Pouť

Opravdových feel good filmů zase až tolik není, ale když se najde takový u kterého vypnete a melancholicky se na něj můžete dívat, tak vás zaplaví neskutečně příjemný pocit. Dá-li se to říci, tak subžánr těchto feel good filmů mám opravdu rád a jsem vděčný za každičký sebenenápadnější film jako je Pouť. Sledovat pouť postaršího zatrpklého američana za svého zesnulého syna byl pro mě spirituální a neskutečně příjemný zážitek. Více takových. (29.07.2014)

Středoproudový filmový cajdák, podbarvený "jímavou" cajdákovitou hudbou, vyumělkovaný, od reality odtržený, laskavě hřejivý, salónně hu... hu... humanistický (tfujtajxl), zkrátka na hony hnusnou člověčinou páchnoucí... Ano, film splnil má očekávání beze zbytku, protože byl přesně takový, jaký jsem si představoval že bude. Takže vlastně ani žádné velké zklamání. Byl jsem jen zvědavý na nějaké ty severohispánské exteriéry. No a dostal jsem něco hezkých severohispánských exteriérů. Sakra, já být někdo jako Estevez, tak s touhle partou užvaněných klaunů bych nechtěl jít ani pár kiláků v Krkonoších, misantropova noční můra. (11.12.2022)

Hodně podivně vystavěný snímek. Tváří se, jako bych vyprávěl o vnitřních pocitech, vyrovnávání se s vlastním osudem či lidském vývoji, ale přitom jen klouže po povrchu a snaží se lacině tlačit na emoce. Pouť totiž není niterný a pomalý film, jak by synopse napovídala, ale (doslova) uřvaná (nikoliv slzopudná, i když to by si tvůrci přáli) show plná frází a postav, které se na sebe snaží strhávat pozornost. Vrcholně sebestředná podívaná, které sama sebe klade nad vyprávěný příběh. (30.08.2015)

Evidentne vyhorely lekar v podani Martina Sheena /Gandhi 1982, Apocalypse Now, jFK, Bobby 2006/ putuje do Santiago De Compostela, aby si naklonil Najvyssiu Meteorologicku Entitu /niektori ju total brutal nazyvaju ze Buch/. ono napokon nebol sam na tej puti, ludi mal okolo seba dost ...... musim napisat, ze mam uctu k starym ludom a pan Sheen M. je velmidecentny a slusny herec - na svoju 70 -ku to zvladol skutocne dobre. Napokon, bol kamarat s dnes uz zosnulym Burtom Reynoldsom : 77 % (28.09.2019)

No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. (22.06.2013)