Zdrojový kód

Inteligentní rychle ubíhající žánrovka, které nedušínovsky podráží nohy závěrečná emočně chladná, logiky zbavená ("pravidla" virtuálních realit versus "pravidla" paralelních realit) a zcela nevygradovaná pětiminutovka. Ať již je z hlavy Jonese či jde o ústupek producentům, tak je to přesně ten typ závěru, který pohřbívá pozitivní dojmy. To se sice časem uleží (a ne že ne), ale pachuť každopádně přetrvává i nadále (a ne že ne). (04.05.2011)

"Každej voják, kterýho znám, by řekl, že jedna smrt stačí." Ale alternativou může bejt smrt každejch osm minut. To je ale dilema. Co si tak mám vybrat? Mně dělají menší problémy i parabolický výpočty kvantový mechaniky, takže úplně přesně nevím, v jaký realitě se právě nacházím, ale jedno vím určitě - až budu mrtvej, tak zachráním svět. Už teď tuším, že si to užiju minimálně tak, jako jsem si užil Zdrojovej kód. A jelikož jsem netknutej teorií o časovým přeskupení, tak můžu odborně prohlásit, že to bylo svižný, zábavný a tajemný, což je moje miska chipsů (kafe nepiju). (09.11.2021)

Interesatní theme a sqělá práce s časem - jak dějově, tak délkově. Do krátké stopáže se povedlo nacpat napětí, po němž mi z nehtů zbyly jen okousané trosky. Nechybí ani pár akčních prvků, kapitschka romantiky, špetka detektivní práce a celé to je zabaleno do Very Farmigy (Jakea Gyllenhaala coby hetero-man nehodnotím a Michelle M. není nějak můj typ), která mi v některých záběrech svým exteriérem asociovala (sám nevím proč) Gillian Anderson(-ovou) alias Danu Scully(-ovou). No prostě se mi líbila. No co, no. (24.10.2013)

Jake Gyllenhaal je frajer, film má spád, je svižně natočen ... ale proboha, sci-fi sice může využít jakkoli bláznivej nápad, musí si ho ovšem postavit na dostatečně pevných zákonech. A to se tady nestalo. Ten fikční vesmír hapruje už od začátku, a to ani nemluvím o finále. Když se to tak vezme, tak Source Code žádné gradující finále ani nemá. Ze závěrečných patnácti minut se mohla stát buďto naprosto irelevantní vata, která diváka nemusí vůbec zajímat, nebo nesmysl. No a byl z toho bohužel ten nesmysl. Jones mě se svým předchozím Moonem nadchnul mnohem víc, tohle je jen obyčejná popcornovka, která zmařila velmi dobrý námět, z něhož mohla při větší rafinovanosti vzniknout pořádná sci-fi pecka. PS: Před projekcí jsem si byl téměř jistý, že neodejdu zklamán. Hodnocení mě mrzí. PPS (Spoiler): Ten film by dával trochu smysl pouze tehdy, kdybych přijal hypotézu, že zařízení, které celou dobu nějak funguje podle určitých vysvětlených zákonů, funguje na úplně jiných zákonech a úplně jinak, a podařilo se jej vytvořit naprostou náhodou a úplnou náhodou funguje samovolně, bez ohledu na příkazy jeho stvořitelů, kteří ho ovládaj podle zákonů, o nichž si myslí, že fungujou, ale ve skutečnosti nefungujou ... a to odmítám :-D (22.04.2011)

Na Hromnice o osm minut více - s tím, že Gyllenhaal nehlásí počasí, ale stopy vedoucí k odhalení zločince, A.MacDowell vystřídala B.Monaghan a sviště terorista se špinavou bombou.. Co mise v paralelní realitě, to v podstatě jiný žánr (od katastrofického přes akční thriller a absurdní komedii až po melodram), tápání objektu experimentu v kabině ala 12 opic a hollywoodským sladidlem lehce dochucené existenciální poselství Carpe diem. Po Moonu Duncan Jones opět ukázal, že se umí vytasit velmi slušnou formou a diváka donutí použít hlavu takovým způsobem, že se mu po čase nezavaří a ani nedojde k jejímu svévolnému klimbání. Pro ty, jimž se přesto zachoval mozek podobně jako motor stodvacítky s prasklým chladičem, nabízím klíč z kuchyně Red Dwarf, jenž může sloužit k pochopení základní premisy snímku: HOLLY: „Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.“ RIMMER: „To je jako moji rodiče v posteli..“ (15.11.2011)