Tucker & Dale vs. Zlo

áááá, mé hodnocení tohoto filmu má číslo 2222 :-) a zároveň je to můj jubilejní třístý komentář, bravo :-D No a co k tomu říct. Jednoduše popíšu, co se mi dnes u filmu událo. Kvičel jsem smíchy, prskal na obrazovku, válel jsem se smíchy po zemi. Ano milý verbale, přesně to se mi dnes dělo. Takže budu pravděpodobně podprůměrně inteligentní či nadprůměrně obézní, že? :-) No.. po třech dnech, kdy jsem na tento film docela často myslel a pokaždé se začal smát, jsem se na to podíval znovu. Ač má topka filmů je našlapaná a já nechtěl nic vyřadit, tak jsem musel, abych tam zařadil toto veledílo. (29.09.2011)

"Komedie" postavená na srandě z neprosto nepravděpodobných, ale předvídatelných, absurdních a násilnách situací. Ze začátku je to pakárna, která mě dost prudila. Pak jsem pochopil, že jde o něco ve stylu Scary Movie (naštěstí ne až tak crazy), takže to nejde brát moc vážně. Přišlo pár dobrých hlášek i fakt cynicky vtipných momentů (SPOILER "Are you OK?" po pádu do drtičky /SPOILER), ale celkově nic moc, není to můj styl. Tenhle kousek se může budovat asi jen na nějaké chlastačce, když si ho po pár pivech pustí víc lidí a nevadí jim zásadní nedostatky a o to víc se baví tím, co naopak vtipný je. 50% (10.05.2011)

Chacháááááááá! Tak jsem se konečně dočkal. Už jsem ani nevěřil, že něco takového může vzniknout. Ona to nebude náhoda, že kvalitní hororové komedie jsou z Británie nebo z Kanady. Tohle je žánrovka dotažená k dokonalosti. Já tady nebudu vypisovat o čem to je, prostě se někde v lese umírá ve velkým a nikdo nevraždí. :) Luxus, parádní zábava a plný počet. (14.10.2012)

Filmy vyvolávají v divácích tři druhy emocí: smích, pláč a strach. Smích a pláč patří k sobě, protože smích je opakem pláče a pláč je opakem smíchu, jenže co je opakem strachu? Jak naznačuje série Scary Movie, je to podle všeho výsměch, jinak řečeno parodie. Parodie ovšem žádné emoce nevyvolává, je to spíš intelektuální kategorie, která staví na znalostech parodovaných děl. Parodie vlastně parazituje na parodovaném, ale ne ani tak na obsahu, jako spíše na emocích, který tento obsah vyvolává, protože parodie coby intelektuální kategorie žádné vlastní emoce nevytváří a musí brát jinde. Toto pozření cizích emocí má často velice vtipné důsledky, neboť vede k tomu, že se parodie překlopí v to, co paroduje, třeba Tucker & Dale vs. Zlo na konci nabírá obrátky klasického hixploitationu, kdy Chad, (-spoiler-) který se ukáže být polovičním vidlákem, útočí na plavovlasou květinku Allison z města. Jinak řečeno dělat parodii znamená zapálit si doutník na sudu prachu, protože parodie nevyhnutelně končí v týchž emocích, které paroduje, jelikož je sama o sobě prázdným žánrem bez vlastních emocí. ____ Ještě k té matici o čtyřech prvcích „strach, parodie, smích, pláč“. Tam je hrozně zajímavé, že každý z prvků má svého párového dvojníka (strach/parodie, smích/pláč), ale také jednoho nepřítele (strach/smích, parodie/pláč). Tucker & Dale vs. Zlo to na mnoha místech tematizuje: když se Dale snaží na úplném začátku rozesmát Allison, vyvolá v ní strach, a proto to nefunguje. Tucker zase v jednom momentu přikazuje Daleovi, aby nebrečel, jinými slovy, aby plnil svoji žánrovou roli a byl zlý, popřípadě veselý, protože pláč do žánru parodie nepatří. Mimochodem, (-spoilery-) jak vlastně porazí Chada? Jednoduše tím, že si sestaví správnou matici o čtyřech prvcích, přestanou ho brát na lehkou váhu (smích) a vysmějí se jeho vidláckému původu (parodie). ____ Tucker & Dale vs. Zlo představuje hlavně ale výtečnou esej na téma, že historii píší vítězové, respektive ti, jejichž perspektivou na události nahlížíme. Takže to, co v jiných filmech vypadá jako banda nezvedených vidláků, může být ve skutečnosti bromancí dvou neškodných individuí. Neodehrává se nám tady ale přece jenom něco více? Co když bude zemědělství skutečně v příštích několika deseti letech jedno z nejziskovějších a nejlukrativnějších odvětví v ekonomice, jak tvrdí někteří investoři a obchodníci s komoditami, a zemědělci/vidláci se tak stanou nejbohatšími lidmi planety? Podle světoznámého investora Jima Rogerse budou zemědělci v následujících deseti letech jezdit v autech Lamborghini a finančníci v City of London se budou živit jako taxíkáři. Za posledních třicet let se měli zemědělci špatně, teď prý ale budou vydělávat obrovské peníze. Pak by Tucker & Dale vs. Zlo nahlížející na tyto jedince v pozitivním světle nebyl jen nějakou parodií, nýbrž krajně vizionářským filmem pro novou dobu. (10.10.2011)

