Knights of the Round Table

Jedno z nejpovedenějších zpracování legendy rytířů Kulatého stolu. Snímek nesází jen na velkorysou výpravu - obsahuje i řadu humorných momentů (např. úvodní vyčerpávající souboj Lancelota s Artušem). Nadchne především jeden z nejlépe složených milostných párů hollywoodského filmu - Robert Taylor a Ava Gardner. (17.05.2005)

Rytieri okrúhleho stola sú jednak silno poznačený dobou svojho vzniku, no jednak sú aj istým stožiarom, pre ďalšie filmy s artušovskou tématikou, ktoré prišli po ňom. Ako fanúšik ,,Excaliburu" som bol doslova prekvapený, koľko prvkov prebral Boorman práve z tohto filmu a keď som nedávno opäť videl hallmarkovského ,,Merlina", isté podobné ovplyvňujúce znaky bolo badať aj v ňom. Ako tu už napísali užívatelia predo mnou, na filme najviac škrípe predovšetkým spracovanie kostýmov, vzhľadom k tomu, že podľa prológu je dej zasadený zhruba do 5. storočia. Tento problém však stratí zo svojej intenzity po tom, keď si uvedomíme, že s problémami týkajúcich sa hlavne výpravy a kostýmov nejako zápasí každý námetovo podobný film, ,,Excalibur" a ,,Prvého rytiera" (toho by som označil za najbližšie podobného tomuto filmu) nevynímajúc v prvom rade. Ak už nejaký Artuš žil, bolo to práve v období ,,nástupu doby temna" , západným autorom však vždy viacej voňalo urobiť z neho romantického hrdinu zlatého veku rytierstva niekedy vo vrcholnom stredoveku, čím vlastne vznikol tento doteraz neprekonaný rozpor. Ostatne všimnime si, ako kompozične veľmi podobnou je scéna Artušovej smrti s rovnomenným obrazom Jamesa Archera, kde je len pozmenené prostredie a ženské postavy sú tu nahradené Lancelotom a Galahadom. Mel Ferrer je potom takmer dokonalou podobizňou umierajúceho kráľa. Pokiaľ ide o vsuvku hľadania Svätého grálu, tá je síce úzko spätá s príbehom, tu však pôsobí trocha zbytočne, aj keď vyslovene neruší. Sám si to vysvetľujem len tým, že náboženský motív vo výpravnom filme bol vtedy v Hollywoode akousi nepísanou povinnosťou. Mela Ferrera si najviac pamätám ako diabolského Van Goulda z ,,Čierneho korzára" a povedal by som, že záporné postavy mu išli omnoho lepšie. Síce tu bol v začiatkoch svojej filmovej kariéry, jeho Artuš je nejaký zasnene jalový a svojím neprítomným pohľadom vzbudzuje nemálo pochybností. Rózsova hudba (prvky z nej môžeme počuť aj v neskoršom ,,El Cidovi") je ako obvykle výborná a presne podfarbujúca jednotlivé scény a bol by som radšej, keby ona robila spoločnosť kúzelne pôsobiacej výprave v oscarových nomináciach. (19. hodnotenie, 7. komentár k filmu) (23.07.2012)

Plechy řinčí, zástavy vlají, meče jsou s matematickou přesností zapichovány do podpaždí, láska je osudová, věrný koník poslouchá na slovo, dřevce se gumově neohýbají a celé dvě hodiny nepřestane hrát Rozsova hudba, ze které si Mistr potom sám vypůjčil pár stěžejních tónů do Cida. Celé je to krásně širokoúhlé a kýčovitě technicolorové. Co chtít víc? (15.03.2014)

Vizuálne krásny historický epos, naviac farebný. Hlavne scény v exteriéri sú pre farebnú kameru lákadlom. Aj keď vojnové scény a súboje pôsobia z dnešného pohľadu mierne komicky, občas i akcia vie príjemne prekvapiť. Väčšiu porciu stopáže si zobrali štúdiové scény plné intríg a milostných scén a práve tie občas nudili. Nepomáha tomu ani premrštená stopáž. Smerom k záveru našťastie príbeh graduje. Legenda je poňatá nie ako fantasy, ale ako história, akurát mi do toho nerezali božie vnuknutia Percievala. Z hercov bodujú hlavne Taylor, Baker a Ferrer, ale celkovo je obsadenie také, aké od takéhoto historického eposu divák očakáva. (03.11.2018)

V pořadí druhý rytířsko-dobrodružný snímek s Robertem Taylorem z dílny MGM, který v sobě nezapře punc 50l. a to zejména krapet pohádkovejma a pekelně barevnejma kostýmama (viva Technicolor), které jsou občas roztomilé, ale sem tam se přehoupnou i za hranici dobrého vkusu. Ve zpracování této klasické legendy samozřejmě nechybí dostatek toho správného rytířství, cti a odvahy, bitev a soubojů ve kterých se třpytí zbroj rytířů a vzduchem létají šípy - i když krapet špejloidní. Na dvojici Taylor a Gardner se kouká skvěle (fyi: tato dvojce se na plátně nesetkává poprvé. Jednak ji lze v tom samém roce vidět ve výborném westernu Ride, Vaquero!!, nicméně poprvé se společně objevili již v r. 1949 v noiru The Bribe, během kterého spolu měli údajně i krátký románek, který se tak nějak táhl i nadále - a byl jedním z důvodů, proč první Taylorova manželka - herečka Barbara Stanwyck - požádala o rozvod, ze kterého vyšla vítězně s nárokem na 15% exchoťova výdělku do konce jeho života). Ne příliš mi tu seděl Mel Ferrer jako Artuš. Určitě se ale jedná o jedno z povedenějších zpracování tohoto tématu. Po dlouhém váhání lepší 3*, protože z konečných tří filmů obdoného ražení ve kterých si Taylor zahrál hlavní roli se jedná asi o ten nejslabší. (22.05.2011)