Zdrojový kód

|| Scenár: Ben Ripley | Hudba: Chris P. Bacon | Produkcia: Mark Gordon, Jordan Wynn, Philippe Rousselet | Distribúcia: Summit Entertainment | Štúdio: Vendome P, The Mark Gordon C, E1 Entertainment, StudioCanal | Rozpočet: 32 miliónov $ | Tržby: 123,278,618 $ || Herecký koncert Gyllenhaala. Základný nápad cestovania v čase zase trochu inak, na stý spôsob, o niečo chytlavejšie a viac strhujúcejšie. Metráž maličko kratšia, než aby každý podnet mal dostatok priestoru na vývoj naozajstného emocinonálneho ohňostroja. I tak nadpriemerná zábava, so šmrncom sviežosti, ktorá jednohubkám väčšinou chýba. (04.04.2011)

Obsahuje spoilery. Paradoxy cestování časem se obvykle řeší dvěma principy. Jeden, který vidíme zde, je postaven na nekonečném množství realit, kdy se každá změna projeví v jiné realitě (jak to vysvětluje Eso Rimmer v epizodě Jiná dimenze, jinde třeba ve filmu The Butterfly Effect). Druhej přístup je tzv. Novikovův princip sebezachování, kterej je zobrazenej třeba ve filmu Dvanáct opic. Tenhle druhý přístup mi přijde logičtější, i když v možnost cestování časem pořád nevěřím (viz jakýsi Einstein a nepřekročitelnost rychlosti světla). Nicméně na obou přístupech mohou být postavené zajímavé nápady. Ale bohužel, Duncen Jones, po filmu Moon režisér s pověstí obnovitele SF žánru, v tomhle filmu podle mě nevytěžil námět tak, jak by se dalo, navíc film obsahuje několik poněkud pochybných věcí. Film jako takový je natočen výborně, Gylenhaal, Monaghan i Farmiga jsou sympatičtí, je to svižné a zábavné. Ale. Když pominu tu angažovanou zápletku s terorismem, klíčí mi v hlavě otázka, jak k tomu přijde ten chudák učitel? Nějaký Stevens mu v jedné z realit vleze do hlavy a přebere mu život i holku. BTW jak v téhle realitě vlastně funguje dál i po těch osmi minutách. Kdyby to skončilo tak, že se zase ve svém těle probere Fentress, zdálo by se mi to jako lepší zakončení a asi bych sáhl po čtvrté hvězdě. Škoda. (24.04.2011)

Až Duncan Jones ovládne vypravěčské tempo, může se o něm mluvit jako o novém zlatém hollywoodském dítěti. Jeho filmy mají dobrý nápad, skvělé herce, poutavou atmosféru - a příliš dlouhou stopáž. U Zdrojového kódu to naštěstí není takový problém jako u přetaženého Moon, ale přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že při prostříhání o nějakých deset patnáct minut se mohlo jednat o napětím nejnabitější film poslední doby. I tak ale - díky stále velmi solidně ubíhajícímu tempu, chemii hlavní dvojice a hlavně dopointovanému konci s přesahem - kinozážitek s nábojem, který spoustě akčních thrillerů beznadějně chybí. 75% (12.05.2011)

Inteligentní rychle ubíhající žánrovka, které nedušínovsky podráží nohy závěrečná emočně chladná, logiky zbavená ("pravidla" virtuálních realit versus "pravidla" paralelních realit) a zcela nevygradovaná pětiminutovka. Ať již je z hlavy Jonese či jde o ústupek producentům, tak je to přesně ten typ závěru, který pohřbívá pozitivní dojmy. To se sice časem uleží (a ne že ne), ale pachuť každopádně přetrvává i nadále (a ne že ne). (04.05.2011)

V současném filmu a zvlášť v žánru sci-fi se dnes už jen těžko dokáže natočit ryze originální počin, často se stává, že výsledné dílo je směsicí stylů, přístupů a nápadů známých z děl jiných, jde tedy víceméně jen o to, jak zajímavá a nápaditá směs z toho vzejde. Zdrojový kód je typickým příkladem tohoto trendu posledních let, nutno podotknout, že nadprůměrným. Máme tu dva fikční světy, z nichž jeden (zdrojoý kód) má (alespoň zpočátku) jasně předepsaná pravidla (1 relace dlouhá vždy 8 minut, odehrává se na stejném místě, ději se přibližně ty stejné věci, nicméně jednání hlavní postavy ovlivnitelné není), ten druhý skutečný (nicméně s dvojí realitou - jedna pro hlavní postavu, druhá pro všechny ostatní postavy) je nejdříve zahalen tajemstvím (vnímáno hlavní postavou, které jsou postupně dávkovány potřebné informace k pochopení souvislostí), aby byl posléze skrze fikční svět zdrojového kódu přímo konfrontován (jednak v rámci samotné funkce projektu, ale také při vytvoření paralelní reality). (21.04.2011)