Román pro muže

Román pro muže je odpudivý film. Nevím přesně, do jaké míry obviňovat Tomáše Bařinu, protože Michal Viewegh podle své knižní předlohy sám psal scénář, každopádně režie je mizerná, nenápaditá a dává slovu rutina zcela nový rozměr. Scénář zase nese neklamné příznaky nemoci zvané scenáristická impotence. Tohle veledílo je další ukázkou nesmírně zajímavého, ale bohužel vůbec ne raritního jevu komediálního filmu, který vůbec není vtipný. Značného množství zamýšlené komiky je zde dosahováno sprostou mluvou, a je mi jedno, jestli je v knize sprostých slov více. Stavět "vtipy" na sprostých slovech je hrozně ubohé a celkově by si "komické situace" z filmu zasloužily pořádný rozbor. Ten by sice pravděpodobně odhalil něco nehezkého o Vieweghově povaze, ale vlastně by to bylo nehorázné plýtvání časem. Co příběh? Postavy se po zbytečném úvodu potácí odnikud nikam, nedochází k žádnému vývoji ani v jejich charakterech, ani v ději. Ze zajímavých typů (zkorumpovaný soudce, umírající člověk) se spisovatel/scenárista ani nepokusil vykřesat nějaké zajímavé situace. A je příznačné, že film nijak nekončí... Reportérka Aneta chvíli pracuje na odhalení špinavostí ve vládě, ale pak na tento motiv Viewegh asi zapomněl. O linii s Janem Budařem a Filipem Čapkou se ani nebudu vyjadřovat. Snad jen postava Miroslava Vladyky dojde k jakémusi konci. ____ První polovina, přesně 50. minut, se odehrává na cestě na hory, přičemž je to tak zdlouhavé, nudné, a prošpikované trapnými "dialogy jako ze života", že jsem v jednu chvíli uvěřil, že tam snad nikdy nedojedou a celý film se bude odehrávat na cestě. Nicméně tam nakonec dorazí a druhá půlka se odehrává v tatranském hotelu. Tam se naplno rozjede oslava "luxusu", kterou prezentuje bohatá hlavní postava v podání Miroslava Donutila. Ten hraje svou odpornou postavičku tak přesvědčivým způsobem, že si bude divák po pár minutách přát, aby mu na hlavě přistálo 16 tunové závaží. Slyšet ho pak citovat Oscara Wildea ("Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.") je skutečně na pěst, která ale samozřejmě směřuje na Viewegha. Donutilova postava bude působit na obecenstvo asi dost schizofrenním dojmem, jelikož je bohatá, což jí prostě cílové publikum bude závidět, zároveň je to odporný charakter. Jak se s tímhle asi divák vyrovná? Román pro muže je filmem, který potvrzuje českou malost, jakkoliv tento termín nemám rád. Jak jinak si vysvětlit plivnutí do jídla? Nadšení pro pětihvězdičkový hotel? Obyčejné krámské (abych citoval Siegfrieda Kracauera) se dojmou, zasmějí se, popláčou si a budou závidět, jen aby se nakonec ujistily, že za peníze si člověk štěstí nekoupí, a po promítání se rády vrátily do svých mizerných životů. Hnus. Jo a film je prolezlý product placementem, ale to je dnes tak běžná věc, že nemá cenu se nad tím pozastavovat. (15.09.2010)

V pár scénách úsměvné, ale jinak naprosto nedotažený snímek o ničem, který není na konec ani pro muže, ani pro ženy. Postavy jsou celkem zajímavě načrtnuté, ale jejich potenciál je naprosto nevyužitý. Příběh to nemá pro jistotu žádný a věčně sprostej Donutil se mi zprotivil už po půl hodině filmu. Ještě, že to má celkem solidní kameru a místy vtipnou dvojici Budař-Čapka, která zvládla vymáčknout krapet humoru i ze svejch debilně napsanejch postav. Druhý Bobule se ale v Bařinově případě nekonají. (15.03.2011)

Skutečně velmi příjemné překvapení.. Poslední cesta trojice sourozenců na luxusní dovolenou není ani zdaleka tak špatná, jak některé recenze ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ pravily. Sympaticky dávkuje humor s vážnějšími momenty a hořkými pravdami, které nejsou až tak úplně triviální jako u podobně laděných tuzemských snímků. Je to k nevíře, ale když pán tvorstva Cyril (skvěle sebejistý Donutil) začne rozhazovat moudra, příkazy i urážky, tak to prostě funguje. Viewegh je se svým sociálně-kulturním přesahem cítit i tentokrát, jen je škoda, že „ústřední“ postava, která je tu na své úplně poslední dovolené, nepříliš funguje. Spíš jen tak prázdně naráží do ostatních postav, tu a tam ze sebe něco vyhrkne a pak zase nasadí ten svůj prosťáčkovský výraz. Což je s ohledem na herecké kvality Miroslava Vladyky škoda. Nepotěší ani Vanda Hybnerová v takové nijaké (i když trochu revoltující) doplňovačce sourozeneckého tria. U Donutila je to s otazníkem, někdo ho v roli může, jiný ne, mě každopádně bavil. A baví i herci v menších úlohách – Pauhofová, Budař nebo Čapka. Baví i obrazově zručný režisér Tomáš Bařina, který ve své tragikomedii s takovou na český film příjemně zvláštní atmosférou dávkuje velmi povedené scény!! (01.06.2011)

Nesmyslná kolekce přetažených záběrů, výtahové hudby a laciné šmíry pro ty, kteří se za břicho popadají, když Donutil řekne "čurák" a boulí se jim kalhoty při představě, že by "Tánička mohla ukázat kozičku". Vieweghova knižní verze měla aspoň jistý dráždivý nadhled autora nad čtenářem-subjektem, Bařinův film padá na všechny čtyři a špulí zadeček v těch nejlacinějších kraječkách. Sprostá a ubohá ufuněnost, která klidně může soupeřit i s Případem nevěrné Krávy – ta aspoň bavila svou soft-pornografičností, Román pro muže se mezi všudypřítomnou košilatostí televizních estrád zmůže jen na ušmudlaný striptýzek. (15.09.2010)

[imdb: XX/10] | me: Žiadna pohroma ako tu bolo popísane sa nekoná. Ale nejde ani o žiaden prevrat v Česko - Slovenskej tvorbe. Tento film ma od drámy veľmi ďaleko, seriózne témy zanikajú v povýšenecko-naivnom humore v podaní Donutil-Pauhofová. ... Donutil je podľa mňa výborný, s rolou Pauhofovej som sa nevedel dlhšie stotožniť, ale čert to ber. Škoda zbytočných bočných línii, ktoré mali akože obohatiť dej. Radšej by som investoval viac času a myšlienky do hlavného dejového smerovania. No však netreba sa tohoto filmu báť. Moje očakávania neboli žiadne a celkom dobre som sa pobavil. Nie je to vôbec taká katastrofa. Nech už tvorcovia plánovali akýkoľvek žáner, jediné čo sa podarilo je jednoduchá komédia bez hĺbky, ... ktorá však celkom pobaví. Stačí si nerobiť ilúzie. (18.10.2010)