Králova řeč

Film se opírá zejména o Firtha, kterej je výbornej a evidentně nepřekvapilo jenom mě, že umí mimo romantickýho blbečka zahrát i blbečka s vadou řeči a pak o Rushe, kterej i když nemá jako Firth na svý postavě nic vyloženě výraznýho k hraní, tak se Firthovi téměř vyrovná. Ale co dál? Film v podstatě neustále řeší jen Firthovu vadu řeči a více méně se takhle dotáhně až ke konci, sice se netáhne nudně, ale rozhodně se netáhne ani nějak úžasně poutavě. (20.02.2011)

Ačkoliv spustilo letošní oscarové klání četné debaty o střetu rychlemluvícího Zuckerberga ze Social Network a koktajícího krále z King's Speech, film samotný proti sobě staví koktajícího krále a rozeného řečníka Hitlera. Zpráva, kterou k nám tímto údajně konzervativní snímek King's Speech vysílá, je tak ve skutečnosti ostře nekompromisní – Zuckerberg je novodobým Hitlerem pro jedenadvacáté století. Hitler coby odstrkovaný malíř pokojů, v němž vykvetl antisemitismus během mládí, kdy byl nucen po dobu pěti let sdílet společné prostory s největší vídeňskou chátrou, nemá daleko od losera Zuckerberga, který upekl Facebook coby odstrkovaný student na Harvardu. Sociální sítě jsou vlastně takovými novodobými koncentráky, kam jsme odklizení, byť, a to je podstatné, zcela dobrovolně. Dovedu si představit chybná vysvětlení budoucích historiků, kteří se budou snažit rozklíčovat, proč jsme tehdy na přelomu tisíciletí kolektivně propadli počítačům. Na tomto pozadí bychom měli chápat zoufalou potřebu historiků holocaustu vypíchnout určitou příčinu, resp. vepsat do holocaustu nějaký význam: pointa je, že neexistuje žádné tajemné mystérium holocaustu, které by se mělo vynést na světlo, žádné mystérium, jež by se mělo rozřešit. To, co je třeba zdůraznit, je pouze dobrovolnost samotného činu: svobodného rozhodnutí, ve vší jeho zrůdnosti. Z této perspektivy není skutečnou morální katastrofou bezprostřední výbuch brutálního násilí, nýbrž nenápadná ztráta morálních ukotvení v naší konzumeristické společnosti přebytku, kde vše probíhá zdánlivě hladce – hrůza zla je v tom, ze vůbec nevypadá děsivě, že nás dovede v našem nesmyslném životě rozkoší ukonejšit. Zkrátka Zuckerberg je v jistém ohledu horší než Hitler, protože Hitler představoval zlo zakoušené bezprostředně jako takové a vyvolávající morální pobouření, kdežto kvůli Zuckerbergově nekalosti upadáme do morální malátnosti, aniž si to uvědomujeme. V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, varovalo Kachyňovo Ucho, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho. Podobné úvahy vztahující filmy tak vehementně ke skutečným reáliím by nás neměly vyvádět z míry: v jedné z diplomatických depeší zveřejněných na stránkách WikiLeaks jsou Putin a Medveděv přirovnáváni k Batmanovi a Robinovi. Je to užitečná analogie: není internetový aktivista a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange reálným protějškem Jokera z Nolanova filmu Temný rytíř? (02.06.2011)

Ano ano ano, britské, konzervativní, ukecané (i když je lepší říct umluvené neboť je to míněno jako pocta mluvenému slovu), herecky vytříbené, ba až koncertuózní. Leč stejně mě film jen utvrdil v přesvědčení, jaká je ta monarchie (tedy jediná věc rychlejší než světlo), královská rodina, koruna a všechno kolem šaškárna. "Čtyři věty a jste králem." Celý film jsem musel myslet na jiný filmový pohled do královské dynastie, do života krále, který je zde také zmíněn, a to film nesoucí v titulu jméno dementního Jiřího III. V tom filmu padne věta: "to je náš úkol, smát se a mávat." Jiří VI. sice není šílený, ale sám by si kralování nevybral. Děti už mu neřeknou tatínku, ale klaní se před ním. Samé pitomé vznešenosti, i když ve filmu vyznívají vtipně a až domácky mile, ve skutečnosti je to pevně utažená svěrací kazajka nebo výstavní síň, v níž jsou předváděny lidem vlastnosti, které nemusí mít, protože je všechny má za ně král. Ještě k filmu. Ladění toho závěru: Rezignuje Baldwin, nastupuje Chamberlain, střih, začátek války. Jako by se nástupem zk. č. Ch. apeasement britské politiky rázem otočil k odvážným přípravám na válku. Že se film obloukem vyhne jisté dohodě čtyř o pátém bez pátého bych ještě pochopil, anžto o tom film asi neměl být, ale takhle to vyznívá pro mě velice nepěkným způsobem, proti kterému se musím ohradit. (01.03.2011)

"Behind-the-scenes" královských patálií, převážně logopedického ražení, z období závěru slavného britského impéria. Film nepostupuje nijak zázračně po celé své délce, ale jakmile se nachýlí ke konci, pár emotivně přesně mířených momentů ho ve vás opravdu umocní. Nemáte-li od přírody problém s dvouhodinovým konverzačním dramatem, pak není co řešit. (12.02.2011)

To, co Tom Hooper předvedl v Damned United, dotáhl v The King's Speech k dokonalosti. Věčný boj s okolím a hlavně se sebou samotným. Slova dávají sílu postavám a vyniká tak jejich charisma. A nahlédnutí do soukromí královské rodiny mi umožnilo pochopit jejich (a nejen jejich) monarchii. A co vlastně dodat? Všichni jsme přece jen lidé. Bez ohledu na titul. Tak pravím já! Král Kryšpín ČSFD IV. (26.01.2011)