natoceny a obcas to funguje i jako takova exkurze do duse pubertaka (jakkoliv stupidne to ted zni), ale je to proste prilis divny a to bohuzel ne tim spravnym zpusobem. (25.10.2011)

Film, který urputně nechce být další tuctovou romantickou komedií. Jenže netuší, jak na to. Zkoušení různých možností „odlišení“ jej proměňuje v sérii scén, které fungují nanejvýš samy o sobě, ale někdy ani to ne. Pročež je Oliver Tate občas milý, občas vtipný, ale převážně divný. Ne však dost divný, aby byl alespoň svou divností konzistentní, když už se tedy rozpadá vypravěčsky (nekoncepčním kombinováním prvků literárních a filmově-sebereflexivních). Příliš je z toho cítit snaha natočit něco jako Harold a Maude nebo Rushmore, přitom být svůj, být cool, udělat to tak nějak hezky, tak nějak pro všechny a hlavně dát divákům jasně najevo, co by měli ve kterém okamžiku cítit. Příště by úplně jednoduše stačilo více zapracovat na postavách, místo nichž Ayoade pracuje s figurkami ztělesňujícími určitý životní postoj. 55% (08.06.2011)

Kolísanie sa medzi komédiou a drámou v príjemnom melancholickom opare s niekedy nahorklým nádychom okoreneným odkazmi (napr. Lolita - okuliare) v prostredí mne blízkom,(čo zvyšuje môj celkový dojem z filmu). Veľmi hravé a krehko zromantizované , prerozprávané v prekrásnych vizuálnych obrazoch s perfektnou kamerou (tá sa mi páčila najviac). (21.01.2013)

Tak jako v Zamilovaném Shakespearovi jsem zapochyboval, zda-li film dokáže ztvárnit lásku v její celistvosti. Ayoade na toto dilema dává vcelku logickou odpověď: "Pokud jste ji sami prožili, tak to není nemožné." A když se i v publiku sejdou stejně naladění diváci, tak je to čtyřhra, o které by se ani Agassimu nesnilo. (11.07.2011)