Expres na západ

Těžké po všech směrech a protože tvůrci pod tou tíhou hekají a podlamují se jim kolena-je z toho nakonec docela zklamání..... Oba ostřílení herci dělají co můžou ale na takhle uzavřeném prostoru s takovým textem prostě řemen občas spadne a najednou chybí gesta(nekonečně opakované mnutí očí a zoufalé facepalmy přímo bijou do očí),chybí pohyb(z židle na gauč,pak chviku přešlapovat a zase z židle na gauč..).... Problém není až tak ve filmařině jako spíš v samotném textu, který se tváří být chytřejším než je a jehož jedinou zbraní proti divákovi je bezhlavě(až nepřirozené) kulometné tempo, které ale zabíjí gradaci a jakékoliv vypointování celé přestřelky. (31.08.2011)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy C. McCarthyho, v kontextu jehož tvorby se jedná rozhodně o výjimečný počin. Byť spíše formou než obsahem - tematicky je VLAK SUNSET LIMITED blízký autorově CESTĚ (obě díla spojuje i stejný rok vydání: 2006). V obou těchto dílech z autorova pozdního tvůrčího období silně rezonuje výrazná skepse, k níž se McCarthy "na stará kolena" umělecky dopracoval. Obě díla představují velmi pochmurné čtení, které nad lidským údělem v podstatě zlomilo hůl - přičemž autor staví svou defétistickou pozici natolik suverénně, že jeho pesimistická východiska jeví (téměř?) dojem nevyvratitelnosti. Na mysl se dere replika postavy Černého ze samého závěru tohoto filmu: "Ty víš, že to tak nemyslel. Ty to víš. Moc dobře to víš. Nechápu, proč jsi mě tam poslal. Vůbec to nechápu! Jestli jsi chtěl, abych mu pomohl, tak proč jsi mi nevložil do úst ty správný slova? Dal jsi je jemu. A co já?" Podobnost s nářkem umírajícího Ježíše na kříži, který se ptal Boha, proč ho opustil, se zde přímo nabízí. Což vlastně může vést i k otázce, zda je skutečně McCarthy takový nihilista a zda je vyznění tohoto díla optimistické, či naopak. Tato nerozhodnost, již ve mně McCarthy evokuje, zapříčiňuje i to, že si s jeho prózou nevím příliš rady. Nejenom v této knize, ale i v autorových dřívějších textech, jsem byl nesčetněkrát konfrontován s pochybnostmi, zda ho čtu správně a zda nelze najít adekvátnější interpretační rámec než je ten můj. Totéž bych mohl říct vlastně i o tomto filmu, který je nesmírně věrnou adaptací předlohy (nenašel jsem tam v podstatě jakoukoli odchylku od McCarthyho knihy). Možná jsem ho pochopil, a možná taky ne. Jediné, co si dovolím ve výsledku konstatovat, je přesvědčení, že mě tento film i kniha zas až tak neoslovily - jednak kvůli své interpretační náročnosti, a jednak kvůli mému dojmu, že se McCarthy tak trochu umělecky vlamuje do otevřených dveří. Jistě, téma vlastní smrti a sebevraždy je jedním z těch nejzávažnějších (nemá-li přímo pomyslné prvenství), ale v minulosti již bylo zpracováno nesčetněkrát, a osobně si vybavuji variace této látky, které mě oslovují více, jako třeba kniha DLOUHÁ CESTA DOLŮ Nicka Hornbyho (kde navíc nemusím mít pochybnosti, zda je autor na straně "Černého" či "Bílého", protože je naprosto markantní, že straní životu). U McCarthyho tuto jistotu postrádám - a tato nejistota, jak to vlastně autor myslel a co tím chtěl kruci říci, je pro mě hlavní zábranou, proč nejít na plné hodnocení. Toto není vlastně ani klasický film, který by mělo smysl nějak hodnotit, takže je to tak trochu jedno. EXPRES NA ZÁPAD především klade otázky - zodpovězení je už čistě na divákovi. A osobně bych se mimochodem nedivil, kdyby se McCarthy třeba už zítra vydal cestou literátů, jako byl třeba Hemingway, kteří tento svět opustili vlastní rukou - po zhlédnutí tohoto filmu se mi to jeví skoro jako logicky konzistentní gesto. (29.04.2013)

Nejde síce o nič filmársky prevratné, ale aj tak ma tento snímok dostal. Na minimálnom priestore, len dvaja herci a hotová paľba argumentov na rôzne témy od viery v Boha, ľudské utrpenie až po zmysel života a veľkú teologickú rozpravu, hotová dialógová prestrelka. A aký to bol veru dialóg - brilantné po všetkých stránkach, veľká dávka nihilizmu tu stojí proti ideálom a viere. Priznám sa, nečakal som, že vyhrá jedna alebo druhá strana, obyčajne takéto slovné prestrelky nemajú víťaza a končia sa leda tak "zlou krvou" medzi zúčastnenými, ale tu to tak nebolo. O to viac som milo prekvapený, veľmi rozumný záver a brilantné argumentačné finále Tommy Lee Jonesa. 85/100 (13.06.2016)

Výborně zahrané a za to jsou ty tři hvězdičky. Divadelní dialog na jednom jediném místě. Bohužel samotný text a myšlenky mě moc neoslovily a 87 minut mi tak přišlo dost dlouhých, ale dokoukal jsem to bez posuvu "dějem". Jediné, co mi tzv. sedlo, byl finální "vševysvětlující" Tommyho monolog - a za to ještě ta jedna * navíc. (07.07.2012)

Je to logické- když se člověk podívá na svět a lidskou společnost, které neustále degenerují, a pak stočí pohled do vlastního nitra, nemůže ho napadnout nic povzbuzujícího, protože nic dobrého nenajde. Všechno je jen pomíjivost, marnost a bezcenné náhražky. Jediné řešení je Kristus. Nejpůsobivější moment: "Pane, proč jsi mě tam poslal, když jsi mi potom nedal ta správná slova?! Všechna měl on!" Ale stejně mám raději, když jsou myšlenky neseny příběhem a divák se k nim musí dostat sám, než když mu je dva vynikající herci v rolích názorových věšáků rovnou natlučou do hlavy. (05.01.2013)