Serge Gainsbourg: Heroický život

Příběh neuvěřitelné a vyjímečné osobnosti Serge Gainsbourga mě uchvátil. Jeho hudbu mám ráda a jeho životní příběh je zajímavý. Navíc Gainsbourga velmi dobře stvárnil charismatický Eric Elmosnino, jako kdybych se koukala na Gainsbourgovo dvojče. Hudební čísla byla povedená a fantastické prvky umělcových představ byly vtipné. a navíc krásná francouzština :-) (05.06.2010)

Osoba Serge Gainsbourga se dá pojmout třikrát a pokaždé jinak a pokaždé přesně, ano mě tady chybělo některé jeho provakce např. , ale tohle bylo zase takový něžný, citlivý, možná až moc na to o kterou osobu se jednalo. Já byl spokojen, ty známý holky byly trefený dokonale Laetitia Castu nepovažuji za herečku, ale BB dala dokonale a Lucy Gordon Jane Birkin rovněž no a hlavní bonbonek příchází s výkonem Eric Elmosnina ten vysloveně září. Já mám pro Sergeho velkou slabost, takže jsem si film užíval hodně a hodně i když bych mohl zrovna tak vyčítat, tohle tam nebylo, tohle zase hodně, tohle málo, ale Joann Sfar si šel za svým pojetím a zvládl ho dokonale. (21.01.2020)

Jean-Paul Sartre hledal pomocí psychoanalýzy v životě G. Flauberta kořeny Madame Bovary (Kritika dialektického rozumu) a Sfar přebírá v komiksu jeho metodu, jen místo suchého filosofického rozboru se snaží zobrazit, co se dělo v Gainsbourgově hlavě. Nedíváme se tedy na jeho život jen jako diváci, ale vidíme jeho život skrze jeho oči, přesněji skrze Sfara, který si představuje jeho myšlenky. A na co může v psychoanalýze myslet chlap? Na ženský! Ovšem když má chlap takový Gueule a díky každodenímu pohledu do zrcadla si vypěstuje komplex... Sfar rozjede dvouhodinový stroj, ve kterém za Sergem chodí jeho židovský Gueule, inscenuje dopodrobna slavné scény, ale na konci se nefrancouzský divák ptá, proč to všechno - jeden chlap postupně spal s Gall,Greco, BB a Birkin, psal skvělé písničky, ale v duši zůstal malým zakomplexovaným chlapečkem. Mnoho povyku pro nic. (11.09.2010)

Spolu s nádhernou hudbou, převážně inspirovanou bluesem a jazzem, vytváří autoři melancholickou atmosféru, kterou chvílemi probleskne nějaký ten vtípek. Každopádně ale po zhlédnutí nebudete mít na nic náladu, budete toužit leda tak po láhvi červeného vína a krabičce cigaret. Pak už si k tomu pustit jenom francouzské šansony od Serge, případně Edith Piaf, a prohlížet si fotografie z dětství. (07.11.2010)

Parádní debut Sfara. Přinést tolik originálních nápadů, nabourat klasické filmové vyprávění a vytvořit do jisté míry druhou linku autorského filmu, to vše v životopisném dramatu, to chce už trochu vyspělost. K postavě Serge Gainsbourga tyhle manýry navíc skvěle sedly a ze suchého životopisného snímku (za poslední dobu si vzpomenu třeba na Amelii a Coco Channel) tak vzniklo živé a vtahující dílo. Navíc postava rebela Gainsbourga je Elmosninem zahraná velice dobře. To vše propojené s zajímavým výběrem etap života a silným sountrackem tvoří spokojené čtyři hvězdy. What are you fucking kidding me? I'm not a jukebox! (06.08.2010)