Dívka, která si hrála s ohněm

Na evropskou kinematografii - tohle slovo neumím vyslovovat, ani psát a vždycky, když ho dokážu přečíst, tak bouchnu rychlým špuntem - nadstandardní snímek. Přidám se k většině, což obvykle nedělám => ano, oproti jedničce to je citelně horší, ale na druhou stranu proti ultrachujovinovinám s Cagem, Jolie a reklamou na Max factor je to bomba - 9.2.2011 - hrubky v tomto komentu byly opraveny po duchaplné, leč lehce trapné konzultaci s Mysickou (02.02.2011)

Dost se na tenhle díl těším v podání americké konkurence, bude to hodně zajímavé, protože Švédové tady mají některé zápletky, které si už Američani stihli vyčerpat v prvním díle. Lisbeth si tady hlídá návrat svojí svéprávnosti, vrací se do Švédska, řeší úzký okruh svých nejbližších a konečně si udělá víc času na svojí lesbickou kámošku. A snaží se setřást obvinění z vraždy. Blomkvist se vrátil k normálu. Kam se ale poděl ďábelský vzhled Lisbeth, který je pro ni tak ikonický a patří mezi hlavní lákadla celé série? Kam se poděla zajímavá detektivka? Rozhodně nepokoušejte tuhle látku v dabingu, nebo budete hořce litovat. A jenom tak mimochodem v amerických Mužích je Lisbeth 23, ve Švédských 24, tak proč po roce a půl by jí mělo být už 28? Neřeším už, že v posledním díle Lisbeth bude pro změnu 27. (12.01.2012)

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina! Věřím tomu, že knížku budu hltat a že v ní spousta věcí funguje na rozdíl od adaptace, protože tady jich hodně působí dojmem totální odluky od kontextu. Na po všech stránkách necitelnou árijskou stvůru jsem koukala jak mladý skot na nová vrata, na závěrečné zmrtvýchvstání už jako stará kráva na zřícená vrata a být scénáristkou, tak se podobné berličky stydím použít i ve dvacet let staré bondovce. Nehledě na to, že oproti zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem v kině dostala škytavku, ale všichni byli tak pohlcení tím, co se dělo na plátně, že je ani moje neustálé a stěží tlumené "hyk" uprostřed mrazivých scén nevyprovokovalo k úšklebkům nebo k hození mi těžkého předmětu na hlavu, se tady při scéně, kdy mladá Lisbeth neuvěřitelně připomíná starého Brůnu, chechtal celý sál. Ale jak říkám, v knížce to s pomocí neosekaných pasáží drhnout nemusí. A i tady je vcelku dost důvodů ke chválení, Noomi a Michael by svým umem vystavěli bytelný pilíř i horším katastrofám, odsýpá to pěkně i a když si atmosféra zřejmě kvůli svým přesčasům z Mužů, kteří nenávidí ženy vybírala náhradní volno, Dívka se zase až tak moc nepopálila a stále vede nad mnohými zaoceánskými pokusy o thriller. Ovšem své americké konkurenty to přebíjí způsobem, který mi připomíná vítězství mého kocoura v jedné z jeho mnoha pranic. To jednou tak přihlížel rvačce druhých dvou kocourů, a když byli oba soupeři už dost unavení, vletěl na ně, dorazil je pár ranami a pak opustil bojiště krokem hlásajícím, jaký on je frajer. (31.01.2011)

Bohužel ne tak atmosférické a napínavé jako první díl. Je sice dobře, že zajímavá Lisbeth dostala ještě více prostoru, ale ten komplikovaný příběh rozhodně nenahradí atmosféru pečlivě budované detektivky. Tento příběh možná dobře funguje v knize, kterou jsem nečetl, ale do filmu se ho moc dobře převést nepodařilo. Navíc postav je zde místy až moc a některé se mi dokonce i pletly. Postavy Mikaela a Lisbeth jsou ale pořád dost zajímavé na to, aby vás tenhle film zaujal. Herci jsou výborní a některé scény opět stojí za to. První díl je ale o třídu výš. (09.11.2010)

Nevím, jestli jsem se během několika let od zhlédnutí prvního dílu změnil já, nebo se tak zásadním způsobem proměnila kvalita tvůrčího týmu, ale zatímco Muže, kteří nenávidí ženy jsem svého času přijal s uspokojením a nelitoval lístku do kina, druhý díl u mě neobstál v žádném ohledu, dokonce ani jako výplň pozdního večera krátce před spaním. K druhému dílu jsem přitom poučen střízlivými komentáři přistupoval s nižším očekáváním. Jde o typický příklad filmu, který neumí pracovat se svým potenciálem a neumí své postavy prodat divákovi. Chybí práce s napětím, chybí atmosféra. Tak, jak Alfredson přistoupil k režii, by se snad mohl vypořádat s natáčením nějakého dílu neambiciozního televizního seriálu určeného k zaplácnutí vysílacího času. Navíc je myslím zřejmé, že ani samotná literární předloha nebude mít sílu a hodnotu prvního dílu. Za mě bohužel nedosáhne ani k průměru. Už chápu, proč v zámoří nakonec okopírovali pouze Muže, kteří nenávidí ženy; v pokračování totiž neviděli komerční potenciál. Celkový dojem: 45 %. (24.09.2017)