Serge Gainsbourg: Heroický život

Ušatý bohém alebo kľudne aj heterosexuálny deviant, ale oni tomu hovoria umelec. Škaredý kabareťák, ktorý ulovil koho chcel, lebo 100 cigariet denne a smrad z huby nevadí, ak zahráš na piano a len sa váľaš v posteli. Proste art jak sviňa ten Gainsbourg, ktorý sa najprv preslávil pesničkou o fajčení vtáka, chudera speváčka to ani nevedela ako ju odrbal, pritom jasne naznačil, že bude spievať o lízatkách, potom tam stvoril orgazmickú mega bombu, čo treba uznať, že na objednávku Bardot ako najmilostnejšia pieseň všetkých čias platí asi aj dodnes, no a potom ešte pred infarktom stihol s dcérou naspievať pieseň Lemon Incest, čiže úplne že umenie non plus ultra. I potom sa človek nečuduje, že jeho dcéruška Šarlotka potom v Nymfomanke v rámci svojej výchovy dovolila všelijaké dabl penetrácie, aj keď skrze dablérku. Nuž o živote som sa nedozvedel veľa, ale asi nič iné tam ani nemal, klavír, cigy a ženy a všetko to striedal až kým sa nepobral na večnú zodpovednosť. To alter ego ale mohli vypustiť, úplne to rušilo celý film. (05.01.2024)

Já nevím, co si o tomhle biografickým filmu myslet. Nápad měl,byl originální a určitě se od ostatních nejenom příběhem vyjímal. Jenže jestli já nechci přesně ten typickej životní příběh, který se ve filmech tisíckrát omýlá, protože kdyby to tak bylo, možná by mě to chytlo víc. Pravda ale, že stejně tak muzikanta tak ani tu muziku jsem příliš neznal, možná jenom náznakem, což se možná také podepsalo na výsledným hodnocení. Na druhou stranu je fakt, že film samotný není pro každýho. Na ty Sergeho bludy totiž nebude každej zvyklej a někomu to příjdě jako hovadina. Podle mě to byl alespoň nápad, kterej film samotnej oživil. Serge Gainsbourg tak otevřel dveře jednomu velkému francouzskému muzikantovi, který příliš známý není a na životě také nic extraordinérního nemá. Je to ale natočené zajímavým způsobem, na životopis neobvykle, a proto si to tu pozornost zaslouží. (27.09.2010)

Jean-Paul Sartre hledal pomocí psychoanalýzy v životě G. Flauberta kořeny Madame Bovary (Kritika dialektického rozumu) a Sfar přebírá v komiksu jeho metodu, jen místo suchého filosofického rozboru se snaží zobrazit, co se dělo v Gainsbourgově hlavě. Nedíváme se tedy na jeho život jen jako diváci, ale vidíme jeho život skrze jeho oči, přesněji skrze Sfara, který si představuje jeho myšlenky. A na co může v psychoanalýze myslet chlap? Na ženský! Ovšem když má chlap takový Gueule a díky každodenímu pohledu do zrcadla si vypěstuje komplex... Sfar rozjede dvouhodinový stroj, ve kterém za Sergem chodí jeho židovský Gueule, inscenuje dopodrobna slavné scény, ale na konci se nefrancouzský divák ptá, proč to všechno - jeden chlap postupně spal s Gall,Greco, BB a Birkin, psal skvělé písničky, ale v duši zůstal malým zakomplexovaným chlapečkem. Mnoho povyku pro nic. (11.09.2010)

----- "Co chcete ? Život je jen náhoda, která se vzpírá osudu." ----- Neuspořádaná mozaika, které chybějí některé dílky, takže z ní ani při nejlepší vůli nesložíte životopis excentrického bohéma a buřiče ... muzikanta, který chtěl být malířem - nebo snad malíře, který se stal hudebníkem ... a zároveň tak trochu i obětí vlastního nadání. Jenomže to dílko je neuvěřitelně atmosférické, provokující, živelné i sebedestruktivní - jakoby chtělo trumfnout svého hrdinu. Nemá pevně dané hranice - s neobyčejným potěšením spojuje fikci i realitu v jeden halucinogenní celek, zahalený hustým cigaretovým dýmem ... dýmem, který za normálních okolností nesnáším. Ovšem za okolností nenormálních se stává nezbytným doplňkem - rekvizitou, bez které se neobejdete ... na které se záhy stanete závislí. Tak s tím počítejte. (30.05.2014)

Tohle ne... Joann Sfar měl zůstat spíš u těch komiksů. Eric Elmosnino byl paradoxně jak Gainsbourg nejsilnějším článkem filmu. Respektive narozdíl od té obludné loutky, byl snesitelný. Ta "zábavná" a "snová" intermezza jsou asi největším kámenem úrazu - důkaz, že i po tisícé se podobné obzvláštnění dá natočit nezábavně, nudně a v podstatě toporně dětsky. Serge se musel obracet v hrobě. Film slabší průměr, žádný hlubší pocit nezanechá. (29.03.2010)