Quo Vadis

Obávať sa takmer trojhodinovej dĺžky pri tomto monumentálnom epose, tak typickom pre 50. roky, je absolútne zbytočné. Vyhrotené interakcie výborne napísaných a geniálne zahraných postáv zaručujú aj počas "dialógovej interiérovej" prvej polovice dostatočný záujem o príbeh. Peter Ustinov ako Nero je možno najslizkejší veľký vodca v celej filmovej histórii a predsa nie je zobrazený ako jednoduchá záporná postava, ale skôr ako mentálne a duševne veľmi chorý človek. Divák sa možno zamyslí aj nad tým, že ak by bežnému človeku celý život okolie tvrdilo, že je Boh, tak by možno dopadol podobne každý. Druhá polovica filmu aj napriek viacerým monumentálnym scénam si dokáže zachovať a ešte aj zvyšovať napätie medzi postavami a poskytnúť emocionálne silné finále. (18.04.2017)

Quo Vadis je velkolepou záležitostí, která letos oslaví 62. narozeníny, což se zdá skoro neskutečné vzhledem k tomu, že film nepůsobí vůbec zastarale (jediným indikátorem jsou modré obrysy kolem postav při zpětných projekcích - to působí trochu rušivě). Příběh mě trochu zklamal (což je důvod, proč nejdu na pět), v mnoha bodech se podobal staršímu filmu Sign of the Cross. Taylorova postava mi nijak zvlášť srdci nepřirostla, jeho vztah s krásnou křesťanskou dívkou mi nepřišel moc věrohodný, nicméně Ustinovův Nero a z vedlejších postav Petronius to plně vynahrazují - tohle byl jejich film. (10.02.2013)

Vždycky, když se řekne Nero, vybavím si úchylný výraz ve tváři Ustinova. Ten toho vyšinutého grázla zahrál tak perfektně, až je mi líto, že nedostal sošku. Člověk se občas pousměje, když vidí triky z padesátých let, ale věřím, že před půl stoletím to byla pecka a své úšklebky ráda potlačím. Jen ta Ligie byla na můj vkus příšliš... sladce jednoduchá? Má tam takové repliky, děj jak blázen, a ona se u toho tváří furt stejně.. Jinak není co dodat, Quo Vadis je prostě synonymem pro historický velkofilm. (17.01.2012)

Sienkiewiczův román jsem si oblíbila, stejně jako jeho hlavní postavy a stejný vztah jsem si kupodivu utvořila i k tomuto filmu. Při prvním zhlédnutí jsem sice měla nějaké výhrady, ale postupně se vytratily. Ke kladům filmu - ženy byly velmi krásné a Nero působil díky vynikajícímu Peteru Ustinovovi jako skutečný šílenec, výprava byla perfektní, a tak mi ani statické vzpomínky Petra (pěkná stylizace do Da Vinciho obrazu Poslední večeře) ani úvodní nástin událostí, jež se staly před 30 léty, vůbec nevadily a i předchůdce dnešních Poláků, Ursus, u mě vzbuzoval svou silou ten správný respekt. Ze začátku mě sice iritovalo obsazení hlavních mužských rolí - Marca Vinitia a arbitra elegantiae Petronia - ale nakonec jsem si na ně více než zvykla, zvláště na Vinitia... A zápory? Nad historickými nesrovnalostmi (podrobnosti v mém milém Deníčku) mhouřím oči; a změny oproti předloze a vypuštění některých postav nebo alespoň snížení jejich důležitosti považuji vzhledem k možnostem a délce filmu za šťastné. Nebyli jsme svědky stětí Pavla z Tarsu a bohužel si nevyslechli ani Neronův charakteristický výrok „Qualis artifex pereo“ a také k opanování Říma Galbou došlo za poněkud zkreslených okolností. Celkově byl ale film přesně takovým, jak jsem si povedenou adaptaci románu představovala. (05.02.2012)

Quo Vadis mě velice příjemně překvapil. Bál jsem se, že když to je tak starý film, že mě to nebude bavit, ale opak byl pravdou a tento snímek mě hned od svého úvodu zaujal. Ono obecně mě velice baví historické filmy a tento je navíc zasazen do doby, kdy je na vzestupu křesťanství a film se věnuje i tomuto a já jsem křesťan, takže mě to velice zajímalo, jak to tehdy probíhalo. O císaři Nerovi jsem se zase učil ve škole na hodinách dějepisu, což byl mimochodem můj nejoblíbenější předmět ve škole, takže další okolnost proč mě příběh tohoto filmu zaujal. Bylo to skvěle natočeno, herecké výkony na jedničku ode všech, perfektní kostýmy a perfektně udělaný Řím. Snad jediným mínusem je ta přemrštěná stopáž, ono sice příběh je poutavý od začátku do konce to ano, ale na druhou stranu kdo chce strávit 3 hodiny času čučením na film že. :-) (05.09.2016)