Pouť

Jak to jen říct... The Way je zkrátka a dobře takový ten "pěkný film", na který se podíváte, zahřeje vás, snad i osloví, ale už po pár dnech veškerý dojem vyprchá... protože prostě to není žádná pouť, ale jen film o ní, kterému navíc chybí atmosféra. A Martin Sheen - ač se snaží - to prostě nemůže utáhnout celé sám. // Téma pouti je zde prostě odfláknuto, nemůžu si pomoct. (16.05.2014)

233. Pouť, cesta na níž se lidé vydávají s různými pohnutkami, s rozdílnými úmysly a očekáváním, pěšky, jen s tím nejnutnějším sebou, někdy po důkladných přípravách, jindy naprosto spontánně, z náhlého podnětu, třeba tak, jako se ve filmovém příběhu rozhodl jeden již postarší muž, řadu let vdovec, žijící sám, jen pro práci, právě až otřes ze smrti syna na jedné z jeho mnoha dalekých poutí se pro něj stává tím závažným důvodem, vyjít také na cestu, pokračovat jakoby za něj do míst, kam on již nestihl dosáhnout, završit sám jeho pouť v naději, že právě tak najde v sobě sílu ke smíření, že zahladí v sobě žal a bolest z jeho nečekané ztráty. Společně s ním se tedy vypravujeme i my na mnohadenní pochod, vzdorovat obtížím, únavě, do nejistoty, jen jít a otevřeně vnímat, nechat na sebe volně působit moc doširoka se rozprostírající krajiny a poddat se sílícímu zážitku, nechat se prodchnout proměnou, kterou v nás taková pouť trvale zanechává. Nádherné a přitom prosté dílo, s myšlenkou hlubokou tak, jak jen jí my sami dokážeme do svého nitra vpustit, sugestivní tak, že bych se na takovou pouť vydal s chutí také. Zajímavý komentář: Fridecka (11.12.2014)

Scénář je tak slabý a prostoduchý, že by blbější nenapsal ani ve filmu zmiňovaný Paulo Coelho. Ten byl ovšem nejspíš vzorem! A stejně jako on i autoři filmu si vypůjčili atraktivnost a hlubokou náboženskou tradici poutní cesty do Santiaga de Compostela a dokonale ji využili, či spíše zneužili... zesvětštili, zbavili víry, ba co hůř - víru zploštili a zbagatelizovali! - Tak to tedy byla pouť! Dobré jídlo, dobré pití, dobrá parta.... A asi taky móc dobré boty, vždyť v luxusním hotelu si jedna ze čtyř protagonistů filmu nechá nalakovat nehty na nohou, žádné puchýře!? Jedna z moudrostí, kterých ve filmu uslyšíte celé mraky: "POUTNÍCI MÍŘÍ K NOVÉMU MÍRU..." Nebo na jiném místě: "V MÉ ZEMI (Irsko) SE MÁ CÍRKEV Z ČEHO ZODPOVÍDAT, UŽ TAM (rozuměj do kostela) NECHODÍM." - - - Jsem znechucená, ale dobře mi tak: Co jsem čekala od filmu "nové Evropy"? - Už raději mlčím... (09.06.2014)

No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. (22.06.2013)

Emilio Estevez dokazuje, že je nejen docela schopným hercem, ale že má dar napsat dobrý příběh a nakonec ho i zrežírovat. Celkem chytře do hlavní role obsadil svého otce, Martina Sheena, který přece jen předvádí, že je herecky jiná liga. A to skoro nic neřekne. Nejde tu o víru v boha, jde tu o víru v sebe sama a to, jak se smíříme se svým životem a tím, co přinese. (29.06.2017)