Zdrojový kód

No, rozhodně Duncan Jones začíná vypadat stále zajimavěji a zajimavěji. Jestli natočí ještě jeden takhle kvalitní a přitom docela komorní thriller (snad až na ten jeden perfektní vizuální trik výbuchu tam nic dalšího než interiér vlaku a základny není, Moon pak byl ještě komornější a to se odehrával i na povrchu měsíce), stane se rozhodně pro mně velmi přitažlivým a vyhledávaným. Protože tohle se cení. Výborná, a přesto jednoduchá zápletka (ano, pointa je trochu složitější, ale stále se to nedá srovnávat s jinými), přesto, a to je důležitá, podaná naprosto úžasně a zábavně, plná emocionálnosti, dramatičnosti i akce (ale samozřejmě ne akce s akčního blockbusteru). Gyllenhaal je zase (stejně jako v legendárním Darkovi) skvělý a uvěřitelný, a Monaghan je k sežrání. Farmiga je pak přesně ten rozpolcený sympatický element, který by neměl chybět. Líbilo se mi i pomalé kouskování toho, o co vlastně jde. Filmu po vizuální stránce nejde taky nic vytknout, kamera je velmi dobrá a nechybí ani určitý staronový feeling. Jones tak dokázal z tohoto všeho vytěžit maximum a na závěr ponukl skvělé rozuzlení stejně jako v Moon. Ano, užil jsem si to. (08.08.2011)

Scénář: Ben Ripley .. What would you do, if you knew, that you have least than a minute to live? _ Film by potřeboval trochu pevnější tělo, protože mozek má fungující dobře. Duncan Jones opět o něco vyrostl, ale na první ligu mu pořád fousů pár schází. Byť tentokrát netočí podle svého scénáře, stěžejní body s jeho prvotinou zde lze najít – především, že látka je na komplexní celovečerák přeči jen slabší. Ale z mého pohledu pořád vše funguje o slušný kus více než děravějící Moon. ___ Přirovnání zde padlo spousta, ale nejblíže má (provedením) blíže než k sci-fi velikánům k Phone Booth. Děj na malém prostoru, sevřený příběh jednoho muže, prostě zdařilá jarní žánrovka, která však nepřekročí stín pouhého, přesto příjemného, sezónního osvěžení. ___ Při bližším a důkladnějším ohledání bych možná skončil v nevrlé náladě jako po Moon, jenže na rozdíl od něj jsem se k trudným analýzám logiky, pravidel, apod. nedostal již během samotné projekce, takže další malý krok dál a 75%. (29.04.2011)

Zdrojový kód je unikátní zejména v tom, že dokáže divákovu pozornost po celých devadesát minut udržet díky nápadu pro dvacetistránkovou sci-fi povídku. Film není tak dlouhý, aby přidané žánrové vrstvy výrazně zbrzdily parádní tempo a poskytly nám tak prostor k přemýšlení nad dírami v logice. Menší rozsah Jonesovi svědčí a jestli bude dále točit namísto mamutích velkoprodukcí podobné chuťovky, vůbec se nebudu zlobit. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, O*R*I*N, grogodil, Abiosis (22.04.2011)

Mám ráda Duncana Jonese. Mám ráda jeho schopnost natáčet nenápadné, chytré a přístupné filmy. Obdivuju, že umí vytvořit dvě v podstatě úplně stejné věci a dokázat, aby zdánlivě neměly nic společného. A baví mě jeho morální zanícenost, s níž je schopen dojít k nekompromisnímu dogmatickému závěru, že kdyby blaho společnosti mělo vykoupit mírné, nedobrovolné utrpení jen jednoho konkrétního otroka, stává se z oné společnosti fašistická diktatura. Ale je mi líto, za to, co provedl Zdrojovému kódu v jeho posledních minutách, by Jones zasloužil umlátit lopatou. A nepleťte se: nezuřím proto, že mi trvalo hodinu, než jsem dokázala zavřít šokem vypáčenou hubu nebo než jsem pochopila, co jsem to vlastně viděla. Mám dva lepší důvody: 1) konec zcela neguje způsob, jakým Jones doposavad pracoval s potlačením divákovy nedůvěry. Zdrojový kód perfektně balancoval na hranici mezi přílišným zjednodušením a detailním logickým propracováním do důsledků, a působil tedy dojmem nekomplikovaného, ale stále ještě chytrého narativu, který umožňuje zběžné prozkoumávání nového světa, aniž by omračoval svojí nereálností. Naproti tomu závěr nechává (mimo jiné i kvůli jednomu dost nešťastnému střihu) tak široký prostor pro interpretaci, k níž poskytuje tak málo vodítek, že přehledně budovanou strukturu v podstatě boří. Navíc jde o zbytečný přílepek, protože 2) Zdrojový kód už jeden konec má. Je jím pro mě snad nejkrásnější vyobrazení smrti vůbec: žádná prázdnota, žádný nový život, jen okamžik, který si sami zařídíme. Obraz absolutního štěstí. To, co následuje, je učebnicovým příkladem, jak nejlépe vzít Monu Lisu a vytřít si s ní prdel. Zatímco kapitán Stevens ví, kdy přestat, Jones nemá nejmenší tušení. Bravo, Duncane, i po třech filmech zůstáváš stále jen slibným tvůrcem. Nechť ti to vydrží až do smrti. (13.08.2011)

Je mi sympatické, že Duncan Jones prodává naprosté banality jako malé nevtíravé indie kousky, u kterých mnozí (oprávněně!) vykřikují slova o spasiteli inteligentního sci-fi, apod. U Zdrojového kódu se však nemůžu ubránit tomu, že kdyby se celá látka zpracovala jako čtvrthodinový kraťas, výsledek by byl lepší než tenhle celovečerák, který sám sobě škodí tím, jak se mermomocí snaží hrát na několika hřištích najednou (časové paradoxy, vojenské trauma, milostná linka). Navíc, hrdina má možnost zmáčknout tlačítko „load“ tolikrát, až je vám nakonec jasné, že se mu to jednou podařit musí, podobně jako když v PC hře vyrážíte poněkolikáté od stejného checkpointu a doufáte, že tentokrát už definitivně nezařvete. 3 a ½. (01.09.2011)