Ztracen ve vesmíru

Pokud chtěla Evropská unie všech bank lidi přivést do vypolstrované cely, tak se zadařilo. Stále ty stejné snímky pořád a pořád dokola, byly na zbláznění. Pokud by Vám v 15.minutě spadla víčka a otevřela se znovu o 45 minut později, věřte, že jste o nic nepřišli. A to je vážně škoda, protože poslední 3 minutovka byla okouzlující. Což byl podle mne i důvod proč to Banka natočila, ale neměla splachovat do hajzlu 98% filmu. (07.11.2015)

Snaha se počítá, ale sama o sobě nestačí... 1) 29letý William Eubank si ve své režisérské celovečerní prvotině (napsal si i scénář, dělal kameramana i výpravu) určil vysoký cíl - vytvořit meditativní film s burcujícím posláním. Část diváků nesporně oslovil. Já patřím k té druhé skupině. 2) Spoiler. Instantní moudra jakoby vypadla z Fontány. Does it bother you we're not real? Sdělnější Moon si méně hraje na umění. Pointa kopírovaná z Vesmírné odyssey úrovně originálu nedosahuje. Ani srovnání s Kontaktem neobstojí. 3) Spoiler. Film připouští různé výklady toho, co divák vidí. Zpočátku je vše jasné. Nukleární válka na Zemi, přerušení spojení, izolace. Otázkou pak je účast mimozemské civilizace, která se, pravda, nabízí, ale není nezbytná. K tomu Eubank: What if some day we do wipe ourselves out without leaving anything behind? The ship can be a crazy time capsule containing all of these stories about being human. We´re leaving behind like a mark or grave site or something to say we existed. Stejně tak není jasné, jestli se sebevražda Millerovi podařila anebo ne, povaha Archy i NOAH - the National Organization of Archival History (anglicky Noah = Noe) atd. 4) Různé výklady, které závisí spíš na vlastní fantasii, než na vnímání filmu, pak vedou k tomu, že divák ztrácí touhu hledat a nacházet řešení. Je vlastně jedno, jak "děj" vnímám a vysvětluji, jde přece o pocity. Z tohoto hlediska je film úspěšný - skutečně jsem měl pocit nudy téměř po celou dobu. Vydržel jsem, protože jsem byl zvědavý, jestli to skončí, jak si myslím. Skončilo. 5) Nejvíc proti srsti mi šla typicky americká paralela s občanskou válkou. Zpočátku jsem nevěděl, o co jde, a když jsem pochopil, tak se mi to nelíbilo. Uvítal bych civilnější projev bez patosu - téma je sdostatek nosné, aby nepotřebovalo berličky plakátového amerického vlastenectví. 6) Eubankovi se podařilo dosáhnout vizuální podívané, která snese srovnání i s filmy s řádově vyšším rozpočtem (zde 500 000 USD). Nicméně však tento Justin Bieber wet dream (Procreate na IMDb) je spíš vhodný pro půlhodinovou povídku. 7) Líbí se mi postřehy komentátorů Cyrighta, honajze nebo DavidaS. (09.01.2013)

Dám 4 přestože to samo evidentně neví přesně co dělá a drží to pohromadě jen díky své neuchopitelnosti. Velká část monologů je hrozná kopa nicneříkajících, prázdných blábolů tvářících se jako nějáké moudro ale jako celek je to poměrně sympatická introspektivní tripárna, která bude vnímavějším jedincům podvědomě povědomá a aktivním psychonautům dost známá.... Odvážnej (a možná proto překvapivě funkční) pokus....... Asi by se to dalo vybrousit, ale pořád je to za mě o pár řádů lepší (odvážnější, osobitější, silnější) než pitomý Interstellar. (22.01.2015)

Nič prevratné ako DeLonge avízoval. Slabý vesmírny stroskotanec, ktorý sa prostredníctvom hlbokých myšlienok snaží upozorniť na to čo všetci vieme. 3 hviezdičku dávam, za zaujímavú vizualizáciu a podarené zábery, ale inak vládne mierne sklamanie. Zbytočné naťahovanie vydania, len kvôli magickému dátumu, a DeLongove vyhlásenia o výnimočnosti tohto snímku ( ako celej awy) tiež nerobili dobrotu. (11.11.2011)

Ak by film Love nakrútil presne takto Terrence Mallick, alebo nebodaj David Lynch, určite by vznikli stohy rozborov, ako to vlastne tvorca myslel a aké hlbokomyseľné, nadčasové dielo vlastne vytvoril. A nebolo by to až tak od veci. Lenže ide o debut akéhosi Eubanka, ktorý nakrútil neskôr zaujímavý a hrubo nedocenený Signál z neznáma a momentálne čakáme na jeho najväčší projekt. Prvé dva akty sú zrozumiteľné a rejža nám účinne zobrazuje mentálne stavy, v akých by sa mohol ocitnúť kozmonaut v situácii nášho hrdinu. Ten tretí ale sa už tvári ako vysoké meditatívne umenie. Prináša to so sebou úžasné scény, na druhú stranu ale aj značnú neuchopiteľnosť a neurčitosť, čo chcel básnik povedať. Čo zase nemusí byť na škodu. Osobne by som ale privítal v závere priamočiarejší ťah na bránku. (07.01.2020)