Začátky

Viděl jsem onehdá a už teď o tom mužu řict, co mi z toho zustalo v hlavě. Protože to je skoro nic. A to zbylý něco je nemocnej teplej dědek, co na starý kolena začal být opravdicky teplej, a divnej vztah jeho syna s nějakou courou, kteří se u toho museli cítit hrozně originálně a zajímavě, a proto jim to nikdy nemohlo vyjít. Proč si toho nepamatuju víc? Protože filmů o teplým dědkovi sice moc není, ale jinak filmů o teplouších jo... a už mě to nebaví. Jinak nic proti teplejm, ale tohle mi přišlo uplně nezajimavy a nevadila mi jeho smrt. Jo a ještě jsem si řikal, co to kua ten synátor má za prácu, že tam kreslí jakýsi kraviny a je to prostě uplně práca o hovně. Film taky. (05.03.2012)

Nedlouho po smrti matky se Oliver (Ewan McGregor) dozvídá od svého otce (Christopher Plummer), že celý život tajil, že je gay. A k tomu všemu je také vážně nemocný, a zbývá mu jen několik měsíců života. Oliver se musí naučit žít s myšlenkou, že svého otce vlastně nikdy pořádně neznal, a navíc jej má brzy ztratit. Potkává ale Annu (Mélanie Laurent), která mu může svojí bezprostředností a upřímností umožnit znovu začít žít... Ačkoliv se mi tento film líbil, a líbil se mi dost, přišlo mi, že mu chybělo více hloubky - ve všem se film klouzal tak po povrchu. Sice to bylo moc hezky umělecky ztvárněné (hlavně se mi moc líbily průpovídky Ew. McGregora), ale přece jen takovýto příběh by ve mně (jako v divákovi) měl vyvolávat více emocí, než jen myšlenku "jo, on to byl docela fajn film". Chválím ale herecké obsazení, i když - opět - čekal bych trochu víc, hlavně Ewan McGregor mi přišel se svými smutky/radostmi trochu nevýrazný. O to víc mne zaujal jak Christopher Plummer, tak hlavně Melánie Laurent, která byla prostě boží... (18.03.2014)

Krásny a výnimočný film - presne ten typ filmov a spôsob spracovania ako mám rád. Hneď od začiatku to pôsobilo lákavo, hneď si ma to získalo a ja som len dúfal, že v tej smutnej irónii a pátose sa bude niesť aj celý film. Našťastie nesklamalo a naozaj sa tá kvalita udržala po celú dobu. Príbeh možno sám o sebe nebol až tak úžasný (miestami mi dokonca pripomínal filmy Woodyho Allena), ale ten spôsob akým to bolo podané - ten vynahradil akékoľvek nedostatky. Navyše aj tá schéma striedajúcej sa súčasnosti a spomienok z minulosti, to všetko dodalo tomuto filmu potrebný zmysel. Mohlo byť do toho zakomponované ešte viac z tých kresliacich scén o smútku - to ma naozaj zaujímalo. Ale rozhodne výnimočný film, občas vyhŕkla aj slzička - a veruže nielen od dojatia. Ten vzťah medzi Oliverom a jeho otcom, ale aj ten nasledovný medzi Oliverom a Annou - veľmi pekne vystihnuté všetko. Vďaka, bez akéhokoľvek váhania 5* (18.01.2014)

Vztahová linka dvou hlavních hrdinů je absolutně nudná a nicneříkající. Dialogy slouží jen jako výplňová vata, aby se vůbec o něčem mluvilo. Všechny postavy jsou až k zblití milé, hodné a sympatické, nikdo se ani náznakem neprojevuje nijak negativně. Za celou hodinu a tři čtvrtě se nedočkáme žádného napínavého zvratu, v podstatě se nic neděje, téměř vše je řečeno už na začátku a pak omýláno dokola. Světlým místem jsou scény s matkou hlavního hrdiny, která je správně šáhlá a zábavná. Bohužel těchto scén je ve filmu minimum. Ale nemějte z toho depku, život a vztahy v reálném světě jsou totiž opravdu mnohem zábavnější, emotivnější a komplikovanější. (10.12.2011)

"And I can really see Anna's eyes in 2003. Her ears. Her feet. This is what it looks like when she says 'I love you' in 2003. This is what it looks like when she cries. When she tells me there's always a new empty room waiting for her. They used to make her feel free. Now they make her feel the opposite of free." Posmutnělé a úsměvné zároveň - mezi McGregorem a Laurent to celkem funguje, herecké výkony výborné. Melancholicky depresivní zážitek. (20.01.2012)