Dům U Zlatého úsvitu

Nazvat tenhle film poetickým je tedy velmi odvážný počin - jestli poetika spočívá v neustálem pitvoření, netradičných kloboucích, snaze o grotesku a nějakém tom ohraném kouzlu, tak jde tedy o velmi osobitou poetiku, která však působí až svatokrádežně s přihlédnutím k mistrům tohoto žánru, hlavně panu Jasnému (přijde mi, že se Jadnourek nějak moc inspiroval jeho Kocourem a dost křečovitě ho namontoval na dnešní dobu). Zápletka tedy nemá příliš co říct, je podivně rozklížená, plná zbytečných scén. I dobří herci se zde snaží nějak vyhovět zvolené stylizaci, což jim však silně podráží nohy, alespoň že děti jsou docela přirozené, Janžurová opět smutně dokládá, že dnešní režiséři z ní dokáží dělat jen hysterickou a nervózní karikaturu a zapomínají na to, že jde snad o nejvšetranější herečku našeho filmu. Jediný klad na filmu je dobré řemeslnné zvládnutí a na televizní film skvěle zvládnuté triky, které vůbec nebyjí do očí. ALe pod touto vybroušenou a přívětivou slupkou páchne naprostá scénáristická bezmocnost. (25.12.2009)

„Na konec na každého stejně jakou vyjde, co je zač.“ Po celou dobu sledování téhle vskutku originální pohádky se to ve mě dost mlelo, pokud jde o hodnocení, co je tahle pohádka vlastně zač. Na jednu stranu zde byla řada hluchých míst a někdy skoro až trapných, na druhou stranu jsem se místy docela skvěle bavil (včetně momentů kdy nám pohádka přešla do politické satiry) a místy se i zamýšlel nad trefnými moudry (viz třeba "každý musí přijmout svou bolest, aby se zas mohl radovat"). A když k tomu přidám poetické kulisy renesanční Telče, tak musím říct, že tahle pohádka je minimálně tím, co o ní prohlašují sami její tvůrci. Tedy "poetická pohádková groteska". A možná i o krapet víc. Ale opravu jen o krapet... (23.12.2021)

Značně nevyrovnaný snímek, který slibuje "poetickou pohádkovou grotesku". Líbily se mi pokusy o jazykové hraní - kloubouky označené jako tralaláky nebo atmosférické poruchy, to pobavilo. Místy ale i jazykové hříčky působily, jako by byl scénárista pod vlivem - jméno pro psa Kremrolín, označování starosty "Plyšáku"... Snažil jsem se v tom Bludičkově nějak zorientovat, ale víc než kritiku maloměšťáctví dost bláznivým podáním jsem neviděl. Škoda, že tvůrci víc nevyužili nosný motiv Heliodroma (jeho dcera připomínala Pipi Dlouhou Punčochu). Nakonec z tohoto čaroděje udělali hlavně erotomana... Záběry na líbivou krajinu Telečska mi přišly dost vykalkulované - hlavně v závěru, kdy zajímavá písnička Michala Pavlíčka a Evy Vrbové s dějem korespondovala velice univerzálně. Čekal jsem, co se vyvrbí z tajemného označení "Ondřej Pavelka a Pavel Liška ve zvláštních rolích". Pavelka hrál obyčejného policajta a Lišku filmaři využili do dost morbidní role. Ale tím, jak připomněli Hanče a Vrbatu, mi ulehčili rozhodování, jak hodnotit. Z některých věcí se legrace nedělá. Takže tento film víckrát nechci vidět. (26.12.2009)

V dnešní záplavě nepohádkových pohádek bez děje a nápadu mě Dům U Zlatého úsvitu příjemně překvapil. Jandourek nabízí mile trhlý příběh, který má do klasik typu Tři oříšky sice velice daleko, ale přece jen stále dokáže vykouzit to příjemné poetické naladění. Jen tak dál! **** - mezi slepými je jednooký králem (29.12.2009)

Takže, ze všeho nejvíc se mi tady líbí Vladimír Javorský. Jak čaruje a kouzlí. A je děsně vtipnej a usměvavej a milej a chytrej tatínek, kterej dětem nelže, nevěší bulíky na nos a vychovává je tím, že je nechá. Noale jinak.... teda ze začátku se zdálo, že to bude namouduši zase jedna poetická a skvělá pohádka. Je hezká, o tom žádná, ale skvělý je jen Vladimír a pak ještě pan Somr. Od druhé půlky je totiž tak nějak přeťápnutá. Janžurka úča je vážně moc - noale ta už hned zkraje. Se mrkněte. Je to poetické. Na začátku, v půlce a skoro na konci, takže to stejně musíte vidět celý :). (17.03.2018)