Zdrojový kód

Na Hromnice o osm minut více - s tím, že Gyllenhaal nehlásí počasí, ale stopy vedoucí k odhalení zločince, A.MacDowell vystřídala B.Monaghan a sviště terorista se špinavou bombou.. Co mise v paralelní realitě, to v podstatě jiný žánr (od katastrofického přes akční thriller a absurdní komedii až po melodram), tápání objektu experimentu v kabině ala 12 opic a hollywoodským sladidlem lehce dochucené existenciální poselství Carpe diem. Po Moonu Duncan Jones opět ukázal, že se umí vytasit velmi slušnou formou a diváka donutí použít hlavu takovým způsobem, že se mu po čase nezavaří a ani nedojde k jejímu svévolnému klimbání. Pro ty, jimž se přesto zachoval mozek podobně jako motor stodvacítky s prasklým chladičem, nabízím klíč z kuchyně Red Dwarf, jenž může sloužit k pochopení základní premisy snímku: HOLLY: „Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.“ RIMMER: „To je jako moji rodiče v posteli..“ (15.11.2011)

Po stránce režie, práce s postavami a napětím šlape film jako hodinky. Všechny tři hlavní postavy jsou napsané, obsazené a zahrané tak, aby vyvolaly pocit maximálního divákova ztotožnění a vyvolání sympatií. Snímek má kvalitní vizuál, kameru a atmosféru, výčet předností ale rázem ustane, pokud se zamyslíte nad scénářem. Opouští totiž pole vědecké fantastiky, která si hraje ve stylu co by se stalo, kdyby, nicméně drží se logického výkladu světa, zatímco v případě Zdrojového kódu si logika evidentně vzala dovolenou. Tady je příběh založený na logickém zkratu, nesmyslné premise, která filmařům prochází jen proto, že nemalá část diváků si zvykla s prvními filmovými záběry vypínat mozek a radovat se z filmových efektů a akce. Další problém představuje tradiční hollywoodský happyend. Tenhle kousek by byl mnohem působivější, kdyby skončil obětováním se hlavního hrdiny a jeho dobrovolným skonem ve schránce v laboratoři. Celkový dojem: 60 %. (14.10.2013)

Duncan Jones po svojom réžijnom debute Moon dokazuje, že má na prvú ligu a že je schopný utiahnuť aj ambicióznejšiu a divácky atraktívnejšiu zápetkou s gráciou sebe vlastnou. A keďže sa popri tom môže oprieť aj o kvalitný scenár a čoraz lepšieho Gylenhaala, vlastne ani nie je prekvapením, že jeho druhý celovečerný film je rovnako dobre prijímaný ako u kritikov, tak u bežného obecenstva. Úvodom nastolené thrillerové tempo síce v istých momentoch zvoľnuje ale vďaka Duncanovmu citu rozprávať príbeh to nijak zvlášť nevadí a naviac je finále koncipované tak, že po jeho skončení divák začne premýšľať. A to sa pri mainstreamovom filme cení viac než dosť. (11.04.2011)

Jake Gyllenhaal je frajer, film má spád, je svižně natočen ... ale proboha, sci-fi sice může využít jakkoli bláznivej nápad, musí si ho ovšem postavit na dostatečně pevných zákonech. A to se tady nestalo. Ten fikční vesmír hapruje už od začátku, a to ani nemluvím o finále. Když se to tak vezme, tak Source Code žádné gradující finále ani nemá. Ze závěrečných patnácti minut se mohla stát buďto naprosto irelevantní vata, která diváka nemusí vůbec zajímat, nebo nesmysl. No a byl z toho bohužel ten nesmysl. Jones mě se svým předchozím Moonem nadchnul mnohem víc, tohle je jen obyčejná popcornovka, která zmařila velmi dobrý námět, z něhož mohla při větší rafinovanosti vzniknout pořádná sci-fi pecka. PS: Před projekcí jsem si byl téměř jistý, že neodejdu zklamán. Hodnocení mě mrzí. PPS (Spoiler): Ten film by dával trochu smysl pouze tehdy, kdybych přijal hypotézu, že zařízení, které celou dobu nějak funguje podle určitých vysvětlených zákonů, funguje na úplně jiných zákonech a úplně jinak, a podařilo se jej vytvořit naprostou náhodou a úplnou náhodou funguje samovolně, bez ohledu na příkazy jeho stvořitelů, kteří ho ovládaj podle zákonů, o nichž si myslí, že fungujou, ale ve skutečnosti nefungujou ... a to odmítám :-D (22.04.2011)

Tři slova: Jake Fuckin´ Gyllenhaal. Konečně mi zas tenhle krasaveček nepřipomínal spařené kuře, ale jeho jemné charisma film táhlo v obou žánrových polohách. Jako "mentální" detektiv má potřebnou šťávu, jako milovník, co má 8 minut na lásku zase ty svoje zjihlé psí oči. Duncan Jones možná neměl v ruce nejsilnější scénář, ale chytl se témat, která ho fascinovala už v Moonu a skrze ně udělal z jinak celkem řadového sci-fi thrilleru hodně mrazivou podívanou. Hrdina izolovaný a klamaný i skoro až verhoevenovsko-cronenbergovský motiv jeho exploatovaného těla, to všechno mi v závěru nádherně vehnalo vítr do plachet a tu celkem strohou a rychle vyčerpatelnou historku o návratu do minulosti (či do zdání minulosti), obrátilo ve skutečně silný a svérázný film, který letos zatím nemá konkurenci. Nebýt občas pitomoučkých dialogů a místy levnějšího vizuálu, šel bych klidně do euforických výšin. (12.04.2011)