Země kůlů

Ponurý a ze všech sil vážný horror s depresivní neútěšnou atmosférou a excelentně děsivými zombie-upíry. Tedy velmi dobrá horrorová kombinace, jejíž scénář by navíc vystačil snad na dva filmy. Příběh je rychle vyvíjející se pestrá mozaika konfrontující tuláky s řadou postav i míst, ve kterých zomíci nejsou zdaleka jedinou hrozbou. Je znát, že režisér není žádný matador a že peněz na to dostal jak školák na svačinu, Stake Land ale i tak zůstává velmi sympatickým filmem, co vydřel z minima maximum. (10.06.2011)

Smutné, otrhané a ušmudlané děti dřepí na bobku a bezmyšlenkovitě si čmárají barevnými křídami na asfalt uprostřed ruin postapo světa. Velmi úzkostná scéna. Tahle Země kůlů byla cool, co do vraků aut, trosek budov i trosek lidských duší. Je to přímo zhmotnělá tíseň, podbarvená melancholickou hudbou. Jen to motto filmu „Na severu je fajně, tam určitě nikdo nikoho nežere“ jsem moc nepobral. Já bych zůstal v tom městě a opevňoval a opevňoval... a organizoval trestnou výpravu proti Bratrstvu, bohužel. Srovnání Cesty a Země kůlů? První film je pro echt introverty, druhý pro lidi společenské :-) Ale rozvláčné a depresivní jsou oba zhruba stejně. A hodnocení? Tento kůl příběh mi vrazil kůl do srdce, rád bych mu za to vrazil všech pět hvězd. Jenže nemůžu. Jednu hvězdu totiž popadl Mistr a odešel s ní neznámo kam! A hlavně neznámo proč, že... I když, u chlapa středního věku se tomu tuším říká: šel se najít. Tak jedině tak. (02.06.2014)

Hodně mi to připomínalo film Cesta, a v podstatě stejně jsem se u toho i nudil. Ačkoli se film odehrává na skvěle vybraných lokacích a masky nemají chybu, postrádal jsem tam jediný výrazný moment, který by to aspoň na chvíli vytáhnul z průměrného dojmu. Nemá to vtahující atmosféru, každý trabl postavy hned bezproblémově vyřeší, a ani obsazení no name herci nijak nenadchne. Nadto osobně dávám přednost tradičnějšímu typu upírů, kteří jsou hezky oblečení a sem tam někoho decentně vysají; pojetí upírů ze Země kůlů coby nemyslících vraždících špinavých bestií, které jsou vzhledově a chováním někde napůl mezi bezdomovci a zombíky, mi je spíše protivné, a považuji ho za úpadek žánru. Zvukové efekty jsou zde navíc snad ty nejohranější, jaké můžou být, upíři zde vydávají takové ty otravné zvuky, které jsou někde mezi řevem lva a kvičením prasete, což mi připadá nanejvýš otravné, protože jsem to slyšel už asi stokrát jinde. Za mě pocit v podstatě zbytečného filmu, který nepřišel s ničím novým. (06.01.2018)

Road movie s partičkou upírobijců, kteří brázdí státy v červeném mercury a snaží se probít na sever do Kanady, kde má být Nový ráj - poslední místo odporu. Vyjma dvou hlavních hrdinů se osádka vozu obměňuje tak jak pokračuje děj a vůz je stále blíže cíli. Podzimní krajina s tklivými tóny klavíru i u mne vzbudily depresívní náladu zmaru a beznaděje. U pár akciček jsem byl i napnutý. Nicméně tak jak zde padlo srovnání s The Road, tak mne ta její komornost seděla mnohem více. Mám radši krajinu zničenou katastrofou či válkou, než zavšivenou zombíky (v tomto případě upíry a sektou s nimi kolaborující..) V souhrnu se jedná o další upíro - zombie) vyvražďovačku v kvalitním obalu solidního zpracování což ji vyzdvihuje z béček. Tři otesané kolíky jsou ale maximum co dám. * * * (27.08.2011)

Když je "Stake Land" vzývaný jako nejlepší původní americký horor svého roku, neříká to moc o filmu samotném, jako spíš o tristním stavu žánru. Podobně také zkazky o tom, že se jedná o mix upírského hororu, postapokalypsy, "Cesty" Cormaca McCarthyho a westernu, jsou spíš bezmyšlenkovitým papouškováním lákavých PR floskulí než kriticky podloženým popisem. Všechny jmenované elementy sice lze ve snímku najít, ale paradoxně to jsou právě ambice a kvality, co filmu podkopává nohy. "Stake Land" působí dojmem, že tvůrci chtěli natočit film, který by v základu byl laciné postapokalyptické béčko, ale s tím, že se místo na akci soustředí na atmosféru. Už jim ale nedošlo, že když odeberou přímočaré atrakce, musejí o to větší pozornost věnovat konstrukci světa. Rozpor "Stake Landu" lze ilustrovat na dvou protipólech: Na jedné straně vezměme jako vzor "Cyborg" Alberta Pyuna, kde postapokalypsa slouží jako působivá kulisa k akční řežbě podložené poctivým brakovým příběhem. Divák vidí pouze útržky světa, ale nevadí mu to, protože vše spojuje akce a scénář s klasickým vývojem. Proti tomu stojí knižní i filmová "Cesta", která příznačně tomu, že neobsahuje spektakulární akci, se soustředí na vykreslení světa. Pro McCarthyho vizi je zásadní, že publiku neustále ukazuje každodennost postav, zatímco v "Cyborgovi" zase nikoho nenapadne řešit otázky jako, kde postavy shání obživu či jak vlastně celý svět funguje. "Stake Land" by chtěl mít emocionální dopad "Cesty" na scenáristickém půdorysu "Cyborga". Jeho svět nahlížený v epizodních sekvencích troskotá, protože je vidět, že není kauzálně a logicky podložený (odkud hrdinové berou pohonné hmoty, proč je nikdy nevidíme shánět potraviny, co je vede k pomáhání druhým, proč jim sekta nesebere věci). "Šílený Max 2" je jeden z mála filmů, který dokáže stát přesně mezi popsanými póly, protože se věnuje fungování postapokalyptické společnosti na tomto základě staví akci. "Stake Land" přináší o to větší zklamání, když se zohlední množství nosných motivů, které jsou ale ve filmu pouze nadhozeny a zpravidla zadupány schematickým rozvedením. Jako indie žánrovka za pár peněz je to sice úctyhodný a v řadě ohledů výjimečný počin, ale nelze se ubránit pocitu, že s trochou více důslednosti mohlo vzniknout fenomenální dílo. (10.06.2011)