Zdrojový kód

Interesatní theme a sqělá práce s časem - jak dějově, tak délkově. Do krátké stopáže se povedlo nacpat napětí, po němž mi z nehtů zbyly jen okousané trosky. Nechybí ani pár akčních prvků, kapitschka romantiky, špetka detektivní práce a celé to je zabaleno do Very Farmigy (Jakea Gyllenhaala coby hetero-man nehodnotím a Michelle M. není nějak můj typ), která mi v některých záběrech svým exteriérem asociovala (sám nevím proč) Gillian Anderson(-ovou) alias Danu Scully(-ovou). No prostě se mi líbila. No co, no. (24.10.2013)

Zaciatok dava spomenut na 90's vydarene akcne kusky (uvodna titulkova sekvencia mi temporytmom a atmosferou silne evokovala zaciatok Speed). Pokial je divakova pozornost rovnomerne rozlozena medzi dva okruhy: 1) whodunit (thriller) a 2) ako system funguje ("scifi"), film velmi dobre bavi. Problem nastava od urciteho momentu (a ten u divakov nastane v roznych fazach deja), kedy zacne prevladat viac otazka "ako to funguje?" a tvorcovia sa dovtedy ustaleny koncept pokusia rozsirit/pozmenit/rozbit/rozviest. Na druhej strane to dava kridla realitam este zaujimavejsim a odvaznejsim ... . (06.04.2011)

Zdrojový kód je zajímavý, svižně natočený thriller využívající všech možností cestování časem a také hereckého potencionálu Gyllenhaala. Problém je ale v základní myšlence zdrojového kódu a v jejích pravidlech. Divák ji postupně příjme a pak se nestačí divit, jak ji tvůrci ke konci ignorují a závěrem přímo vyvrátí. Tím si na sebe film upletl nesmyslný bič a já ho proto, narozdíl od Osudového doteku či Svěrací kazajky, ve kterých to fungovalo až do konce, hodnotím pouze 4*. Navíc jen slabšími, protože rozhodnutí postavy Very Farmigy jsem jen těžko zkousával, stejně tak natahování závěrečných 8 minut, které byly mnohem delší (hořká vzpomínka na podobnou nepřístojnost jako u filmu Lola beží o život) a v neposlední řadě (roz)řešení vztahu otce a syna (i když je mi jasné, že mnoho tupých amerických rodin u toho ronilo potoky slz :-) ). (11.11.2011)

"Každej voják, kterýho znám, by řekl, že jedna smrt stačí." Ale alternativou může bejt smrt každejch osm minut. To je ale dilema. Co si tak mám vybrat? Mně dělají menší problémy i parabolický výpočty kvantový mechaniky, takže úplně přesně nevím, v jaký realitě se právě nacházím, ale jedno vím určitě - až budu mrtvej, tak zachráním svět. Už teď tuším, že si to užiju minimálně tak, jako jsem si užil Zdrojovej kód. A jelikož jsem netknutej teorií o časovým přeskupení, tak můžu odborně prohlásit, že to bylo svižný, zábavný a tajemný, což je moje miska chipsů (kafe nepiju). (09.11.2021)

Obsahuje spoilery. Paradoxy cestování časem se obvykle řeší dvěma principy. Jeden, který vidíme zde, je postaven na nekonečném množství realit, kdy se každá změna projeví v jiné realitě (jak to vysvětluje Eso Rimmer v epizodě Jiná dimenze, jinde třeba ve filmu The Butterfly Effect). Druhej přístup je tzv. Novikovův princip sebezachování, kterej je zobrazenej třeba ve filmu Dvanáct opic. Tenhle druhý přístup mi přijde logičtější, i když v možnost cestování časem pořád nevěřím (viz jakýsi Einstein a nepřekročitelnost rychlosti světla). Nicméně na obou přístupech mohou být postavené zajímavé nápady. Ale bohužel, Duncen Jones, po filmu Moon režisér s pověstí obnovitele SF žánru, v tomhle filmu podle mě nevytěžil námět tak, jak by se dalo, navíc film obsahuje několik poněkud pochybných věcí. Film jako takový je natočen výborně, Gylenhaal, Monaghan i Farmiga jsou sympatičtí, je to svižné a zábavné. Ale. Když pominu tu angažovanou zápletku s terorismem, klíčí mi v hlavě otázka, jak k tomu přijde ten chudák učitel? Nějaký Stevens mu v jedné z realit vleze do hlavy a přebere mu život i holku. BTW jak v téhle realitě vlastně funguje dál i po těch osmi minutách. Kdyby to skončilo tak, že se zase ve svém těle probere Fentress, zdálo by se mi to jako lepší zakončení a asi bych sáhl po čtvrté hvězdě. Škoda. (24.04.2011)