Děcka jsou v pohodě

Jsem naprosto nadšen!, bravurně zvládnutý po všech stránkách, skvěle vystavěný scénář, každá scéna má své opodstatnění a následující plynule navazuje na předešlé a svírá je do celku, který působí přirozeně. Bravurní herecké výkony, kterým vévodí Annette Bening, ale pochválu si zaslouží všichni- nemám, co bych vytknut!! (19.07.2011)

Film Děcka jsou v pohodě zcela bezpochyby dostál svému názvu. Je totiž také zcela naprosto "v pohodě.":) Snímek je maximálně příjemný, přirozený, lehký a vtipný. Stejně jako jeho herecké obsazení. Všichni do svých rolí skvěle pasovali a ztvárnili je přirozeně a přesvědčivě. Nenáročný příběh, který si mě získal svou opravdovostí a laskavostí. (04.09.2012)

Na nějaký trvalejší p(r)ožitek je snímek málo konfliktní (tj. klouže po povrchu, pravda s občasnými „světlějšími hlubšími sondami do černého“ ), balancuje mezi dvěma žánry (polohami), tu brnká na dramatičtější notu, tu na tu odlehčenější, přičemž právě to, jakoby se nedokázal rozhodnout, na jakou stranu se přiklonit (jakým směrem se vydat), mu v mých očích body resp. na věrohodnosti ubírá. Navíc (jak již trefně poznamenal uživ. O*R*I*N) jedná se o určitý (podivný) mix středoproudu a nezávisláku, který nad obyčejný průměr povyšuje příjemně (jak jen to v mezích možností jde) přirozeně civilní trojlístek A. Bening-J. Moore- M. Ruffalo. Děcka jsou (ne)typickou ukázkou toho, jak to dopadá, když se američané rozhodnou natočit svůj vlastní („ten pravý“) pohled na (ne)tradiční nezávislou vztahovku. A argumenty typu: „jedná se rozhodně o tu povedenější mainstreamovou (americkou)“ neberu. To má být pádný argument?! Když mám chuť se dobře najíst a pochutnat si, taky (v drtivém počtu případů) dám přednost pravé před falešnou svíčkovou popř. (komu je milejší) pravé čokoládě před náhražkou v podobě levného přepáleného tuku obaleného do kakaa a nepomůže tomu ani honosně a lákavě znějící název: „pochoutka“. Přesto všechno, co jsem doposud napsal, ještě nutně nemusí (a také neznamená), že by snímek nudil popř. neměl divákovi co nabídnout, přičemž to, jak si jej každý užije, je značně odvislé od toho, jak k němu dotyčný přistoupí. Pokud jako k oddechovce „ze života“ pro ukrácení volné chvíle, šance rapidně stoupají, pokud jako ke skutečnému dramatu, doplňte si sami..... Osobně bych svůj zážitek ze snímku popsal a snad bych si (i) vypomohl příměrem, v podobě rande, kdy jste se sice nenudili, jisté (oboustranné) sympatie proběhly, společná témata nalezena, nicméně (opodstatněný) důvod vidět (se) podruhé, jste (si) nenašli. The kids are all right jsou jednoduše nenáročným, nenudícím, rychle uběhnuvším, zároveň však rychle (nejpozději do pár dnů) do ztracena vyšumivším tj. bez zpětné rezonance snímkem a vy se neubráníte dojmu, že výsledek (stejně jako samotné ambice tvůrců) mohly být a zcela jistě i byly, větší. Možná se ale pletu. Občas (né často) se mi to i stává :-) 70% (29.08.2012)

Nečekaně skvělý film - minimálně pro mě byl velmi příjemným překvapením. Maximálně mě bavil a pošetile jsem při jeho sledování toužil po tom, aby nikdy neskončil. Tahle inteligentní podívaná je natolik plná chytrých a zábavných dialogů, výtečných hereckých výkonů (famózní Julianne Moore) a nápaditých dějových zvratů, že nemohu nedat plné hodnocení. Tenhle film si ho zaslouží třeba už jen proto, že inspiruje k celé řadě zajímavých otázek. Co definuje otcovství, či obecně rodičovství? Je to jen genetický vklad v podobě předané DNA, nebo dlouhá léta výchovy? Jak se liší homosexuální a heterosexuální vztahy? Skutečně jsou natolik stejné, že řeší i podobné problémy? Jaká je psychologie dárců spermatu? Jak se změnil model rodiny od tradičních časů mamky s taťkou? Jak se liší ženská a mužská sexualita? Skutečně koukají lesbické páry na gay porno? Podobných otázek mi po zhlédnutí tohoto filmu víří hlavou tolik, že mám skoro až chuť si ho pustit znovu. Nejen děcka - i tenhle film je v pohodě. (29.08.2012)

Půda, na které film stojí, je úrodná zejména na kvalitní herecké výkony. Sbližování a odcizování obou matek v sobě má stejný kus nenucenosti jako režisérčino nakládání s tématem homosexuálního partnerského použití. Menšinová sexuální orientace netvoří alfu a omegu filmu, prostě v něm je. Jediná výraznější dospělá mužská postava působí nadbytečně, což byl – také vzhledem k tomu, jak nemilosrdně se k němu Chodolenko v závěru zachová – pravděpodobně záměr. Partnerská krize by mohla vyeskalovat z jiné příčiny, muž nemuž. Klání dvou ženských postav je zároveň kláním dvou hereček. Je radost sledovat, jak si věrohodně neustálená Julianne Moore a (sebe)kontrolu pomalounku ztrácející Annette Bening vzájemně kradou scény. Velmi důležitý humor, bez kterého by Děcka lehko zapadla mezi spoustou jiných seriózních rodinných dramat, film nadlehčuje, ale nezlehčuje. Podobně lehké indie songy. Kombinace všeho uvedeného mne párkrát, nejvíce během „úplně normálního“ finále, přivedla ke stavu blízkému dojetí a neboť jsem ze snímku necítil faleš a hraní na city, přijít slzy, vůbec se za ně nestydím. 80% (06.01.2011)