Ztracen ve vesmíru

Umělecký záměr mě moc nenadchl. Sledovat osamělého astronauta ano, vsuvky z jiných období světových dějin a "rozhovory" jsou ale zbytečné, byť všechno celkem hezky vypadá. Nápad dobrý, zpracování příběhem pokulhává až do nudy a nezájmu, obraz moc pěkný. Závěr jsem ale moc nepobral a tak z filmu zůstal jen vizuál a hudba. Škoda. (11.09.2012)

Tom Delonge a spol. si chtěli natočit film a moc jim to nevyšlo. Jistě, po vizuální stránce je to výborné a na všechny ty zpomalené záběry se kouká hezky zvláště, když k tomu hudba Angels & Airwaves výborně sedne. Jenže to je tak všechno, co se dá na tomhle filmu pochválit, protože po citové a myšlenkové stránce mě tento film vůbec neoslovil a všechny ty psychoscény jednoho astronauta šli naprosto mimo mě a díky pomalému tempu jsem měl co dělat, abych neusnul. Je sice vidět, že Eubank s Delongem mají rádi Vesmírnou odysseu a podobné filmy, ale jen láska k těmto filmům a cit k vizuálu někdy prostě nestačí. Celý to tak spíš vypadá jako nesestříhaný videoklip, který se neúspěšně snaží něco sdělit. 40% (09.01.2012)

No nevím. Kromě úchvatné muziky toho tenhle film divákovi moc nenabídne. Tedy normálnímu divákovi. Sofistikovaně smýšlející intelektuál jistě ve filmu objeví řadu uměleckých jinotajů, které tento snímek asi opravdu obsahuje, nám omezeným tupcům se je ale nepodařilo dešifrovat. První polovina filmu má alespoň rámcově nějaký děj, potom se začne umělecky přitvrzovat, takže druhá část je už jen pro vyvolené (a trpělivé) diváky. Osobně si kladu za čest, že jsem u filmu vydržel až do konce, čímž jsem svou uměleckou kvótu pro tento kvartál bezezbytku vyčerpal. (01.01.2012)

Zajímavý vesmírný art film. Po úvodní sekvenci, při níž Vás možná napadne, co to má vlastně co společného s dějem, který jste si zde přečetli, se seznámíme s hlavním hrdinou. Lee Miller je znuděný pracovník NASA, který jako jediný obývá kosmickou stanici kdesi ve vesmíru. Gunner Wright mi přišel docela nevýrazný a "kvalita" jeho výrazového přednesu mi přišla srovnatelná třeba s Benem Affleckem. Alespoň, že jeho herecké kvality byly o mnoho lepší:) Závěrečných zhruba dvacet minut opravdu stojí za to. Ta vizuálně dokonalá výprava časem a prostorem, snová halucinace, či snad neuchopitelná realita jiné dimenze výrazně připomínala mistrovský epos Stanleyho Kubricka, 2001: Vesmírná odysea. A úchvatná hudba Angels & Airwaves, která se nesla celým příběhem, dodávala tomuto zvláštnímu snímku specifickou atmosféru. (30.05.2015)

Ryzí pocitovka. Pokud jste lační po nějaké sci-fi akci, rychle si dejte odchod. Pokud čekáte pěkný, oku lahodící devadesátiminutový videoklip, tak taky zapomeňte... Love je - jak už tu někteří správně podotkli - taková ta pocitově-filosoficko-meditativní věc alá Kubrick, Malick (a možná Tarkovského Stalker) - nebo lépe řečeno pokus o něco takového. Ono to přes všechnu svou řemeslnou a atmosférickou působivost totiž působí taky trochu "nedomr(d)le". Nicméně i tak Love hodnotím hodně kladně, v závěru (už vyloženě očividná inspirace 2001) mi naběhly i ty legendární zimomravky - přičemž nutno dodat, že hlavně v důsledku hudby A&A. (31.12.2011)