Nad filmem jsem se nakonec smiloval, ale věřte, že by nebyl problém napálit mu odpad. Název jako "Slasher Movie", by mu seděl víc, než zbytečně dlouhý originální název. Dva dobrosrdeční burani se nastěhují do chatky v lesích, kterou před 20 lety obývali psychopatičtí vrazi, kteří zde zmasakrovali skupinku studentů. Smůla je v tom, že nedaleko od chatky se utábořila parta mladých lidí a stačí, aby jedna z dívek využila služeb zdejšího jezera pro noční koupání a nešťastnou náhodou ve vodě ztratila vědomí. Burani ve snaze jí poskytnout pomoc, ji odnesou do své chatky, a nedorozumění je na světě. Její zbylí kamarádi je od té chvíle považují za sadistické maniaky, kteří chtějí dívce ublížit. Vše ještě spolehlivě přiživí řada dalších a velmi stupidních náhod, kdy vše nasvědčuje tomu, že dva vidláci mají opravdu vražedné úmysly. Bohužel, režisér Eli Craig režíruje dost mizerně a samo o sobě je dost odvážné troufnout si parodovat zaběhané stereotypy slasherů, zvláště když nejste tak zdatným režisérem, který dokáže přesvědčit, že na to má. Originální námět utáhne v dobrém tempu asi prvních 30 minut, a pak jako by došly nápady, film se začne brát až vážně a nejednou se objeví trapné vyznění nějaké potencionálně dobré scény. Alan Tudyk a Tyler Labine v rolích vidláků to chtějí hrát na sympatické losery, a tohle se daří lépe druhému jmenovanému, který vypadá jako brácha Jacka Blacka, ovšem bez jeho pověstného živelného podání gagů. Ostatně gagů je ve filmu jen hrstka, film tak nějak funguje napůl, protože má dost jalové dialogy, zabití, ke kterým dochází vlivem absurdních nešťastných náhod, jsou natočena zhola průměrně, mladí herci otřesně přehrávají, až to hezké ani vtipné není a jejich opravdu hloupé chování bylo tak teatrálně podané, že mně to přišlo komické. Katrina Bowden se svým princeznovským vzhledem také nehrála nijak zázračně. Jak už jsem psal v úvodu, neměl bych jediný problém dát filmu odpad, protože dobrou parodii si představuji zatraceně propracovanou a napěchovanou funkčními gagy. Jenže nějak se mně tohoto dílka zželelo, ačkoliv jsem se u filmu skoro vůbec nebavil, tak jsem žasl nad tím, že o téhle ryzí pitomosti může někdo hovořit v superlativech. Dávám slaboučkých 40% a velmi se za ně stydím. (29.03.2011)