Serge Gainsbourg: Heroický život

No tak jsem zas po case kouk na biografickej film a to je velky prekvapeni, opet jsem o hlavnim hrdinovy v zivote neslysel. Ale nevadi, dvacetiminutovej uvod, kdy je jeste malej kluk, drzej, kourici, balici zensky, je paradni, skoda, ze tu je pak hned skok na dospelost. Nicmene nevadi, film sice nikam nespecha, ale dokaze zabavit, Elmosnino sice vypada jak nosatej a usatej skret, ale ma charizma, bali hromady zenskejch a nepusobi to jako klasika o ceste na vrchol, padu do drogovy spiny a ceste zpet. Gainsbourg proste dela to, co ho bavi, obcas nekde zazpiva, zahraje si ve filmu, slozi nejakou pisnicku nebo neco namaluje. To, ze se jen tak mimochodem dostavi slava, prachy a do postele mu lezou modelky a herecky nijak zvlast neproziva. Coz spolu s tim, ze to je vizualne docela dobre natoceny, dava dohromady slusnej a zabavnej film s dobrejma pisnickama. Problem je, ze na posledni pulhodinu uz to spadne do typickyho schema podobnejch filmu, prestane to bavit, zacne se to tahnout a film uz jsem dokoukal jen tak, aby se nereklo. Mit to o pul hodinky min, mozna du i na 5*, takle ale jen 4*. (18.09.2010)

Joann Sfar zde předvedl své vizuální schopnosti a natočil životopisný film, který má ale i hodně fabulovaného a specifického o jednom z největších francouzských hudebníků. Krásné herečky byly vybrány pro role svých starších kolegyň, s nimiž měl Gainsbourg románky nebo i něco víc. Nejzajímavější je ale stejně ten pohled dovnitř, do nitra. (28.03.2017)

Život jako afrodiziakum duše. Životní a umělecký banket v omamném múzickém pexesu, v náruči sex-appealu pikanterie, horlivosti a rebelie. Serge Gainsbourg se řítí životem jako skandalista, provokatér, provazochodec v dráždivé extázi své doby. Ženy - bohyně jako inspirace v choutkách tvůrčího vulkánu. Umělec, jenž je lapen svody vyzývavosti něžného pohlaví, je živočišným milencem showbyznysového eldoráda. (30.05.2014)

Jean-Paul Sartre hledal pomocí psychoanalýzy v životě G. Flauberta kořeny Madame Bovary (Kritika dialektického rozumu) a Sfar přebírá v komiksu jeho metodu, jen místo suchého filosofického rozboru se snaží zobrazit, co se dělo v Gainsbourgově hlavě. Nedíváme se tedy na jeho život jen jako diváci, ale vidíme jeho život skrze jeho oči, přesněji skrze Sfara, který si představuje jeho myšlenky. A na co může v psychoanalýze myslet chlap? Na ženský! Ovšem když má chlap takový Gueule a díky každodenímu pohledu do zrcadla si vypěstuje komplex... Sfar rozjede dvouhodinový stroj, ve kterém za Sergem chodí jeho židovský Gueule, inscenuje dopodrobna slavné scény, ale na konci se nefrancouzský divák ptá, proč to všechno - jeden chlap postupně spal s Gall,Greco, BB a Birkin, psal skvělé písničky, ale v duši zůstal malým zakomplexovaným chlapečkem. Mnoho povyku pro nic. (11.09.2010)

Serge byl určitě frajer. Pár jeho písniček mám opravdu rád (a Je t´aime nemyslím), ale myslím, že pro opravdové vychutnání jeho skladeb, je nutné umět francouzsky. Bohužel stejnojmený film mě spíš zklamal. Věřím, že Sergeův bouřlivý život byl určitě velice zajímavý, ale film o něm mě nijak nechytil. Možná by mi více vyhovovala tradičnější forma, bez neustále přítomného "ksichtu", který působil tak nějak rušivně a spíše mátl, než pomáhal. Navíc scénář toho sděluje mnoho na poměnrě malém prostoru, takže divák dostává naservírované kousky z různého období v rychlém sledu a než se chytí někde, už je zase jinde. Eric Elmosnino rozhodně odvedl maximum, to ale nemohu říci o režisérovi. (13.09.2010)