Profesionální manželka

Catherine s Gerardem opět v jednom filmu. On příběh je vlastně jen taková typická sladká pusinka z Francie, ale ty společný scény Catherine s Gerardem, to je fakt něco, ať mě nikdo neříká že ty vzájemný pohledy hrály nebo ta jejich společná taneční scéna, to byla paráda, nemuseli říct jediný slovo a stejně jsem cítil jak moc se maj rádi. Oni jsou fakt jak červenej filek v mariášovkách, přebíjej všechno. Dal bych i lepší hodnocení, ale to bych z filmu nesměl cítit takový lehounký a nenápadný feministký nádech, který v závěrečným projevu nechutně vygradoval, frantíci takovýhle kopírování od amíků přece nemaj zapotřebí. (24.10.2011)

No teda, klobouk dolů před Catherine Deneuve. Jestliže se o někom řekne, že nestárne nebo že umí stárnout s grácií, tak o této herečce to platí dvojnásob. Na svůj věk rozhodně nevypadá. Tím si zaslouží můj nezkonalý obdiv. Určitě musí mít nějaký zatraceně dobrý recept jak stářím proplouvat jen tak jako by se nechumelilo. Takhle bych chtěla stárnout taky. Nenašla jsem při sledování filmu jediný, byť třeba sebemenší důvod nedát plné hodnocení. Film si ho určitě zaslouží a plným právem. (17.08.2011)

Catherine Deneuve je možná stále okouzlující dáma, ale tady herecky nijak nepřekvapuje. Na vině je prostoduchý scénář, který si tentokrát usmyslil, že hlavní hrdinka přece nemusí být nutně sympatická. Dal jí do vínku nejprve skrytou vášeň pro práci, která postupně z ustrašené laňky udělá dravou lvici. Nejprve vám vadí, jak je neustále zticha a nechá si líbit všechny manželovy urážky. Pak vás štve zradou Depardieua a obecně tím, jak je až odporně moc emancipovaná. Z toho si můžete udělat celkem snadno obrázek hlavní hrdinky, která je příšerná, ale vy ji musíte sledovat přes 100 minut. Vrcholem budiž závěrečné muzikálové číslo, ze kterého jsem si málem ublinkla. Holt profesionální nekomedie. (26.02.2011)

Sice ne příliš vtipná, za to sympaticky chytrá komedie. Plno odkazů na dnešní politicko-kulturně-společenskou dobu. Emancipace, snaž až feminismus, kapitalismus versus socialismus... A to vše velmi hravou a odlehčenou formou. A přeměna hlavní hrdinky z uťápnuté puťky v úspěšnou a nezávislou ženou je geniální. Ozon se vrací do první ligy. (06.12.2010)

Rovnou říkám, že jsem tenhle film příliš nepochopil. Měla to být parodie, nebo jsou ty neskutečně vousaté agitky na ženskou sílu a zlaté časy kapitalismu jen satirickým výstřelem do tmy? Netuším, každopádně mizerná, mizerná práce, plytká, nudná, ucouraná a bez šťávy. Vysušené křidýlko. Nebo stehýnko? No, nezbývá než nostalgicky vzpomínat na časy, kdy francouzští režiséři věděli, že třídní schémata jsou na prd a hlavní je švanda. (24.11.2010)