Dívka, která si hrála s ohněm

Nudný a dokonale neinvenční thriller. Duo Alfredson Frykberg naprosto rutinně osekalo předlohu a bez větších zásahů tohoto okleštěnce převedlo do filmové podoby. Vzhledem k faktu, jak komerčně silný materiál se jim dostal pod ruky je jejich znuděný přístup řekněme až šokující. Místo aby si užívali svou chvilku slávy, zahazují možná poslední možnost ke kariérnímu stoupaní. Většinu stopáže zabírají konverzační scény sloužící k seznámení diváka s potřebnými fakty. Snad jen u jedné jediné autoři pracují i s flashbacky, ostatní jsou soustředěné kolem dvojice posluchač-vypravěč a jedinou dynamiku tak poskytuje buď chůze (případně vložka s květinou), nebo urputné soustředění poslouchajícího (v lepším případě skok pro zbraň). To co v předloze díky absenci vizuální složky funguje velmi dobře, v adaptaci až bije do očí. Film Dívka, která si hrála s ohněm je kniha zbavená většiny svých silných stránek, která v některých momentech připomíná karikaturu sebe samé. (14.03.2011)

Nechápu to. Téměř všichni zde mluví o tom, že oproti prvnímu dílu kvalita značně klesla. Tak to nevím, buď mám jiný vkus než většina zde (ostatně, nebylo by to poprvé) anebo mi vůbec nepřišlo, že by se něco změnilo. Noomi Rapace hraje stejně dobře, atmosféra je taky výborná (je sice jiná než v jedničce, ale to mi nevadilo) a hlavně tenhle díl nám (konečně) trochu více přibližuje samotnou Lisbeth, což je dobře. Nicméně stejně jako u prvního dílu, ani tady nemůžu dát plný počet. Nevím, ale pořád mi přijde, že tomu něco chybí. Nicméně i tento díl se u mě vyšplhal na hodně slušných 80 %. Jsem zvědavý na poslední díl... (26.03.2011)

Těžké, přetěžké převést tak tlustou bichli s tak komplikovaným dějem na filmové plátno. U jedničky se to povedlo, u dvojky si jsem jist, že kdybych nepřečetl knihu pouhých pár dní před filmem, tak by se mi všechny obličeje a všechna ta švédská jména slévala dohromady a v ději bych se moc neorientoval... Za velmi rozumné považuji vynechání Karibiku, který mi v knížce samotné připadal pouze jako nástroj k natažení knížky až na 600 stran. Trochu mne zklamal Blonďatý obr, na nějž jsem se těšil; já si ho představoval jako Rainiera Wolfcastla ze Simpsnů a tento herec mé představě příliš neodpovídal... Divák vůbec nevidí do hlav postav, nechápe jejich pohnutky ani myšlenkové pochody. Bez předchozího přečtení knihy je děj jednoduše neobsáhnutelný. Trapný konec á la špatný americký film zde nevyzněl až tak zle jako v knize... Bez knihy by to bylo níž, takto zůstanu na 70% (21.08.2011)

Zklamání. Ponuře-depresivní atmosféru vystřídala hromada akčních scén a příjemně-zvláštní vztah mezi hlavními hrdiny zas jedna blonďatá hromada svalů. Zkrátka a dobře zmizelo právě to, co tuto a další švédské kriminálky staví na velmi jedinečnou pozici, jejímuž kouzlu jsem naprosto propadla. Když první film pozvolna přecházel od dramatu k thrilleru, bylo to ještě fajn. Když druhý film trilogie z thrilleru přechází přes akční film až k jakési lehké verzi hororu, je to fajn o poznání méně. Nemám potřebu vědět od prvních minut, kdo je hlavní záporák, zato chci vidět Mikaela a Lisbeth ve více společných scénách. Právě na prazvláštním vztahu mezi nimi a temně-nejasné atmosféře jednoho ostrova a jedné "zlé" rodiny byl postaven první díl. A upřímně doufám, že Flickan som lekte med elden bylo jen vybočením a že poslední film trilogie bude tomu prvnímu podobný. (24.07.2010)

Jak jednička vypadala syrově a děsivě uvěřitelně, dvojka spíš jen parazituje na faktu, že každý, kdo viděl první díl, chce přece vidět pokračování. Řeší se zde znásilnění Lisbeth, pokus o vraždu jejího otce a nedobrovolný pobyt v blázinci. Navíc ji chce zrovna teď papínek oddělat, takže šup šup do kina a koukejte na báječnou zápletku. (09.11.2011)