Pod jednou střechou

Začátek je úplně o ničem. Od chvíle, kdy si Heigl a Duhamel neúmyslně osvojí mimčo - sirotka po nejlepších přátelích to začne být přeci jen trochu koukatelné, protože se něco děje. Komedii ale rozhodně nečekejte. O humor se nikdo nesnaží a náznaky končí spíše trapnými pokusy. Pokud se nepopadáte za břicho při pohledu na pokakané, prskající mimčo máte smůlu a když mimčo poprvé popoběhne za doprovodu Duhamela v trenkách a s lahváčem v ruce, jedná se o "nejvtipnejší" scénu filmu (ta na plakátu). To jen tak pro představu. Přičtěte si otravnou sociální pracovnici a přímo megaklišoidní závěr na letišti (jestli odletí nebo ne, můžete uzavírat sázky) a máte za sebou dvě hoďky strávené žvýkáním rozmačkané mrkve a kšiltovku plnou čpící romantiky. (14.06.2011)

Překvapivě hodně sympatická romanťárna, kterou sráží dolů hlavně laciné vtípky s miminem, které pořád brečí, kaká a zvrací. Když ovšem odhlédneme od tohoto trapného humoru, tak je to celkem příjemný film, ve kterém se překvapivě povedly i ty vážnější pasáže. Mezi hlavní dvojicí to docela funguje, i když Katherine Heigl už by neuškodilo si občas zkusit zahrát i jiný typ postavy. Pro příjemný večer s holkou určitě postačující. (20.05.2011)

Hovínko v plenkách. Hovínko na obličeji. Hovínko v kšiltovce. Nějak jsem nepochopila, co je na tomto filmu vtipné, ani kam se mezi hlavními představiteli podělo ono "cosi", co by mě donutilo uvěřit, že mezi nimi vzniká něco jako láska. Na počátku podzimu jsem ještě byla ochotná jít díky originálnímu vývoji na průměrné hodnocení, v závěrečné etapě jsem se ale už jen prokousávala nudou a doufala, že vše rychle skončí. Nedůležitá závěrečná poznámka: Hláška: "Vybrali nás, protože ty, já a Sophie dohromady jsme rodina," je nejen zdaleka to nejodpornější hraní na city, jaké jsem ve filmu kdy zaslechla, ale vzhledem k tomu, jak Life As We Know It vyznívá (aneb příběh dvou lidí, kteří se dali dohromady jen a pouze proto, aby vytvořili rodinu dítěti), ani nedává smysl. Scénárista by si v tomto případě zasloužil své dílo řádně omlátit o hlavu. (03.11.2010)

Katherine Heigl a Josh Duhamel byli fajn, ta chemie mezi nimi celkem fungovala, ale scénář jim do huby vkládal takové kraviny, že jsem hlavně ke konci chtěl brečet, ale ne tolik dojetím, ale prostě tím, jak je to blbé a jak to nuceně musí vést přesně k takovému závěru, který jste očekávali. Ten konec mi prostě vadil a celkově srážel celkem dobře započatý film. (15.10.2017)

Poměrně slušné vyprávění o dvou prakticky neznámých lidech, které nepřízeň osudu donutí spojit své síly při výchově osiřelého batolete. Humoru minimum, romantiky o něco více a možná zbytečně dlouhé, přesto zajímavé a v mnoha ohledech poutavé a překvapivě reálně vyhlížející. Na jedno podívání neškodné. (05.02.2013)