Ztracen ve vesmíru

Ryzí pocitovka. Pokud jste lační po nějaké sci-fi akci, rychle si dejte odchod. Pokud čekáte pěkný, oku lahodící devadesátiminutový videoklip, tak taky zapomeňte... Love je - jak už tu někteří správně podotkli - taková ta pocitově-filosoficko-meditativní věc alá Kubrick, Malick (a možná Tarkovského Stalker) - nebo lépe řečeno pokus o něco takového. Ono to přes všechnu svou řemeslnou a atmosférickou působivost totiž působí taky trochu "nedomr(d)le". Nicméně i tak Love hodnotím hodně kladně, v závěru (už vyloženě očividná inspirace 2001) mi naběhly i ty legendární zimomravky - přičemž nutno dodat, že hlavně v důsledku hudby A&A. (31.12.2011)

Zkusit si jako debut natočit novou Vesmírnou odyseu? I don't think so, Will... Zcela zásadní sdělení, že k životu potřebujeme lidský kontakt, mě zrovna nevzrušilo a ač za kamerou se Eubank snaží, co to dá (chtěl bych od něj vidět něco s příčetným scénářem), nakonec jsem se ani toho celovečerního klipu k muzice AvA (který by mi ke štěstí bohatě stačil) nedočkal, neboť pánové vždy jen ostýchavě načnou pár tónů a jede se dál. Tak tedy někdy příště a místo úspěšnějšího z epigonů zůstává Moonu. (03.04.2012)

Ztracen ve vesmíru je rozhodně působivé dílko - po audiovizuální stránce mu nemám co vytknout, po stránce herecké taky ne... Snad mohlo být více poutavé a méně uspávající (celý film jsem viděl asi až na čtvrtý pokus). V závěru jsem byl rád, že do sebe (téměř) všechno zapadlo a zmatek, ve který se během uplynulé hodiny děj proměnil, se nakonec ustálil. Hlavní myšlenka je dobrá (týká se originálního názvu snímku) a dovoluji si s ní souhlasit. Všechna ta srovnání s Kubrickem jsou vlastně hrozně nespravedlivá... Ale co dělat, když si o ně tvůrci tak okatě koledují, že? Tři a polovička. (07.10.2012)

no, první hodina je v podstatě rádoby filosofická nuda a následující patnáctiminutové finále nesoucí se ve stylu závěru Vesmírné odysey mě svým významem (stejně jako konec zmíněného Kubrickova díla) naprosto minulo.. z hlediska nějaké "zábavnosti" (o tu zde samozřejmě primárně nejde, proto ty uvozovky) jsou zkrátka i ty 3* moc, ale Love má v sobě prostě a jednoduše cosi magického a to mi zabraňuje poslat tento film nekompromisně do vod podprůměru.. v kontrastu s astronautovými pocity osamění a opuštěnosti tady totiž skvěle vyniká DeLongovo vizionářství spojené s šířením lásky a naděje.. celá to atmosférično je navíc výrazně umocňováno klasickými 'pocit monstróznosti vytvářejícími' zvukovými prvky hudby Angels & Airwaves a jelikož na tuhle hudební skupinu nedám dopustit (moje last.fm), méně než slabší 3* dát prostě nemůžu.. (24.06.2012)

Jak by něco tak prostého mohlo oživit oči, jenž už viděly tolik??? Jako kdybychom šli po nějaké osudem určené cestě do zkázy. Otisk pečlivé úvahy, vědomí upřímného záměru, tušení, naděje v něco lepšího. Zajímávé? Nudné? Či jen zajímavě nudné? Jako kdyby spolu prcaly Jonesuv MOON a Aronofskyho FONTÁNA a z jejich LOVE měli tohle. (06.09.2012)