Rosa Luxemburg
Rosa Luxemburg
Rosa Luxemburgová
Rosa Luxemburg
Režie:
Margarethe von TrottaScénář:
Margarethe von TrottaKamera:
Franz RathHrají:
Barbara Sukowa, Daniel Olbrychski, Otto Sander, Adelheid Arndt, Jürgen Holtz, Doris Schade, Hannes Jaenicke, Jan Biczycki, Karin Baal, Winfried Glatzeder (více)Obsahy(2)
„Svoboda je vždy svobodou jinak smýšlejícího.“ Rosa Luxemburgová (*5. 3. 1871 – †15. 1. 1919) byla významná představitelka evropského socialistického hnutí a politička, která radikálně vystupovala proti válečnému konfliktu v Evropě. Životopisný snímek nepřehlédnutelné osobnosti Nového německého filmu Margarethe von Trotta sleduje klíčové a formující události v životě Rosy Luxemburgové, kterou strhujícím způsobem ztvárnila Barbara Sukowa. Von Trotta nahlíží na Rosu Luxemburgovou skrze její neobyčejně odhodlaný boj za myšlenkové ideály, ale zároveň ji zobrazuje v intimním prostoru přátelských a milostných vztahů či vnitřních dialogů, které odrážejí pochybnosti a strach. Mnohovrstevnatý životopisný portrét byl uveden v hlavní soutěži Mezinárodního filmového festivalu v Cannes v roce 1986 a Barbara Sukowa zde byla oceněna za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Snímek vznikl ve spolupráci s Filmovým studiem Barrandov a natáčel se v řadě českých lokací a za účasti českých herců. Ve snímku proto můžeme rozpoznat interiér Obecního domu v Praze, ve vedlejších rolích účinkují Raoul Schránil, Míla Myslíková či Oldřich Vlach. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Západní film si mohl vypůjčit československé herce neboť bylo natáčeno o socialistické političce. Kdyby tak Rosa věděla, na kolik budou nejen její ideály zneužity. Vše co bylo prováděno jí nakonec komunisté dělali jiným. A to přesto, že Rosa Luxemburg volala po sociální spravedlnosti a vládě dělníků. Film není natočen špatně, dokonce i Barbara Sukowa zahrála svou představitelku velmi dobře, přesto filmu něco chybí. Těžko soudit co přesně. Ve velkém časovém rámci se tvůrci snaží zachytit důležité okamžiky jejího života na pozadí toho soukromého, ale přeci jen i dvě hodiny jsou asi trochu málo na pochopení. Sledujeme obrazy jejího každodenního života v rychlém sledu za sebou. Chybí tomu lepší vykreslení dobové atmosféry, což jednáním u stolu nebo vykřikování hesel na demonstracích nepomůže. Chybí tomu pocit ztotožnění se s postavou, možnost vcítit se do ní nebo větší působení osobnosti na diváka, aby lépe dokázal chápat, jak se asi cítila a co prožívala. Jeden příklad za všechny. Když je Rosa držena ve vězení tři týdny neoprávněně, sledujeme už jen její návštěvu u ředitele, který jí vysekne obdiv za trpělivost a teprve po její "audienci" je propuštěna. Proč čekala tři týdny? Jak obecně prožívala vězení? Vždyť v něm strávila nemálo let. Byla opravdu tak odvážná a snášela to dobře nebo jen tvrdá před ostatními... ()