Drive Angry

Angry grandpa Nicolas Cage OK, blonďatá žena činu Amber Heard taktéž a Fichtnerovu účetnímu rovnou postavit pomník. Tragédie je to v momentě, kdy film netáhnou herci, ale režisér, což je vzhledem k faktu, že se točilo primárně pro třetí rozměr, docela průšvih, neb se celá tahle střelená jízda omezí na strašlivé triky, nic moc akci, či rádoby něco, co by snad mělo připomínat vývoj děje. Divák se pak musí z nudné vaty odchytávat špulením prdelky, či smrtonosnou hláškou rovnou z pekla. Šel jsem do toho bez očekávání, po skončení pláču nad promarněným potenciálem. Na papíře (a s tím obsazením) tam rozhodně byl. Nebo už v Hollywoodu vymřeli i solidní béčkaři? (23.06.2011)

Zdrhnout z pekla se dá asi horko těžko. Za to palec nahoru. Cageovi se v zahřívačce před druhým Ghost Riderem ovšem na Zemi peklo rozpoutat nepovedlo a tak je třeba přečkat 100 nudných minut dlouhou honičku plnou tlachání a počítačové krve. Triky snad dělal někdo doma na koleně, soundtrack nevýrazný, stejně tak Cage. Tady už to není o palcích, ale hvězdičkách v hodnocení. (14.02.2012)

Mohla z toho být celkem zábavná guilty pleasure v grinhouse stylu a nepochobuji, že to tak i Lussier natočit chtěl. Jenže to by musel umět režírovat, protože takhle pomalý, nudný fim dokáže natočit snad jedině on. Příběh je pitomej, akce je nezajímavá a špatně sestříhaná, variace na filmy ze 70. let tragicky nevychází a i sebemenší náznak nápadu smete Lussier ze stolu. Aspoň, že William Fichtner pochopil, v jaký že kravině to vlastně hraje a celý si to nehorázně užívá. Jenže on ani sexy Amber Heard to zachránit nedokážou. 30% (30.05.2011)

Cage coby z pekla uteklý Lešek Semelka názorně ukazuje směšnost fanboyovské obsese ratingovým štemplem R, neboli do sedmnáctři let nepřístupné (pouze v doprovodu dospělých). Vyprávění překvapí především tím, že se nejedná o adaptaci nějakého tuctového rádoby drsného komiksu z amerického mainstreamu, jež se vyznačuje nadutou drsností a úsměvně naivním přejímáním vážných motivů či křesťanské mytologie. Vše zde (stejně jako v mnoha ohledech podobné "Knize přežití") totiž trpí stejným syndromem úzkostné afektovanosti a apelativnosti jako čtení určené pro náctileté chlapce bez rozhledu. Především to platí pro sugerování dojmu, že film je hrozně nekonformní, když se co chvíli zakleje, rozprskne kečup nebo ukáže nahá žena (ale ne moc explicitně, aby se nám děti z toho nelekly). Právě svou neoblomnou vážností získává již tak pitomoučký snímek ryze absurdní rozměr, a ve výsledku tak má blíže spíše opusům od Tromy. Ale na rozdíl od Tromy postrádá jakýkoli nadhled, což ve výsledku zavdává k pobavení nikoli s filmem, ale na jeho úkor. Cage definitivně dospěl do stádia campu sama sebe a představuje jakousi Divine hollywoodské hvězdné sebestřednosti a namyšlenosti. (03.01.2012)

Lussier mi naserviroval presne to, co jsem cekal. Beckovou jizdu o drsnakovy na ceste za pomstou. Cage je v roli z pekla uprchlyho mstitele naprosto perfektni, sice se ne uplne stoprocentne zbavil svyho klasickyho vyrazu, ale toho drsnaka mu clovek proste veri, obzvlast, kdyz z vystrelenym okem a svoji vernou brokovnici rube jednoho smejda za druhym a sem tam utrousi i nejakou tu hlasku. Navic mrtvoly tu fakt nejsou jedna nebo dve, rek bych, ze pocet se zastavi nekde okolo padesati. Do toho sem tam nejaky ustreleny koncetiny, cakance krve, nahy zensky a zadny zbytecny kecy, Cage sedne do nadupany kary, nabali drsnou blondynu a jede a masakruje. V patach ma sympatickyho dablovo poskoka v podani paradniho Fichtnera. Celkove samozrejme, ze by se dalo kritizovat, pribeh je proste stupidni, herci nic moc nehrajou a triky jsou skoro az hnusny, ale co na tom, tohle je proste zabavny becko a jako takovy bavi dokonale. (18.05.2011)