Trust

Silné téma, které bylo svým rutinním zpracováním předem odsouzeno k šedému průměru. Není to ani tak Schwimmerova chyba, který si s takovým tématem poradil velmi citlivě, jako spíš chyba scénáře, který jen jede podle zajetého mustru. Herci jsou velmi dobří, především Catherine Keenar mě tu zaujala jako chápavá matka. S hlavní představitelkoou, Lianou Liberato, jsem měla trochu problém, protože mi její výkon připad místy až moc "hraný". Nakonec mě film zaujal spíše otázkami, které vyvolává(bezpečnost internetu, nedůvěryhodnost registru násilníků atd.), než samotným příběhem. (23.06.2011)

"Já byla znásilněna, ne ty !!" Jsem naprosto přesvědčen, že David Schwimmer věděl úplně přesně, co dělá, co chce natočit a zejména jak to chce natočit, což se mu však nakonec ne tak docela povedlo !! Snímku Trust, který rozhodně není ani vzdáleně thrillerem jako spíš velmi civilním a přesvědčivým dramatem, vévodí jako vždy výborný klaďas Clive Owen a alespoň pro mě překvapivě i křehká Liana Liberato, která si zahrála roli čtrnáctileté Annie.. Ta je ve své oprávněné teenagerské naivitě zneužita o dvacet let starším mužem, jak později zjistíme ostříleným úchylem a tělocvikářem, jehož Annie poznala díky "těm dnes naprosto cool a nepostradatelným virtuálním zhovadilostem" na internetu, v podání Chrise Henryho Coffeyho, který ovšem naopak patří k tomu nejslabšímu, co Trust nabízí, byť chápu, že jeho obsazením i způsobem uchopení charakteru se Schwimmer snažil vyhnout vzniku další stereotypní postavy či dokonce karikatuře.. Na první pohled slizký a nesympatický Coffey alias Michael působí velmi ploše a nepřirozeně, díky čemuž mi však naprosto uniká, čím všechny ty náctileté naivky ten slizák okouzloval.. Ačkoli jsem si vlastně již odpověděl výše.. V momentě, kdy se do příběhu zapojuje FBI a policejní psycholožka, sledujeme něco naprosto logického, všem zdejším komentářům navzdory, čemuž se lidově říká "tonoucí se stébla chytá" !! Každý ze zainteresovaných, Annie, otec, matka, se se situací snaží vyrovnat po svém, Annie, aby se nezhroutila, si namlouvá, že ji Michael miloval, že nešlo o zneužití, a kope kolem sebe do všech a do všeho, její otec se upne k hledání Michaela, ačkoliv je vidět, že ani jednomu se to příliš nedaří.. Nakonec dojde u Annie k přiznání si reality a finálnímu nalezení cesty zpět k otci.. Trust však vyznívá opravdu velmi znepokojivě, ač ve velmi přijatelném dávkování, a strká nám svá varování až pod nos.. Nemyslím si, že se jedná o film s okoukaným tématem, Schwimmer naopak hrozí ukazováčkem vůči stále velmi aktuálnímu problému, za což mu patří velký dík, bez ohledu na skutečnost, že tak jako tak Trust platí za opravdu dobrý snímek.. (23.05.2013)

Sopľanda sopľavá, ktorej puberta prebije mozog a tak sa nechá dobrovoľne a s radosťou znásilniť nejakým úchylom, nakoniec je to ich koníček aj práca a tak robia svoju robotu precízne, ale keď slečinka zistí po čase aká je sprostá sadne naňu depka, ktorá sa ju znaží poslať na onen svet. Aha a taťuldo mláti mierumilovných občanov a plače schúlený v kresle, aby na miesto toho vytrieskal dcéru po riti a zatvoril ju za trest do izby na mesiac, len o polievka ani posný rohlik by som jej nedal, lebo aj s tým by sa mohla dobrovoľne znásilniť. A ešte k úchylom, ktorých je ťažko exemplárne trestať, lebo tí špičkoví sú medzi politikmi, finančníkmi, polišmi a v neposlednom rade medzi farármi. (30.06.2011)

Ne zrovna příjemné téma je v tomto snímku rozebráno docela detailně a to hlavně z psychologického pohledu rodičů. Vadila mi tam však jedna věc: Proč ta holka byla tak zatraceně blbá a naivní? "Co sakra čekala?", říkal jsem si. O to větší to má sílu, že se takové případy dějí dnes a denně. A proto se mají takovéto filmy točit a mají se povinně pouštět na školách. Protože Trust je jinak jako film málo dynamický, dle mého názoru až moc odměřený a klidně bych přitvrdil, protože by to mohlo mít ještě silnější vyznění. Mohlo to být lepší! Sakra lepší! (21.08.2012)

Pročítám místní komentáře a nestačím se divit. Většina vás si koukám vystačí s posouzením "ta holka je blbá" nebo "dyť to sama chtěla" a má vystaráno. Jasně o tom, že to evidentně nebylo znásilnění, protože do toho šla zcela dobrovolně, se můžeme dohadovat dlouho. Ale o tom ten film tak úplně není. Filmu jde spíš o subjektivní vnímání reality. Je to především o pohledu otec versus dcera, v němž každý posuzuje realitu úplně jinak a pak se podle toho taky chová. Otec vidí jasné zneužití dcery internetovým úchylem a moc touží se s dotyčným osobně vypořádat. Když to nemůže udělat, trápí ho obsedantní představy a má potřebu hledat úchyly všude kolem sebe. Dcera je naopak čtrnáctiletá naprosto ukázková puberťačka, která se snaží zapadnout mezi cool oblíbené holky, ale hlavně hledá někoho, kdo jí rozumí, kdo jí pochopí a nebude ji odsuzovat, což je v tomhle věku úkol věru nadlidský. Jakmile má pocit, že tohle všechno konečně našla, sama sobě vsugeruje, že na ničem jiném nezáleží a vnímá "úchyla" jako svého potencionálního přítele. Poté ho přede všemi sveřepě chrání, otcův přístup v ní přitom ještě posiluje vědomí, že "úchyl" byl opravdu jediný, kdo jí kdy rozuměl a ostatní jí nechápou a jsou proti ní zaujatí. Ke zlomovému okamžiku a spadnutí růžových brýlí dochází ve chvíli, kdy zjistí, že podobně jako s ní si chatoval a vyspal se i s řadou dalších dívek. Film je tedy, co se týče psychologie naprosto ukázkový, ať už duševní pochody jednotlivých postav chcete nebo nechcete chápat. Důvod, proč přesto dávám za tři, je zpracování. Přestože film ví, co nám chce sdělit a také to plní, činí tak vzhledem k tématu s překvapivě nezáživnou formou. První půle je víceméně nudná a zlepšení nastává, jakmile dostane víc prostoru Clive Owen, protože ten tu hraje opravdu výborně. Bohužel tím více vyniknou plytké výkony zbytku osazenstva. (09.06.2012)