Začátky

Nemohu to ani hodnotit, neb tohle patří k prvnímu snímku, který jsem nedokoukala. Za normálních okolností bych přetočila pár těch pro mě nestravitelně nudných scén. Jenže jsem nabyla dojmu, že bych o něco přišla. Tak jsem to raději vypnula. Ovšem, už na potřetí. Proto vím, že se k tomu nikdy nevrátím, snad jen kdyby už nebyly na světě žádné jiné programy a možnosti volby, nebo "kdyby žily jen ovce" (interní joke, sry). (15.04.2012)

Nijak zvlášť mě to nezaujalo. Film má v podstatě dvě linie. Jedna se zaměřuje na vztah Ewana McGregora a jeho nové partnerky, která má zpočátku potíže s mluvením a druhé se věnuje retrospektivním vzpomínkám na jeho otce v podání Christophera Plummera (budiž mu země lehká), který si na stará kolena vzpomněl, že je vlastně homosexuál a v poslední fázi života si dokonce našel o dost mladšího partnera a začal ,,nový život". Je to takové vyprávění bez zásadnějšího příběhu (pokud se tam něco podstatného stalo tak mi to nejspíš uniklo), které za mě nemá nic výraznějšího (humor, atmosféra), co by mi přimělo k vyššímu hodnocení. Film se táhne jak med ve velmi pomalém tempu a podstatou část filmu jsem se celkem nudil. Možná jsem na to nebyl úplně naladěn a měl jsem až moc cynickou náladu. Určitě spoustě lidem se to bude líbit a budou ve výsledku spokojení. To ale nebyl můj případ. 4/10 (08.02.2021)

Synonyma pro tento film jsou hořkost, smutek, osamění, bolest.. Hodně lyricky pojato, mistrně natočeno, božsky zahráno.. Do krve se pomalinku rozpouští a přímo do srdce putuje skrz playlist skvělé hudby.. Ewan McGregor je králem "divňouských" movieček.. Mélanie Laurent ještě povyrostla od "Hanebných panchartů".. (17.12.2012)

„Zůstat sám je velmi snadné“ I banality, podávané s citem, dokážou udělat dojem. Začátky, interiérová freudiánská tragikomedie, formálně ani obsahově nenabízejí nic radikálně nového, přesto působí svěže. Fragmentarizace zacykleného vyprávění, vystihující životní zkušenost v postmoderní době bez začátku a konce, a absence většího dramatu i menšího konfliktu, film odlišuje od přímočařejších, k cíli směřujících vztahových dramat (stejně tak „indie“ look s podzimně melancholickými barevnými tóny). Triviálně nejsou pojímány ani vztahy mezi postavami. Zamrzí jen, vzhledem k autobiografické podstatě scénáře pochopitelné, soustředění veškeré pozornosti k Oliverovi. Ostatní, otec, matka, otcův milenec i nová přítelkyně, jsou v důsledku jenom klíčem k pochopení jeho osobnosti. Pochopení jím samým i námi. Ústředním tématem filmu, od něhož Mills poněkud roztěkaně (ovšem v souladu se zvolenou formou vyprávění) odbíhá k politice, občanské angažovanosti a starým filmům, je možnost, potažmo schopnost sebevyjádření. Po smrti otce, který dlouho nemohl dát najevo svou homosexualitu, se Oliver uzavírá do sebe, namísto toho, aby dal světu na vědomou, že je tady, a že je osamělý (kvůli povaze), smutný (kvůli minulosti a vzpomínkám) a plný obav (kvůli budoucnosti). V tom, aby si nahlas zařval, mu oproti gayům, jejichž hlas byl desetiletí umlčován, brání jen vlastní neschopnost přijmout posun, jenž v jeho životě smrtí otce nastal. Zpátky do světa mluvících (tzn. ne psích) hlav ho – psychoanalytikové, zpozorněte – vytáhne dívka bez hlasu, převlečené v okamžiku prvního setkání za muže (čili je zpočátku jenom náhradou za otce, výplní uvolněného prostoru). Navenek prosté až tuctové sbližování Anny a Olivera se vyhýbá řadě romantickým klišé s rozcházením a opětovným scházením a ve světle dvojnásobně iracionálního vztahu mezi Oliverovou matkou a otcem nastoluje otázky, jimiž se tuctové romance nezdržují. Například tu zcela nejzákladnější – proč 2 lidé zůstávají spolu? Na vztahové rovině je znát, nakolik osobním filmem Začátky pro Millse jsou. Stěžejním slovem je „citlivost“ a význam mu dávají herci. Ewan McGregor, jehož utlumený projev výborně odpovídá Oliverově rozpoložení, tudíž pro jednou padá podezření, že herec svůj part odehrál pod vlivem valia. Veterán Plummer, který si svého „starého teplouše“ užívá stejně jako Mélanie svou půvabnou ochranitelku, o níž můžete vědět všechno, a přesto bude budit dojem kohosi tajuplného. Je tak trochu bytostí z jiného světa, navenek nezatíženou žádnými vážnými starostmi, ale opět se nabízí ona lehce alibistická omluva – Anna slouží výhradně tomu, aby protagonista našel sám sebe, pročež její pečlivější prokreslení není žádoucí. Začátky se dokázaly vyvarovat debilně optimistického, všechno bude v pohodě, všichni jsou šťastní feelingu, přesto a přes určitou nevyrovnanost, zanechávají veskrze příjemný pocit. Pocit, za který se nemusíte stydět. 80% (18.11.2011)

Neuvěřitelně milý snímek, který sice primárně pojednává o umírání (o tom, jak se rozloučit s milovanou osobou), ale sekundárně se samozřejmě zaměřuje na lásku. Film o pocitech, štěstí, smutku a o tom, jak vnímáme milovanou osobu. Poetika obyčejného života...doplněna skvělými herci. Jedná se přesně o ten typ filmu, který Vás buď naplno chytne (zaujme) nebo naopak naprosto mine. Mně se stalo to první, proto za 5 hvězd, zrovna něco takového jsem potřeboval vidět... (31.10.2012)