Drahé tety a já

Jiří Hrzán to sice semtam přeháněl, ale byl i vtipný a dodal filmu právě tu komediální stránku. Tety byly místy otravné, ale tak to mělo být. Jen ta Iva Janžurová mi tam moc odseděla, teď je mi i postavy Hrzána líto, že si ji měl vzít. A za zmínku stojí i tři vteřiny vlasatého Jana Krause (!!!). Ale musím uznat, že tento film mám rád, takže jsem hvězdičku přidal. (10.01.2009)

Jedna z mých nejoblíbenějších komedií z předrevoluční éry. Podskalský risknul absurdní spojení řehtandy s kriminální zápletkou a částečně s muzikáem a podle mě do sebe všechny tyhle ingredience skvěle zapadly. Herecký koncert předvádějí všechny hlavní postavy. Může být pro film větší pocta, než že si ho člověk s chutí pustí několikrát ročně? (21.01.2008)

Za mě mezi 2 a 3*. Ten nápad vůbec špatnej neni, ale nějak to na mě prostě nefungovalo. Janžurovou i Hrzána mám rád jako málokoho, tak bych čekal, že spolu ve dvojici budou i tady sázkou na jistotu, ale ať se na mě nikdo nezlobí - to, jak tady ten Hrzán estrádně až groteskně přehrává, to prostě hezký neni. Písničky/popěvky a některý hlášky jsou jinak skvělý, jen je to na mě všechno příliš afektovaný. A ty dvě báby jsou tak nesnesitelný a otravný, až mi z toho místama teda bylo až nepříjemně - "mile potrhlé sestry" z popisu filmu si představuju rozhodně jinak; podobnej typ důchodkyň-drben ve mě vzbuzuje spíš odpor než cokoli pozitivního. Možná i proto jsem si ten film neužil víc. (12.08.2016)

Jedna z komedií, které mě nebavily jako kluka a kupodivu na tom nic nezměnil ani přibývající věk. Hrzán se možná snaží, detektivní báby jsou občas kouzelné a zápletka je dostatečně krkolomně bláznivá, ale to všechno nějak nestačí, aby mě to vytáhlo z nudy, do níž se pomalu nořím už od úvodních scén. Zůstala tak jen vyjímečná možnost ještě jednou zachytit něco málo z komiky skvělé Nataši Gollové, kterou neztratila ani v době, kdy už se potýkala se svým smutným osudem. (09.10.2011)

U filmů Zdeňka Podskalského a zejména jeho komedií se zpěvy je příznačné, že nic nepředstírají, na nic si nehrají a přesto jsou tolik oblíbené a málokdo je zatracuje. Jako by do nich dal pan Podskalský kus svého dobrého srdce, moudrosti a pohody. Ale hlavně při tom myslel na pobavení lidí a nikoliv na prestiž, festivaly a ocenění. Drahé tety jsou toho zářným příkladem. Miloučký film s popletou Hrzánem, starosvětskými tetičkami, pejskem Ťapinou a zpackanou loupeží pošty. Hvězdičkové hodnocení je jen srovnávacím parametrem, ale srdce dává těmto filmům hodnoty mnohem vyšší. (30.05.2008)