Drahé tety a já

Na sledování filmu Drahé tety a já, musím mít dobrou náladu, pokud ji mám, mám i tento film velmi ráda. Tety mi pak přijdou, jako krásně bláznivé poplety , jejich neteř mile naivní a nápadník Míša, jako roztomilý zmatkář. Pokud ovšem nemám dobrou náladu, ouvej je zle. Má láska, se pak mění v čistou nenávist. Tety mi poté přijdou, jako vlezlé a protivné báby, jejich neteř jako přehnaně hloupoučká slepička a na Míšu pak dostávám úplnou alergii, protože na mě působí, jako afektovaný ufňukaný cíťa. Nemůžu si pomoci, ale Iva Janžurová mi v tomto filmu přišla nejméně výrazná ze všech svých rolí, ještě k tomu, jako taková horší a nepovedená kopie Jany Brejchové. Musím se přiznat, že hodně dlouhou dobu jsem nevěděla, že jednu z tetiček hrála Nataša Gollová, ale občas se jí, tak krásně zalesknou oči a pak je teprve poznat, že je to skutečně ona. Největší uznání, ale zaslouží Jiří Hrzán, byl to opravdu showman, každým coulem. (16.04.2012)

Jedna z komedií, které mě nebavily jako kluka a kupodivu na tom nic nezměnil ani přibývající věk. Hrzán se možná snaží, detektivní báby jsou občas kouzelné a zápletka je dostatečně krkolomně bláznivá, ale to všechno nějak nestačí, aby mě to vytáhlo z nudy, do níž se pomalu nořím už od úvodních scén. Zůstala tak jen vyjímečná možnost ještě jednou zachytit něco málo z komiky skvělé Nataši Gollové, kterou neztratila ani v době, kdy už se potýkala se svým smutným osudem. (09.10.2011)

Já osobně to vidím jako vynikající komedii, která by si zasloužila mít vyšší hodnocení. Ostatně, Iva Janžurová či Jiří Hrzán, ale i obě tety jsou výborné. Stejně jako další herci a celá zápletka. K tomu všemu se povedla hudba. Perfektní komedie, která mě baví pořád dokola a vždycky si ji rád zopakuju. (05.03.2019)

Film jsem viděla dávno a dnešní názor píšu s pořádným odstupem, přesto si na něj a jeho zápletku jasně pamatuju. Bylo to pro mě především milé setkání s mou oblíbenou Natašou Gollovou, kterou má každý zafixovanou hlavně jako herečku z 30. a 40. let. Není to komedie z nejvtipnějších, přesto pobaví a kdo má zrovna čas a hledá mezi českými filmy něco nenáročného, ale přitom ne hloupého, může být spokojen. (15.04.2012)

Nataša Golllová se snažila seč mohla, Hrzán s loknami v široké kravatě také, ale u obou jsem měl nutkavý pocit, že neustále přehrávají. Jako by sami místy cítili tu nevtipnost textů, které pronášeli. Nejpřirozenější asi byla I. Janžurová. Celá ,,krimi'' zápletka byla jasná od prvopočátku a sama VB zde na diváka působí jako banda blců snad vyjma kapitána kriminálky O. Skleničky.. Nechápal jsem situaci, kdy příslušník VB najde hledaného psa, identifikuje jej dle fotografie vydané k pátrání v souvislosti s krádeží ve Spořce, psa zajistí, najde dokonce jeho majitele, ale místo aby jej sebral - dá mu pokutu, že pes běhal sám bez vodítka a košíku... Z této normalizační rádoby komedie však na mne dýchla doba, kdy skutečně na některých náměstích čepovali ze stojanu benzín, náměstích odkud odjížděly autobusy místní i dálkové a kde vždy na nepřehlédnutelném místě stála červeně natřená plechová orezlá bouda s nápisem PNS. Doba kdy jsme v těch oranžových hundrtech a stodvácách jezdili na chalupu a za babičkama na venkov... Nevím jak, ale závěrečná Hrzánova píseň zabíraná ve sluncem zalitém embéčku jedoucím jihočeským večerem ve mně na tyto časy probudila vzdálenou hloboko zasutou vzpomínku ... Víc než dvě tety ale nedám. * * (13.09.2013)