Začátky

"And I can really see Anna's eyes in 2003. Her ears. Her feet. This is what it looks like when she says 'I love you' in 2003. This is what it looks like when she cries. When she tells me there's always a new empty room waiting for her. They used to make her feel free. Now they make her feel the opposite of free." Posmutnělé a úsměvné zároveň - mezi McGregorem a Laurent to celkem funguje, herecké výkony výborné. Melancholicky depresivní zážitek. (20.01.2012)

(viděno 30. 1. 2012) Filmu bych si ani nevšimla, pokud by Christopher Plummer nebyl nominovaný na Oscara. Na jednu stranu jsem se nakonec těšila - nezávislé filmy mám ráda, na stranu druhou jsem se toho filmu trochu bála, protože sám o sobě až tak pozitivní ohlasy nevzbuzoval. Bohužel se naplnily spíše mé druhotné pocity. Začátky, to je snímek, který má na svědomí profesně nevyzrálý režisér, jenž má za sebou jen jeden neznámý celovečerní film, proto trpí množstvím nápadů, jež jsou sice samy o sobě dobré, ale ve výsledku je jich opravdu hodně. Taky děj není na můj vkus úplně učesaný - jako by film nevěděl, jestli je o otci, který konečně přiznal svou homosexuální orientaci a zároveň umírá na rakovinu, nebo o synovi, který se plácá ve vztazích i životě. A ve výsledku z toho všeho vzniká nuda v nezávislém balení. Tenhle film ve mně nic neprobudil, Plummer svůj part zvládl na výbornou, nápaditost by tu byla, ale jako celek to u mě nezafungovalo. (04.04.2012)

„Zůstat sám je velmi snadné“ I banality, podávané s citem, dokážou udělat dojem. Začátky, interiérová freudiánská tragikomedie, formálně ani obsahově nenabízejí nic radikálně nového, přesto působí svěže. Fragmentarizace zacykleného vyprávění, vystihující životní zkušenost v postmoderní době bez začátku a konce, a absence většího dramatu i menšího konfliktu, film odlišuje od přímočařejších, k cíli směřujících vztahových dramat (stejně tak „indie“ look s podzimně melancholickými barevnými tóny). Triviálně nejsou pojímány ani vztahy mezi postavami. Zamrzí jen, vzhledem k autobiografické podstatě scénáře pochopitelné, soustředění veškeré pozornosti k Oliverovi. Ostatní, otec, matka, otcův milenec i nová přítelkyně, jsou v důsledku jenom klíčem k pochopení jeho osobnosti. Pochopení jím samým i námi. Ústředním tématem filmu, od něhož Mills poněkud roztěkaně (ovšem v souladu se zvolenou formou vyprávění) odbíhá k politice, občanské angažovanosti a starým filmům, je možnost, potažmo schopnost sebevyjádření. Po smrti otce, který dlouho nemohl dát najevo svou homosexualitu, se Oliver uzavírá do sebe, namísto toho, aby dal světu na vědomou, že je tady, a že je osamělý (kvůli povaze), smutný (kvůli minulosti a vzpomínkám) a plný obav (kvůli budoucnosti). V tom, aby si nahlas zařval, mu oproti gayům, jejichž hlas byl desetiletí umlčován, brání jen vlastní neschopnost přijmout posun, jenž v jeho životě smrtí otce nastal. Zpátky do světa mluvících (tzn. ne psích) hlav ho – psychoanalytikové, zpozorněte – vytáhne dívka bez hlasu, převlečené v okamžiku prvního setkání za muže (čili je zpočátku jenom náhradou za otce, výplní uvolněného prostoru). Navenek prosté až tuctové sbližování Anny a Olivera se vyhýbá řadě romantickým klišé s rozcházením a opětovným scházením a ve světle dvojnásobně iracionálního vztahu mezi Oliverovou matkou a otcem nastoluje otázky, jimiž se tuctové romance nezdržují. Například tu zcela nejzákladnější – proč 2 lidé zůstávají spolu? Na vztahové rovině je znát, nakolik osobním filmem Začátky pro Millse jsou. Stěžejním slovem je „citlivost“ a význam mu dávají herci. Ewan McGregor, jehož utlumený projev výborně odpovídá Oliverově rozpoložení, tudíž pro jednou padá podezření, že herec svůj part odehrál pod vlivem valia. Veterán Plummer, který si svého „starého teplouše“ užívá stejně jako Mélanie svou půvabnou ochranitelku, o níž můžete vědět všechno, a přesto bude budit dojem kohosi tajuplného. Je tak trochu bytostí z jiného světa, navenek nezatíženou žádnými vážnými starostmi, ale opět se nabízí ona lehce alibistická omluva – Anna slouží výhradně tomu, aby protagonista našel sám sebe, pročež její pečlivější prokreslení není žádoucí. Začátky se dokázaly vyvarovat debilně optimistického, všechno bude v pohodě, všichni jsou šťastní feelingu, přesto a přes určitou nevyrovnanost, zanechávají veskrze příjemný pocit. Pocit, za který se nemusíte stydět. 80% (18.11.2011)

Hal: Well, let's say that since you were little, you always dreamed of getting a lion. And you wait, and you wait, and you wait, and you wait but the lion doesn't come. And along comes a giraffe. You can be alone, or you can be with the giraffe. Oliver: I'd wait for the lion. Hal: That's why I worry about you. (25.01.2012)

I o veskrze obyčejných věcech může vzniknout neobyčejný film. Život není černobílý, je plný emocí, pocitů a maličkostí, které poskládány na sebe tvoří onu těžko definovatelnou jedinečnost bytí a nebytí. A tak je to s hlavním hrdinou Oliverem, který po smrti otce hledá sám sebe, má za sebou čtyři ukončené vztahy a na obzoru se rýsuje nový...Civilní, lidské a moc hezké. (28.12.2011)