Děcka jsou v pohodě

… a já s nimi. Tahle story mě totiž vážně bavila. I když se nejedná o ten typický „tohle musím mít ve své DVD sbírce“ film, který by na nějak dlouho uvíznul v hlavě. Hodně ale baví ona uvolněná atmosféra, kterou si pamatuju z takových nezávislých skvostů jako jsou Malá Miss Sunshine nebo Bokovka. Rodinu dvou stárnoucích lesbiček tak trochu provětrá objevení muže, který kdysi pro jejich dvě děti posloužil jako dárce spermatu. Nebudu chodit kolem horké kaše – film je to výborný. Výborně se na něj dívá, skvěle odsýpá, je s ním prostě příjemně. Kdybychom ale chtěli rýpat, tak má řadu nedostatků v tom, že něco naťukne a záhy od toho nečekaně upouští. Důležité momenty (fakta) prostě z ničeho nic odejdou. Lisa Cholodenko, jedna z nejznámějších představitelek současného lesbického filmu, jakoby chtěla mimo jiné hlavně říct, že děti vychované v lesbické rodině jsou na tom vlastně nejlíp (však i kamarádi obou dětí jsou příkladem hulvátů a nadržených děvek). Navíc mi vadilo, jak onen mužský vetřelec (povedeně napsaná a sympatická postava) skončí, jak je odkopnutý a jeho role v příběhu nedořečená.. Nicméně u herců bych rád skončil – všichni hrají na jedničku (lesbické matky zvlášť), ale právě onen mužský element mě dojal i rozněžnil nejvíc. Mark Ruffalo se snad definitivně zbavil všech těch průměrných, místy hodně otravných filmů typu Letuška 1. třídy, Kód Navajo nebo Co je šeptem... Přistupoval jsem k němu mnohdy skepticky, ale přísahám, už nebudu.. (04.05.2011)

Film zajímavý zejména námětem a scénářem, které v realizaci nepokazili ani režisér ani herci. Nápadité nahlédnutí do světa lesbického páru vychovávajícího dvě děti počaté ze spermobanky. Člověka zjímají už samotné reálie, a když se příjemně rozvíjí i samotný příběh protkávaný humorem i napjatými okamžiky, je to prostě lahoda. (01.09.2012)

Výborné drama o mezilidských vztazích. Režie je civilní, některé scény dost emotivní a dialogy jsou brilantně napsané. Největší potlesk si ale stejně zaslouží skvělé herecké obsazení Annette Bening počínaje a vycházejícími herci Miou Wasikowskou a Joshem Hutchersonem konče. Škoda, že postavy posledních dvou zmiňovaných se stáhnou v půlce filmu spíše do pozadí, protože jejich charaktery se daly rozvinout daleko lépe. I tak se ale jedná o jednou z nejlepších dramat tohoto roku. (24.12.2010)

Začnu zajímavým faktem, že tohle je zřejmě jedna z prvních vlaštovek filmů, v níž hollywoodské hvězdy vypadají civilně a ženské představitelky nevypadají o deset či dvacet let mladší, než ve skutečnosti jsou. Stejně zajímavý je fakt, že tvůrci a distributoři prezentují tenhle snímek jako čistě nezávislý film, přičemž jeho vnitřní struktura, herecké obsazení i celkový desing má jasné prvky klasického filmu mainstreamového. Je to ,,jen" další snímek jedoucí na vlně odstartované tak normotvornou Americkou krásou. Režisérka Lisa Cholodenko ráda ve svých filmech bojuje s konvencemi, což se jí daří i v případě ,,Děcek". Je ovšem trochu kontroverzní, že zjevně záměrně významově upozaďuje a vlastně překračuje otázku výchovy dětí homosexuálními páry, v příběhu slouží tato zásadní otázka už jen jako východisko, přičemž podobný status quo je na celém světě spíše výjimkou než pravidlem. Ale umělci tak rádi předbíhají společenský vývoj... Děcka jsou v pohodě jsou příběhem partnerské krize ozvláštněné okolnostmi, partnerská krize je ale gró, stereotyp soužití zakouší tedy i ,,moderní" páry. Vtip je v tom, že tato krize je navlas stejná jako ve svazku klasickém, což je to nejpřínosnější zjištění. Mezi klasickým a ,,moderním" párem není žádný podstatný rozdíl, oba mají stejné problémy a jsou nuceny proplouvat stejnými úskalími. Nic víc, nic míň... (09.01.2011)

Na nějaký trvalejší p(r)ožitek je snímek málo konfliktní (tj. klouže po povrchu, pravda s občasnými „světlějšími hlubšími sondami do černého“ ), balancuje mezi dvěma žánry (polohami), tu brnká na dramatičtější notu, tu na tu odlehčenější, přičemž právě to, jakoby se nedokázal rozhodnout, na jakou stranu se přiklonit (jakým směrem se vydat), mu v mých očích body resp. na věrohodnosti ubírá. Navíc (jak již trefně poznamenal uživ. O*R*I*N) jedná se o určitý (podivný) mix středoproudu a nezávisláku, který nad obyčejný průměr povyšuje příjemně (jak jen to v mezích možností jde) přirozeně civilní trojlístek A. Bening-J. Moore- M. Ruffalo. Děcka jsou (ne)typickou ukázkou toho, jak to dopadá, když se američané rozhodnou natočit svůj vlastní („ten pravý“) pohled na (ne)tradiční nezávislou vztahovku. A argumenty typu: „jedná se rozhodně o tu povedenější mainstreamovou (americkou)“ neberu. To má být pádný argument?! Když mám chuť se dobře najíst a pochutnat si, taky (v drtivém počtu případů) dám přednost pravé před falešnou svíčkovou popř. (komu je milejší) pravé čokoládě před náhražkou v podobě levného přepáleného tuku obaleného do kakaa a nepomůže tomu ani honosně a lákavě znějící název: „pochoutka“. Přesto všechno, co jsem doposud napsal, ještě nutně nemusí (a také neznamená), že by snímek nudil popř. neměl divákovi co nabídnout, přičemž to, jak si jej každý užije, je značně odvislé od toho, jak k němu dotyčný přistoupí. Pokud jako k oddechovce „ze života“ pro ukrácení volné chvíle, šance rapidně stoupají, pokud jako ke skutečnému dramatu, doplňte si sami..... Osobně bych svůj zážitek ze snímku popsal a snad bych si (i) vypomohl příměrem, v podobě rande, kdy jste se sice nenudili, jisté (oboustranné) sympatie proběhly, společná témata nalezena, nicméně (opodstatněný) důvod vidět (se) podruhé, jste (si) nenašli. The kids are all right jsou jednoduše nenáročným, nenudícím, rychle uběhnuvším, zároveň však rychle (nejpozději do pár dnů) do ztracena vyšumivším tj. bez zpětné rezonance snímkem a vy se neubráníte dojmu, že výsledek (stejně jako samotné ambice tvůrců) mohly být a zcela jistě i byly, větší. Možná se ale pletu. Občas (né často) se mi to i stává :-) 70% (29.08.2012)