Království zvěrstev

A to bolo čo? Akási krimi dráma s naturálnym vyznením, ktorej cieľom bolo zaoberať sa postupným rozpadom jednej zločineckej rodiny? Ak áno, tak sa na to malo ísť úplne, ale úplne inak, už od samotnej podlahy. Niečo tak vyprázdnené a pocitovo sterilné som už dávno nevidel. Jediné čo kvitujem je ukážka tupej ľudskej stádovitosti a akýsi pokus o vykreslenie kriminálneho bahna na strane zločincov ale aj policajtov a právnikov toho najhrubšieho zrna, no pripomínam, bol to len pokus. Inak sa tu len chodí, odnikiaľ niekam a pre niečo, pričom význam niektorých udalostí a jednania postáv mi akosi ušiel, skrátka jeden veľký chaos. O dôvodoch jednania jednej aj druhej strany radšej pomlčím. Jediné čo ma pri filme napadlo je otázka, či sa naozaj v Austrálii strieľajú zločinci ako králičia škodná, len tak bez opýtania, bez výstrahy, rutinne, trebárs aj pred obchoďákom a bez nejakých ďalších slov alebo vysvetlení. Navyše ten mladíček sa celý čas tváril ako keby ho bolelo brucho a do tváre mu napichali liter botoxu - jeden výraz, jedno mumlanie popod nos, jedna strnulá póza, no skrátka nič, čo by zaujalo, skôr naopak, dosť to rozčuľovalo. Slabý podpriemer. 35/100 (09.06.2017)

Nie je to zlý film. Je veľmi solídne napísaný a tiež skvele zahratý. Trochu mi spôsobom napísania pripomína Krstného otca, ale to len tým, že je rodina, ktorá sa živí nelegálnou prácou a jej jednotliví členovia postupne (častokrát aj nečakane) zomierajú počas filmu. Najviac z obsadenia zaujala Jacki Weaver, o nej ešte budeme počuť. V globále ide o dobrý film, ale nie je z tých, na ktorý by ste si po troch mesiacoch spomenuli. A možno si naňho nespomeniete ani po troch týždňoch... (06.11.2010)

Jednostrunný a únavný nihilismus, tvářící se jako "sociální kritika", kterému příliš nepomáhá ani prkenný herecký projev Jamese Frechevilla v hlavní roli. Nakonec to není ani ta "sociální kritika", na to jsou postavy příliš černobílé, ani thriller, na který je tu příliš nevýrazný tah na branku. Jako spousta jiných filmů natočených podle skutečných událostí se i tento příliš spoléhá na vnější příběh a fakta, kterým chybí vnitřní provázanost nutná pro fungování fiktivního světa, kterým je každý film, byť vychází z reálných událostí. (28.10.2010)

Rodina nadevše, klidně i přes mrtvoly. Pověst strhující australské kriminálky kombinované s rodinným dramatem se příliš nepotvrdila. Vizuál to má fajn, někteří herci jsou docela slušní. Scénář ale rozhodně nevtáhne. Navíc příliš nemusím tyhle životem se vláčející pasivní typy, protože hlavní postava, nesympatický, nemluvný a nic neřešící hošan, přesně takový je. Stejně bezpohlavní je tahle báchorka. Fandit nebudete ani policii, ani členům rodiny, ve které se to vyšinutými existencemi jen hemží. Navíc je to předvídatelné hadr, protože je jasné, že hlavní ňouma nakonec ukáže, že nějaké koule přeci jenom má. Těšil jsem se poměrně hodně, ale výsledkem je emocionálně prázdné a roztahané drama. Nic, po čem by měl milovník psychologických dramat s kriminálními prvky znovu sáhnout. PS: Nominace na Oscara pro Jacki Weaver je alespoň pro mě docela mimo mísu. (07.07.2014)

„Je to mladý chalan. Strčí si do huby topánku, ktorou šliapol do psieho hovna, ale zlomiť sa nechá ľahko.“ 40%, strašná nuda. Mám rád austrálsku kinematografiu a dokonca nesympatický Guy Pearce mi pripadal prvý raz v živote sympatický. Ale toto bol obyčajný, priemerný scenár, ktorý stále len niečo zaujímavé začal - a nedokončil. Mladý ústredný hrdina ma nenadchol, zaujímavé figúrky sú zastrelené hneď na začiatku, nezaujímavé vydržali do konca. Bolo to zbytočne dlhé a nebyť jedného monológu (o tom, ako to chodí v austrálskom buši), ani neviem, že je to z Austrálie. Dialógy nenápadité, herecké obsadenie nenápadné a dosť často sa dej spoliehalo na neospravedlniteľné náhody (náhodou nakupujem v rovnakých potravinách; získať adresu človeka v programe na ochranu svedkov je ľahšie, ako kúpiť malú čokoládovú zmrzlinu...). Nepáčilo sa mi ani prehnané tlačenie na realitu (vystriedanie „krstného otca“ za krstnú mamu, rozbiehajúcu krvavé kšefty spoza dymiacich hrncov, ehm). (07.04.2011)